Září 1744. Tábor je po krátké době míru zase ve válečném ohrožení. Od severu se valí českou zemí vojsko pruského krále Fridricha II. Obsadili Prahu a už jsou blízko Tábora. Ve vesnicích okolo města lidé zakopali obilí a utekli do lesů, jak jim nařídila Marie Terezie.

Pruská jízda postupuje od Náchoda ke Klokotům. Vojsku velí princ Nasavský. Táboráci už bojují s jeho hlídkami. Nejsou na to sami, městu velí plukovník Buccow a má s sebou chorvatské vojáky.

Stalo se to 23. září. Toho dne v pět hodin ráno přijel do Tábora císařský general adjutant Franquin a pak podal následující zprávu: „Půl hodiny po mně se objevil na cestě od strany kostela zvaného Klokoty přední voj Prusů zahrnující asi tři tisíce mužů, složený z husarů, dragounů a několika pěších čet pod velením general-lieutnanta Nassau."

Předchozí noci Prusové přenocovali v Mladé Vožici. Teď už jsou ale před Táborem. Postavili baterii dvou polních děl. Ozývají se rány. Jenže nenásledují žádné škody. Koule létají na Tábor buď příliš vysoko, nebo příliš nízko.

Nato vyráží pěchota proti Pražské bráně. „Byla odražena našimi Chorvaty, které jsem umístil v zahradě na svahu směrem k Benešovu, čekaje na naše husary," píše Franquin. „Moji z jedné strany a oddělení plukovníka Buccowa z druhé strany, podporováni částí Chorvatů, sváděli šarvátky s nepřítelem mnohem silnějším. Moji byli pěchotou opuštěni a ztratili čtyři muže, kromě šesti raněných…"
Pak Prusové vytáhnou k útoku na město. Ale Chorvaté spustí takovou střelbu z valů, že nepřátelé se ztrátami ustoupí.

Z klokotské strany Tábora si Prusy podává oddíl generála Hoyma. Zabil mnoho vojáků, mezi nimi dokonce plukovníka, a zajal dva poručíky. Dopoledne 23. září ještě vítězí pevnost Tábor.
V poledne se karta obrací. Císařští husaři, na které čeká Franquin, nepřijíždějí. Zato Prusové…

„Bylo vidět sbor pěchoty, asi šest batalionů, jak se soustřeďují vpravo k malé vesničce, která je u řečeného kostelíka, a staví se do bitevního šiku. Dali vyvézt několik malých děl a potom poslali trubače, aby nás vyzvali obyčejnými pohrůžkami, abychom se vzdali. Informoval jsem o tom pana De Buccoff, velícího v pevnosti, neboť jsem tam byl toliko jako dobrovolník," oznamuje Franquin.

Baron Buccow má ale pro Franquina nepříjemnou novinu. Všem ve městě došly náboje. A když tedy nepřijely posily, není čím bojovat. Avšak Prusové to nevědí. Jak vidno, ani jim se nechce plýtvat střelivem a životy.

Čestně se vzdát je teď jediné řešení. Třeba jsou Prusové taky čestní a ušetří jak vojáky, tak obyvatele města.

Oba muži se ještě radí, jestli by se dal vyjednáváním získat nějaký čas, aspoň den. Třeba se objeví kýžená pomoc. Posílají k nepříteli posla se zprávou, že místní velitel chce sám mluvit s generálem velícím přednímu voji.

Hle, s Prusy se dá dohodnout! Takovou dohodu Buccow s Franquinem neberou jako prohru, nýbrž jako dočasný ústup. „Byli spokojeni," zaznamenal Franquin, „sešli jsme se na místě určeném a činili jsme podmínky nesmírné. Konečně po mnohých poselstvích svolili v jednu hodinu po půlnoci posádce odtáhnout s veškerou vojenskou ctí."

Autor: Josef Musil