Pokud jste nestihli vernisáž výstavy k 90. výročí větrovské rozhledny Hýlačka, či cyklovýlet, není ještě nic ztraceno. Program věnovaný zahájení turistické sezony pokračuje ještě na Žižkově náměstí v Táboře. V 15 hodin tuzahraje Swing Band Tábor a od 17 hodin bude podium patřit Vladimíru Mišíkovi a jeho ETC. Mezi koncerty se představí mladí tanečníci či roztleskávačky a pro děti tu bude celá řada atrakcí.

Devadesátiletá Hýlačka

Tato kulturní památka patří na seznam táborských zajímavostí, které poutají pozornost návštěvníků. Dostat se k ní mohou například i po naučné stříbrné stezce. Podle autorů propagačního materiálu Jana Komzáka a Marka Švadleny, kteří ho Hýlačce k narozeninám nadělili, jde v souvislosti s rozhlednou o první větší počin Klubu českých turistů po vzniku Československé republiky. Úmysl vybudovat Na Hýlačkách rozhlednu se datuje již do roku 1894, ovšem peníze na stavbu se v té době ještě nenašly. Osmnáct metrů vysoká rozhledna s podobou husitské hlásky získala stavební kámen přímo od Větrov a otevření se dočkala v červenci roku 1920. Velmi rychle se stala oblíbenou zastávkou výletníků, kterým se tak otevřel pohled na celé okolí Tábora. Za dobré viditelnosti dohlédnete až na hrad Choustník, do Sezimova Ústí či na Křemešnickou a Jistebnickou vrchovinu. Autoři uvádějí, že za pouhé dva roky její schody zdolalo sedm tisíc lidí.

Za svoji existenci potkal věž i smutnější osud – musela sloužit coby pozorovatelna německým vojákům. Ti odstranili její nejvyšší část a nahradili ji skleněnou kopulí. Okamžitě po konci války turisté začali pracovat na navrácení původního stavu. V roce 1967 si rozhlednu zase pronajal Svazarm, ale příznivých radiovln nevyužívali jen radioamatéři, nýbrž imístní omladina, která tu ladila své přístroje na stanici Luxemburk a nechala se unášet "škodlivou" rockovou hudbou. Po sametové revoluci se Hýlačka opět vrátila turistům.

Dříve zvaná rozhledna Svobody však zřejmě nebyla první rozhlednou na větrovském kopci. Autoři to dokládají na rytině Václava Hollara Dobývání Tábora císařskými katolickými vojsky roku 1621. Na kopci Hýlačka je již v té době patrná stavba s věžovitou konstrukcí.

Poddolované území

Marek Švadlena začal brožury se svým dědou Janem Komzákem vydávat v roce 2008. „Nejdříve šlo o brožuru Tábor – královské město, loni jsme vydali Vliv dolů na životní prostředí a nyní Kulturní památka a její okolí a Zapomenuté historie I,“ upřesnil Švadlena společné pátrání po místní historii, které má prvopočátek v roce 2003. Nemohli minout dolování stříbra na Horkách.
„Při pátrání jsme tak přišli na to, že důlní štoly vedly až na Větrovy, ale úplně nejvíc nás překvapilo, že to nikdo nevěděl. Proto se teď snažíme toto zjištění šířit mezi veřejnost,“ dodal Švadlena a prozradil jejich společný plán: vydat o dolech knihu.

Těžba tu probíhala od 13. století do roku 1873. „Celé rudné pole, dlouhé bylo dva kilometry a široké jeden, obsahovalo celkem dvanáct šachet a několik kilometrů štol. Šlo tedy o celkem rozsáhlé dílo, které během šesti století prosperovalo někdy velmi dobře, jindy o něco hůř. Doly zasahovaly široké okolí, takže například dnešní Harrachovka byla tak zvaným Hutěckým mlýnem, kde se zpracovávala ruda ze stříbrných dolů. Umístění tak daleko od centra mělo ekologické důvody. Na Horkách se těžilyčtyři druhy rud, z nichž jedna obsahovala velké množství arzenu a druhá olova, které musely být z rudy oddestilovány a při procesu vznikaly sirné plyny, obtěžující svým zápachem,“ uvedl do historie dolování návštěvníky výstavy Jan Komzák.

Kmotrem brožur se stal Josef Kastner z Tábora, jehož předci jsou s historií dolování spojeni. „Pan Komzák toto příjmení v pramenech objevil. Horník Kastner bydlel na Horkách v domě s číslem popisným jedna. Původně ten rod měl přijít z Rakouska právě kvůli práci v dolech, ale horníkem pak u nás už nikdo nebyl,“ uvedl Josef Kastner.

Nejstarší zprávy o dolování na Horkách pocházejí z počátku 13. století. Prameny říkají, že na jednom místě se vytěžilo úctyhodných 752 hřiven stříbra, které zásobovalo pražskou mincovnu. Útlum těžby způsobila třicetiletá válka, ale také objevení stříbra na americkém kontinentu. Obnovení činnosti pak přineslo 18. století a definitivní zánik způsobila těžká finanční situace habsburské monarchie, ale také nedostatečná mechanizace pro odčerpávání vody.

Poddolování této části Tábora o sobě dalo vědět ještě v roce 1940, kdy na dvoře domu čp. 18 na Horkách došlo k rozsáhlému půdnímu propadu.
Důlní činnost však měla i blahodárnější vliv na obyvatele, a sice vznik Pintoveckých lázní, do nichž byla voda vedena odvodňovací dědičnou štolou Sv. Jana Nepomuckého. Když se zjistilo, že prameny bohaté na železo a síru mají na lidský organizmus blahodárné účinky, vznikly tu na začátku 19. století jedny z nejstarších lázní v Čechách. Autoři brožury však zmiňují, že koupací vany tu bývaly ještě před stavbou lázní.