Je vám něco málo přes čtyřicet a měříte více než sto šedesát centimetrů? Pak by vás ve středověku nazývali vysokým starcem. A jestli jste ještě vyšší, pak byste měli v táborském středověkém podzemí občas problémy s průchodem. Zato byste se tam v sobotu dostali zadarmo. A nejen do podzemí.
Táborské husitské muzeum se letos poprvé připojilo k Festivalu muzejních nocí.

„Využili jsme několika věcí. Jednak jsem si vymyslela, že budeme letos zkoušet akce, které jsem nazvala neklidné muzeum, kterými bychom ho rádi oživili. A festival muzejních nocí už běží několikátým rokem a je to určitě věc, která láká. Kromě toho jsme zažádali o grant, abychom uživili výstavu Soběslav, město pětilisté růže v rámci Rožmberského roku. Tak se nám všechny tyto tři věci krásně sešly a my je spojili dohromady,“ prozradila muzejní pedagožka Klára Smolíková, přičemž přislíbila, že muzejní noci budou v táborském Husitském muzeu pokračovat i v dalších letech nezávisle na nějakém cyklu.

A o tom, že se záměr organizátorů vyvedl, svědčí opravdu hojná účast. „Takový zájem jsme vážně nečekali. K letošnímu Rožmberskému roku děláme několik akcí a po té poslední, která se sice moc povedla, ale zase tolik lidí na ni nepřišlo, jsme si řekli, že tentokrát nepodceníme propagaci,“ říká Klára Smolíková. A výsledek? Odhadem přes pět set návštěvníků.

Ti si mohli zcela zdarma prohlédnout všechna zákoutí muzea, navštívit všechny expozice, vystoupat na kotnovskou věž, pobavit se doprovodným programem i prozkoumat spolu s průvodci, kterými byli pro tento večer táborští skauti z oddílu Larkwei, středověké podzemí. Naší skupinu však prováděla stálá průvodkyně Kateřina Mikulandová. „O táborském podzemí se mezi lidmi často hovoří jako o katakombách. Což je ovšem omyl, protože tyto prostory sloužily pouze jako sklepy pro uchovávání potravin a později i piva, ale nikdy se zde nepohřbívalo,“ vysvětlila přítomným.

Doprovodný program začal už v 15 hodin divadelním představením, které se však kvůli onemocnění očekávaného Augustina Kotila zvrhlo v nakonec velmi povedenou improvizaci. Hlavních rolí představení, které tři hodiny před začátkem narychlo nacvičili a pojmenovali Rožmberskou tragédií, se zhostila sama Klára Smolíková, na pomoc si pozvala muzejního historika Petra Šťovíčka a táborského ochotníka Josefa Konráda.

Také další pracovníci muzea se oblékli do historických kostýmů, tentokrát však nikoli do husitských, ale renesančních v rámci Rožmberského roku, a pomáhali návštěvníkům s orientací. O doprovodný program se starali i šermíři z táborské skupiny Zikmunda Wintera. Děti, kterých přišlo v doprovodu rodičů opravdu hodně, si mohly v gotickém sále vyzkoušet historické klobouky, postavit historické město z obří stavebnice či poskládat zjednodušený rodokmen Rožmberků. Sedmiletý Ondřej Pecival z Tábora netajil své nadšení. „Nejvíc se mi líbilo na věži. Nebo vlastně ne, v podzemí to bylo parádní. Šermíři byli taky úžasní. Mně se asi líbilo úplně všechno.“