V každém odvětví se daří tomu, kdo je připraven. O průmyslových zónách to platí dvakrát. Ne vždy ale znamená připravenost dotažení do konečné fáze, tedy fungujícího podniku či firmy.

Táborská průmyslová zóna ve Vožické ulici patří v jižní části soukromé firmě Karla Dvořáka. V severní pak městu. Stejná lokalita – různý stav.

Co hektar, to firma

První z nich o velikosti sedmi hektarů je obsazena sedmi firmami a počítá se zde dokonce s výstavbou dalších pěti hal, které pak Dvořákova společnost nabídne konkrétním zájemcům.

Podle Petry Adlerové je tak nyní k dispozici 550 pracovních míst a dalších pět set by mohlo vzniknout, pokud budou haly výrobní a nejen skladové. První část zóny již plně funguje, přinesla 400 pracovních příležitostí, což je několikrát víc, než se původně plánovalo.

Totéž se nedá říci o osmnáctihektarové zóně městské, která leží na druhé straně silnice na Mladou Vožici a nabízí jen zarostlé pole.

Město již za vykoupené pozemky zaplatilo více než 40 milionů a chtělo by přikoupit i další. Jenže o získání investorů se nestará a svou nečinnost svaluje na majitele pozemků. „Za své pozemky mnohdy žádají až nehorázné ceny,“ uvedl před časem Deníku místostarosta Jiří Bartáček.

I proto se zatím nepodařilo dát je dohromady a požádat CzechInvest o dotaci na infrastrukturu. Naposledy tak Tábor učinil v roce 2006.

Ačkoli Planá nad Lužnicí žádné pozemkové eso v rukávu nemá a hned v několika zónách jí nepatří ani metr, v územním plánu dala jejich rozvoji zelenou.

Investoři nesou obcím nejen pracovní místa, ale také daně z nemovitostí. Podle zkušeností firmy Dvořák dávají přednost připravenému území, a to včetně hal.

„Novinkou je rozšíření průmyslové zóny mezi podniky Masna a Madeta, a to zhruba o sto hektarů,“ říká k rozvoji zón starosta Plané Jiří Šimánek.

A mezi obytnou a již stávající průmyslovou zónou by v Plané měla vzniknout fotovoltaická elektrárna. „To bude pro město také velkým přínosem,“ míní Šimánek.

V Soběslavi sice průmyslová zóna existuje, zatím však podobně jako v Táboře jen na papíře.

„Počítáme s ní, ale vše je odvislé od dálnice. Připraveno je asi padesát hektarů, ale dosud jsme nezahájili ani výkup pozemků, ani přípravu inženýrských sítí. Dokud nebude zabezpečen příjezd z dálnice, je to zbytečné,“ říká starosta Jindřich Bláha.

V Bechyni si investice do lokality omezili na lehkou výrobu, obchod a služby.

„Z tohoto důvodu u nás není klasická průmyslová zóna. Jsou zde samozřejmě stanovené limity, co zde může a nemůže být. Jednalo se nám o to, abychom zde neměli těžký průmysl a výrobu, které by zatěžovaly hlukem a prachem,“ informoval starosta Jaroslav Matějka.

Při realizaci investičních záměrů budou ve výhodě ti, kteří mají průmyslové zóny propracované a připravené pro investory.

To se vyplatilo i Chotovinským. Ze 37 hektarů prodali pozemky již 13 subjektům. „Nyní máme v jednání prodej dalších šestnácti hektarů, je ale pravda, že krize rozvoj mírně brzdí,“ připouští starosta Zdeněk Turek. Z rozpočtu si vyžádala zhruba 30 milionů na stavbu čistírny a sítí. Peníze se vracejí prodejem pozemků, jeden metr vychází na 300 – 350 korun.

Alena Řezáčová