Minimálně tři týdny v roce si kluci Vojtkovi zakusí na vlastní kůži, jaké je to být v péči chůvy. A náramně se jim to zamlouvá. Pochvaluje si i jejich maminka Iva, která by jinak nemohla ani příležitostně pracovat v rodinné lékárně.

„Kluci to berou jako za odměnu. I ten starší, který už chodí do školky, chce raději k paní na hlídání. V ceně je i jídlo. Myslím, že je to plnohodnotná náhrada za jesle. Díky osobnímu přístupu je to ještě lepší,“ míní Iva Vojtková. Zhruba tři týdny v roce totiž potřebuje zaskočit za dovolené v rodinné lékárně ve Veselí nad Lužnicí. Tehdy na scénu vstupuje Slávka Kadlecová, zakladatelka Semaforáčku. Toto veselské rodičovské centrum získalo letos na hlídání dětí certifikát.

„Pět odborníků po dobu pěti měsíců nás školilo, jak se máme k dětem chovat, jak poskytnout první pomoc, jak správně vařit a podobně. Certifikát jsme si mohli udělat vlastně díky síti mateřských center, které kurz jednotlivým zařízením nabízelo,“ přiblížila Slávka Kadlecová.

Veselské maminky už na chuť odbornému hlídání dětí přicházejí. „Využívají toho dlouhodobě i nárazově. Když jedou na dovolenou, když se potřebují připravit na zkoušky na vysoké škole nebo když si potřebují dojít třeba k lékaři, je to různé,“ vyjmenovala důvody Slávka Kadlecová.
Cena se pohybuje okolo 90 korun na hodinu.

Při dlouhodobějším hlídání se může částka dohodou upravit. Veselské centrum Semaforáček je zatím jediným rodičovským centrem na Táborsku, které tuto službu nabízí a má ji podloženou certifikátem. Předložit jej však může i několik samostatných chův. „Absolvovala jsem kurz asi před rokem a půl. Probírali jsme předměty jako je psychologie, pedagogika, etika, péče o zdraví dítěte, první pomoc, právo, výživa dětí ale i třeba účetnictví. Učili nás, jak se máme v rodině chovat, aby například nezaměňovali chůvu s uklízečkou, ale i to, jak včas rozpoznat u dětí nějaké poruchy, či jak vařit pro alergické děti,“ říká Dáša Filipová. Chůva si účtuje 75 korun za hodinu, u dvou dětí 120 korun. Na Táborsku se však podle ní ještě hlídání dětí příliš nenosí. „Hlídám jen nárazově. Rozhodně to není na to, abych se tím mohla živit. To bych musela do Prahy. Tam je situace úplně jiná a také ceny se tam pohybují v jiných relacích.“

Rodiče ale mají alespoň možnost volby. Na Táborsku totiž zatím žádné jesle nefungují, byť jejich otázka se již dostává na povrch. O zřízení jeslových tříd odbor školství uvažuje.