Jdeme do Budíku. Stále víc nejen Táboráků nabírá směr do Kotnovské ulice na Starém Městě. Není proto divu, že kavárna připomínající domácí kuchyň, obsadila třetí místo v kraji v oblíbenosti restaurací a kaváren, na které ji vynesly hlasy čtenářů Deníku.

Kavárna cukrárna s dřevěnou podlahou je provoněná sladkou vůní čokolády, zákusků a kvalitní kávy. A stává se stejně návykovou, jako samotná čokoláda, jež tady hraje prim.

Budík vám ale neodměřuje čas, kdy máte jít domů, naopak. Jeho úlohou je navodit vám pocit domácího prostředí, ve kterém je vám dobře a od šálku horké kávy nebo čokolády nikam nespěcháte.

Spolumajitelka kavárny a cukrárny Petra Kovandová má pro tento název to pravé vysvětlení.

„Když jsme budovali první kavárnu, získali jsem dost velký prostor. Přemýšleli jsme proto, čím ho udělat atraktivnějším, aby si o něm lidé povídali. Z čistě marketingového tahu jsme nakoupili sedm stovek budíků, které jsme si dnes téměř odvykli používat, protože se už skoro všichni budíme jen telefonem. K tomu jsme ještě vyzvali lidi, aby spolu s námi vytvořili sbírku budíků a dnes už jich máme patnáct stovek."

První Budík vybudovala v Černovicích, kde má výrobnu čokoládových pochoutek pod vlastní značkou Bon Bon, o dva roky později už lákal zákazníky i v Táboře.

Takto nenápadně vzniká řetězec Budíků, neboť o jeho know how už projevili zájem tři další soukromí provozovatelé kavárny. Jako první tak zvaná franšíza začne „tikat" v Jihlavě, v jednání je Praha a Velké Meziříčí. Všechny musí dodržovat vysoký standard nabízeného zboží, tvář a filozofii Budíku Petry Kovandové.

Jeho předností jsou vlastní zákusky, 70 druhů čokolád z konkrétní lokality, například Keni nebo Etiopie, vlastní zmrzlina a vysoce kvalitní káva. „V republice je málo provozoven, které se v takové míře věnují čokoládě, proto jsme zákazníkům chtěli nabídnout něco, co tady chybí," naznačila Petra Kovandová, v čem tkví úspěch. V Táboře navíc Budík sídlí přímo proti Muzeu čokolády a marcipánu, kde se o čokoládě dozvíte víc.