Stanislav Zita z Husitského muzea připomíná návštěvu profesora Masaryka na Kozím hrádku už v roce 1910.

Budoucí první československý prezident zde přednášel o české reformaci v husitské době. V úvodu připomněl myšlenku pokračovat duchem a směrem Husovým. Přepis Masarykových slov byl naposledy vydaný v roce 1947 v útlé publikaci. Masaryk nechtěl kopírovat minulost. Chtěl držet směr, který byl reformací zahájen.

Sympatizuje s Janem Žižkou, ale odvrací se od jeho násilí. Hlásí se tak i k Petru Chelčickému. Srovnává Jana Husa a Jana Amose Komenského.
Přiklání se k harmonii, kterou Komenský kázal. Harmonie je pro prezidenta zásadní. Ne však zlatá střední cesta.

Prakticky hned po založení Československé republiky šel průvod táborských obyvatel směrem do historické části města. Na budově ateliéru Šechtla a Vosečka visel velký Masarykův portrét. „Firma měla v té době sídlo v místech, kde je dnes hotel Palcát,“ upřesňuje Zita.

Zároveň došlo k přejmenování některých ulic a náměstí. Třeba dnešní náměstí Mikuláše z Husi neslo Masarykovo jméno. Náměstí před zemědělskou školou později získalo název podle prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína.

Za totality to bylo Leninovo náměstí a po listopadu 1989 se stalo náměstím Tomáše Garrigua Masaryka.

K dalšímu projevu měl Masaryk příležitost při svém návratu vlakem z exilu po první světové válce.

„V Táboře vystoupil už jako první československý prezident,“ říká Zita.

Společně se zástupci dohodových států, ke kterým patřila mimo jiné Francie a Velká Británie, se prezident podepsal do kroniky. V souvislosti s touto zastávkou je známá památná věta: „Tábor je náš program!“ V těchto slovech je patrný odkaz na revoluční husitskou dobu.

Do třetice Masaryk přijel do Tábora na oficiální návštěvu v roce 1920. Důvodem bylo kulaté výročí založení města. Od jeho vzniku uplynulo 500 let.

Naposledy se Masaryk v Táboře oficiálně ukázal jako host Jihočeské výstavy spojené s výstavou československého válečnictví.

Na uvítací řeč táborského starosty Václava Soumara hlava státu mimo jiné odvětila: „Mezi Táborem historickým a Táborem dnešním leží veliká zkušenost. Vláda i já jsme si vědomi, že neběží pouze o Tábor, ale o celou republiku.“

Reakci si zasluhovalo i přivítání předsedy výstavního výboru Adolfa Kroupy.

„Není lidské znásilňovat druhého, ale bylo by nelidské nebránit se,“ zní dobový záznam některých slov prezidenta.

Dokonce s několikadenním pobytem Tomáše Garrigua Masaryka je spjata i Planá nad Lužnicí. V roce 1920 zde v Portíkově vile trávil dovolenou. Do té doby pro něj údajně vláda neměla letní sídlo.

Jeden z pamětníků zprostředkovává historku, která se k příjezdu hlavy státu váže.

Některý z radních ho prý přivítal slovy „To se nám v tom posázavském kraji vyčasilo.“ Masaryk neváhal s pohotovou odpovědí: „To víte, oni mě strčí do auta, odvezou a já ani nevím, kde jsem,“ zachránil vtipně situaci prezident.