Mapa čtení v Táboře.Začátek stmívání, místa s netradiční atmosférou, knihy od nejrůznějších autorů. Tak bude vypadat dnešní Noc literatury, která začne v 19 hodin.
Ať už se vydáte do loděnice na břehu Jordánu, knihovny nebo do advokátní kanceláře, všude na vás bude čekat předčítač s knihou v ruce. Většinou s novinkou současné evropské literatury. Série veřejných čtení po Novém Městě je zdarma a opakuje se v půlhodinových intervalech.

"S návrhem na čtení v loděnici přišla Lucia Kopřivová. Přišlo mi to jako skvělý nápad. Z dětství si letní hladinu Jordánu pamatuju plnou veslařů a plachetniček a představa, že propojíme letní čtení s poetikou vodního sportu, mi přišla lákavá," naznačila zrod jednoho z míst organizátorka a ředitelka knihovny Eva Měřínská.
Ve veslařské loděnici vás zavede do děje knihy Kvazikrystaly rakouské spisovatelky Evy Menasse Jana Rinkeová. Do veřejného čtení se zapojila poprvé. „Mám sice drobné obavy, ale vždycky jsem studentům ve škole ráda předčítala, takže ta nabídka mne moc potěšila. Tato akce může dát dohromady lidi, kteří milují knížky a nedokážou si život bez nich představit," říká učitelka literatury.

Pasáže knih pak promluví hlasem reportérky České televize Kristiny Vrkočové, překladatele a literárního kritika Tomáše Dimtera, hudebního publicisty Karla Deniše, spisovatelky Olgy Černé nebo učitelky jógy Heleny Holzknechtové a dalších.
„Kouzlo literární noci spočívá ve správné kombinaci literárního díla, čtenáře a místa. Myslím, že táborská knihovna stojí na místě, které se na první pohled může jevit jako všední, ale na druhý nabízí nečekaná zastavení, a tak chceme i letos vytěžit Nové Město v okolí náměstí TGM, kam jsme umístili devět literárních zastavení. Klíče – ty pomyslné i faktické – máme už ke všem místům," otevírá Eva Měřínská dveře k letošnímu ročníku. (dap)

Kniha od bratra písničkářky byla jasnou volbou

Osvědčený předčítač Karel Deniš je známý mimo jiné jako odborník přes mayovky. K angloamerické kulturní scéně ale podle svých slov má podobně blízko.Chtěl se stát kosmonautem, pak archeologem. Nakonec na dlouhá léta zakotvil u práva. Tu pravou cestu mu pak ukázal rudý náčelník a rock'n'roll. Karel Deniš se honosí spoustou přízvisek: například hudební redaktor, dramaturg a spisovatel. Také on propůjčí svůj hlas Noci literatury, kdy se začte do jedné z novinkových knih. Letos podruhé a znovu se šálkem kávy, takže v Kávové zastávce.

Noci literatury se účastníte opakovaně. Jak hodnotíte uplynulý ročník?
Noc literatury jsem znal, a když mě loni táborská knihovna oslovila, rád jsem přijal. Bylo to příjemné, proto se účastním znovu. Jediná nevýhoda je, že nemohu cirkulovat po jiných čtecích stanovištích, v tom závidím návštěvníkům.

Znovu předčítáte irského autora. Je to náhoda? Proč jste si vybral Josepha O'Connora a jeho Parádní jízdu? Jak se vám čte?
Dva Irové jsou náhoda, ale angloamerická literatura nikoli, mám ji rád od mládí. Také proto, že až na výjimky si vystačí s povídkami, novelami či krátkými romány, což mi vyhovuje. A O´Connor? Jste-li celoživotním fandou a nakonec i profesionálem v oblasti popové a rockové muziky, pak bratr písničkářky Sinéad je jasnou volbou. Navíc jím popisovaná alternativní osmdesátá léta jsou mi blízká a mnohé z jeho postřehů jsem prožil i v naší hudební realitě. Některé věci jsou prostě v kapelách a kolem nich na celém světě stejné.

Jaká literatura je vám osobně nejbližší?
Celoživotně sleduji především hudebně, historicky, umělecky a životopisně zaměřenou literaturu faktu. Ke stáru jsem přidal i kvalitní komiksy westernové, fantasy a jiné, ale vždy s přívlastkem „weird", tedy „divné", nikoli ty prudce komerční. Nevyhýbám se ale z podstaty ničemu. Knihovnice v domácnosti mi dává šanci prolistovat většinu novinek, ale zhusta opravdu jen prolistuji, času je málo. Mám také oprávněný pocit, že vše podstatné z klasické literatury jsem stihl přečíst na gymnáziu a na vysoké škole. Uvolnění v šedesátých letech mi dalo šanci poznat i do té doby nedostupné, později se leccos půjčovalo v opisech. Takový Pán prstenů na den a noc, neoficiální strojopisná verze na průklepovém papíru, to byl opravdu silný kolejní zážitek.

Existuje kniha, kterou jste neměl sílu dočíst nebo ji naopak četl již několikrát a stále vás baví?
Nedočtených knih mám řadu, bohužel. Takový Proust, Musil, L. N. Tolstoj nebo Joyce byli nad mé síly či trpělivost. Ale neskousl jsem třeba ani Harryho Pottera, ač jsem se kvůli dcerám velmi snažil a téma mě bavilo. A trvale oblíbená kniha? Jen jedna to jistě není, vracím se občas ke Švejkovi, Jak jsem vyhrál válku, Hlavě 22 nebo Hájili jsme hrad – na nevojáka je to výkon, samé válečné knihy, ale vtipně satirické. A k tomu další vzpomínky na mládí typu srandovních povídek Šimka a Grossmanna. Také však Borges, Tolkien, Sapkowski a jeho husitská trilogie, Lovecraft, Howard, Poe. Možná žádné velké umění, ale oddech v tajemném světě, když ten můj celotýdenní pracovní je sice zajímavý, ale občas proklatě realistický.

Četl jste hodně už jako malý kluk? Jaká byla vaše nejoblíbenější knížka?
Četl jsem brzy a strašně moc, byl jsem schopen týden co týden chodit souběžně do dvou knihoven. Také narozeninové a vánoční dárky tou dobou byly nejčastěji knihy – a šťastně schované pod polštářem hrozně tlačily. Klukovská klasika konce padesátých a první půlky šedesátých let: Augusta, Štorch, Verne, Dumas, Foglar a samo sebou May, tomu se ovšem věnuji celoživotně i badatelsky a spisovatelsky.

Sám píšete, na čem aktuálně pracujete? Jaká témata vás do budoucna lákají?
Po knížkách o Vinnetouovi a filmových westernech (obě pod pseudonymem Karel Jordán) jsem pod vlastním jménem loni vydal vzpomínky na zpěváka Petra Muka, se kterým mě pojilo čtvrtstoletí úspěšného pracovního přátelství. Teď sbírám materiál a hledám čas na příští psaní ve zhruba třech směrech: úplně hudebním, skoro politickém a téměř mýtickém. Co se podaří, a v jakém pořadí, to uvidíme. Bude to vycházet z mých osobních i čtenářských zážitků a vzpomínek, opět literatura faktu, neb romanopisecká fabulace mi chybí. Rád ji i letos nahradím veřejným čtením knih těch, kteří to opravdu umí.