Ve sbírce pohlednic lze obdivovat nejen graficky zpracované obrázky z druhého největšího jihočeského města, Tábora, ale i dalších měst a obcí, jejich pamětihodností a dominant. Zachycena je zde Soběslav, Bechyně, Borotín, Dobronice, Sezimovo Ústí, Dobronice, Chýnov, Opařany, Planá nad Lužnicí, Dírná, Veselí nad Lužnicí a další. Nechybí známé zříceniny hradů Choustník, Dobronice, Borotín a Kozí Hrádek. Lze obdivovat například i Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech, Rožmberský hrad s věží Hláska přestavěný na knihovnu, rozhlednu Svákov, Bechyňské panství, zámky v Dírné a Lžíně, ateliér sochaře Františka Bílka, Stádlecký most, Chýnovskou jeskyni a další zajímavé objekty a místa na Táborsku.

Vydavatelství Ivan Rillich aktuálně nabízí pro sběratele i obchodníky na svých stránkách 3 959 pohlednic z 1 011 míst, 2 590 magnetek z 962 míst z Čech i Slovenska a 752 tzv. pidifrků, kreslených pohlednic Zdeňka Hofmana, které dohromady tvoří největší kreslených vtip na světě. Sortiment vydavatelství tvoří i vybrané knihy, magnety rodových erbů a pexesa.

Mohla za to zpackaná zásilka

Většinu snímků pořídil sám Ivan Rillich, další jsou z archivu měst, jako je Sezimovo Ústí a Soběslav, letecké fotografie pak zajistilo CBS Nakladatelství. A jak se Ivan Rillich k výrobě pohledů a magnetů z Čech i Slovenska dostal?

První pohlednice vydal v roce 1995 z Lipenska a okolí. „Impuls byl zajímavý. Zaměstnával jsem jako řidiče pána, který přišel o pravou ruku v rameni. Spolu s rukou přišel také o řidičák na motorku i traktor, dodávku však řídit směl. Pravděpodobně s protézou, to jsem nikdy nezkoumal, ale tu si stejně nikdy nepořídil,“ popisuje.

Rozvážel tak prý roky jednoruč po nocích noviny po Jihočeském kraji. „Stalo se, že byl vyzvednout v nejmenovaném vydavatelství objednané pohlednice. Nejen, že mu je nikdo nepomohl naložit, ale ještě mu připravili jiné druhy, pohříchu neprodejné. Banalita, ale když přijel, řekl jsem si, že takové dokážu vydat také,“ vysvětluje s tím, že první pokusy sice nedopadly úžasně, ale dnes má již čtyři tisíce druhů ve stálé nabídce.

Na zakázku vydává jeho nakladatelství pohlednice minimálně. „Většinou takový produkt u objednavatele prochází schvalovacím byrokratickým kolečkem, z něhož pak třeba vypadne něco dost vzdáleného naší představě. Není tomu tak vždy, ale stává se to často. Pak takové zboží leží v šuplíku s naším vydavatelstvím jako viníkem sporné kvality v tiráži,“ naznačuje Rillich.

Fotí a tvoří na vlastní pěst

Postupuje tedy většinou jednoduše naopak a tvorbu má ve vlastních rukou. „Za slunných dní vyrážím fotografovat a pokud se zadaří, vydám pohlednice. S rizikem, že je nikdo nebude chtít, ale to se téměř nestává. Je to nejpružnější způsob práce,“ prozradil.

Jeho firma tedy vydává na vlastní triko a odběratel si může objednat už od jednoho kusu. „Jedná se o stovky titulů ročně. Pohlednice jsou tištěné ofsetem a lakované. Poslední dobou také spolupracujeme s Nakladatelstvím CBS, od kterých získáváme letecké záběry. Grafickou stránku měla po dvě desetiletí na starosti nápaditá grafička a inspirativní žena, paní Hana Prokopová. Teď už se otrkávají následovnice,“ vypráví dále.

Už se neposílají jako dříve

Zásobují památkové objekty, infocentra, trafiky, knihkupectví, Českou poštu a další místa, kde zákazník pohlednice očekává. „V Česku a nově také na Slovensku. Musím říci, že v poslední dvacetiletce nastal určitý pokles prodeje a turisté je více kupují na památku než za účelem zaslání babičkám či tetičkám. Ale situace se stabilizovala. Čím dál víc oblíbeným suvenýrem jsou magnetky,“ podotýká s tím, že jich už také vydali více než 2,5 tisíce druhů. „Okres Tábor nemá mezi pohlednicemi vyloženého favorita, ale nejvíc jsou asi žádané pohlednice samotného Tábora, Bechyně a hradu Choustník,“ tvrdí Ivan Rillich.

Perličkou podle jeho slov bylo vydání pohlednice neexistujícího městečka Obouruč, kterou se pak dařilo "zapomínat" na různých místech. „Občas se pak ozval s dotazem nějaký zoufalý sběratel, který ani po sebevětší snaze nedokázal místo lokalizovat,“ přidává zajímavost.

Největší vtip na světě

A neméně důležitými produkty, které vydavatele zároveň i baví, jsou tzv. pidifrky. „Kreslené pohlednice s vtípky ze zajímavých míst Česka a Slovenska, které složené k sobě tvoří óbrfrk, takto obsahově největší kreslený vtip na světě. Autorem kreseb je známý kreslíř a rybář Zdeněk Hofman. Pidifrky také vydáváme po vlastním uvážení, protože schvalovací proces by tu byl ještě složitější než u pohlednic,“ dodává na vysvětlenou.

Smysl pro humor je dle Rillicha totiž dost individuální záležitost. „A ne každý starosta či starostka souhlasí s naší prezentací jejich obce. Sice se u vtipů snažíme o nadčasovost a nikoho neurážíme, ale přesto může nějaký zákazník pocítit náš podpatek na svém kuřím oku. Pak vše záleží na jeho nadhledu a také na schopnostech našeho obchodního zástupce. A ty jsou nemalé,“ míní s tím, že vtípky by se měly, pokud je to aspoň trochu možné, vázat ke konkrétnímu místu a rozšiřovat tak turistům a sběratelům hlavně obzory.