Je to zázrak a s podivem, že se Cheiron T dožil patnácti let. Tak odpověděla na jednu z otázek Jiřina Svobodová, která stála před patnácti lety u jeho zrodu.

Poezie z Ameriky

Je možné říct, že impulz dala poezie. Přesněji řečeno večery s poezií v klubu Orion, se kterými měla tehdejší Svobodové spolubydlící z Ameriky zkušenosti. Přerostly v další aktivity, ať již výstavy či besedy, které se zabývaly problematikou drog. Projekt se jmenoval Drogy a umění a trvá dodnes. Pod názvem Životaumění.

„Sháněli jsme na něj peníze a na okresním úřadu se potkaly s doktorkou Zuzanou Havrdovou, která v Táboře monitorovala sociální situaci lidí ze znevýhodněných skupin. Od ní jsme se dozvěděli, že v sociálních službách existuje tak zvaný komunitní způsob práce. To zaujalo mne i další kolegy z Orionu. Začali jsme oslovovat další lidi a rozhodli se, že se zaměříme na děti a mladé lidi,“ vzpomíná Svobodová na začátky.
Z průzkumu terénu zjistili, že problémem v Táboře jsou drogy a alkohol a také absence místa, kde by se mladí mohli společně scházet a něco dělat. Tím se otevřela cesta ke komunitnímu centru, na jehož roční provoz získali peníze z fondu Phare.

Poprvé se komunitní centrum pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti Cheiron T otevřelo 5. března roku 1997 v budově v Děkanské ulici za kostelem, kterou mu poskytlo město.
Mezi zakladatele společnosti kromě Svobodové patřili také dnešní starosta Jiří Fišer, Zuzana Havrdová a psycholožka Jana Říčařová. S nimi spolupracovalo dalších zhruba 15 dobrovolníků a až padesátihlavá skupina mladých lidí, kteří po otevření centra přivedli další.
„V té době jsme měli denní návštěvnost kolem pětadvaceti lidí. Dnes je jich už padesát a přes devadesát procent jich je ze znevýhodněného prostředí, což v počátcích nebývalo,“ říká Svobodová.

S novým statutem

V roce 2006 poprvé vstoupil do života zákon o sociálních službách, jemuž se musel podřídit i Cheiron T. Dnes má tedy místo v síti sociálních služeb stejně jako jsou například domovy pro seniory. Jeho parketou jsou nízkoprahové služby pro děti a mládež. Uživateli jsou dnes především děti a mladí lidé z romských rodin, které zaměstnanci Cheioronu učí naplnit a smysluplně trávit volný čas.

 „Mohou kdykoli přijít a trávit tu svůj volný čas, ale my se především soustředíme na tu sociální činnost, neboli jejich začlenění do společnosti a do vzdělávacích institucí. Aby například před nástupem do školy měli určité sociální návyky, kterým se v rodinách nevěnovali, a aby měli podporu jít po základní škole do dalšího učení,“ vysvětluje Svobodová, která v zařízení pracuje jako sociální pracovnice a metodička.

Za 15 let práce sklízejí ovoce: děti už do Cheironu T znají cestu samy a navíc mnohé z nich přivádí své potomky. Stará se o ně celkem 13 zaměstnanců, pro něž je složitým úkolem zajistit zařízení peníze tak, aby mohlo nadále rozvíjet svou činnost. Jak říká Jiřina Svobodová, shánějí kde se dá, protože stát každým rokem kohoutek o něco víc přiškrtí.  Přesto tu funguje řada aktivit – keramická i tvůrčí dílna, mladí hudebníci tu mají zkušebnu, do služeb patří i práce s celými rodinami, za dětmi chodí do školy, pořádají přednášky, koncerty i besedy.
Od léta převezme vedení zařízení nový ředitel.