Zlí jazykové tvrdili, že si na Palcátu vyláme zuby. Spousta lidí by si před čtyřmi roky na Tomáše Matyše nevsadila. Dávali mu pár měsíců, než se bude chtít vybydleného hotelu na hlavní ulici zase rychle zbavit. Přepočítali se. Jak sám zatím říká, milionů do Palcátu nelituje a dokonce jednu lukrativní nabídku na prodej už odmítl. První dražba hotelu se konala v roce 1991, nový majitel ho holandskou dražbou získal za 22,5 milionu. Od té doby šel největší táborský hotel tak trochu z ruky do ruky a rostla jeho cena, byť na kvalitě nezískával. Matyš je jeho třetím majitelem. O co víc milionů do hotelu vkládá, o to zdrženlivěji o nich mluví. Na otázky tohoto typu odpovídal velice opatrně. Pečlivě vážil každé slovo, takže často jeho odpověď byla velmi stručná.

Kdy vás napadlo, že půjdete a koupíte si hotel Palcát?
To bylo na podzim roku 2006, kdy jsem na internetu zjistil, že se prodává síť hotelů a že je mezi nimi i Palcát. Pak jsem vstoupil do jednání s maltskou společností, která ho vlastnila, a v červnu roku 2007 jsme ta jednání dokončili a předali si hotel.

Čím vás lákal zrovna Palcát, jehož sláva už byla za zenitem?
Já jsem chtěl nějakou nemovitost na ulici 9. května. Původně jsem uvažoval o Kapitalu, ale člověk, který mi ho měl prodat, se nakonec rozhodl pro jiného kupce. Zároveň jsem už ale jednal s těmi Malťany a nakonec se s nimi i dohodl.

Předpokládám, že to bylo složité licitování o ceně.
Ano, půl roku jsme se o ní dohadovali.

Stlačil jste ji pořádně?
Dostali jsme se na střed.

Zaplatil jste šedesát milionů, jak tuhle sumu s odstupem času hodnotíte? Nebyla příliš velkým soustem?
Já si myslím, že byla přiměřená.

Mnozí předpokládali, že Palcát zase brzy prodáte.
No vidíte, dokonce hned po třech měsících, kdy jsem ho převzal, jsem dostal nabídku od italské společnosti, která mi za něj nabízela o čtvrtinu víc, než jsem zaplatil já. A to byl stále ve stavu, v jakém jsem ho získal. Ale neudělal jsem to.

Proč? To by byl přece slušný zisk patnácti milionů obratem ruky.
Protože já jsem ten můj obchod bral jako výzvu. Chtěl jsem to zkusit a zvládnout.

Takže můžeme všem pochybovačům vzkázat, že o prodeji ani dnes neuvažujete?
Zatím určitě ne.

Jakou ekonomickou sílu jste měl v době nákupu Palcátu za zády?
Provozoval jsem v té době nějaké nemovitosti, takže jsem měl příjem z nájmů. Také jsem nakupoval movité i nemovité věci a zase je prodával, vlastnil jsem i nějaké pozemky, pro které jsme připravovali menší developerské projekty.

Ještě vám z toho něco zbylo, nebo už to hotel spolykal?
Na Svaté Anně jsme měli stavět osmačtyřicet bytů, tak tyto pozemky jsem opravdu prodal. A potom jsem zmíněné developerské projekty hodně ořezal a takto ušetřené peníze dal do Palcátu. Moje vize je, nechat si hotel a jednu dvě nemovitosti u nádraží. Ostatní prodat a stabilizovat si soukromý život.

Dovedu si představit, že ten máte hodně hektický.
Určitě, než provoz takového hotelu poznáte a všechno se naučíte, chce to hodně času. A protože nemám hotelovou školu, tak to pro mne bylo hodně tvrdé.

Když někomu řeknete, že jste majitelem Palcátu, jaké jsou reakce? Že jste blázen nebo dobrodruh?
Obojí. Ale to, že jsem majitelem hotelu, je docela hezký pocit. Je za tím ale hrozně práce, jsem tady skoro každý den třeba od rána od sedmi do večera do sedmi. Naštěstí provozujeme pouze lůžkovou část a salonky a ostatní provozy pronajímáme.

Je hotel výdělečný?
V některých měsících je to samozřejmě na hraně, kdy si lidé vydělají na výplaty, což bývá leden a musíme ho dohnat jinými měsíci, které už jsou výdělečné. Ale mluvíme pouze o té lůžkové části, z ostatních provozů dostáváme stále nájem, takže na splátky úvěru peníze máme bez problémů.

Měl jste nějaké zkušenosti s hotelnictvím nebo cestovním ruchem?
Minimální, protože jsem provozoval pouze levnější ubytovnu, což je docela něco jiného.

Takže to bylo učení od základů?
Přesně, musel jsem se naučit hodně věcí, vlastně absolvovat takovou svoji hotelovou školu. Abych byl v obraze, tak jsem musel zabřednout do práce recepčních, zjistit, jak se chovají číšníci, protože to jsme ještě měli i restauraci. Musel jsem se naučit komunikovat s lidmi, což je důležité pro obchod, kdy oslovujeme firmy a cestovní kanceláře.

Cítíte po čtyřech letech, že už úročíte svoji práci?
Určitě, hosté se k nám vracejí. Ono je to také tím, že můj předchůdce, který vlastnil hotel odhadem deset let, ani žádný obchod nedělal. V podstatě se o hotel nestaral, takže když my jsme se mu začali věnovat intenzivně, vrací nám to nárůstem klientely.

Co jste pro to museli udělat?
Třeba to, že jsme do hotelu investovali už několik dalších milionů korun. Opravili jsme sociální zařízení a vybudovali různá nová zázemí, například pro kuchyň. Ta sice hosté moc nevidí, ale pro hotel byla nezbytná. Teď přesuneme investice více ven, na oči. Určitě se dotknou interiérů, takže zase o něco zlepšíme svoje služby.

Byl hotel v hodně špatném stavu, když jste ho přebíral od maltského vlastníka?
Byl hodně vybydlený, vlastně třicet let do něj nikdo neinvestoval ani korunu, tak podle toho vypadal.

Kolik vás už stály opravy?
Už třicet milionů, a to jsme zatím jen skutečně minimálně investovali do lůžkové části. Nábytek jsme sice v prvním patře vyměnili, ale to byla právě ta nezkušenost, takže ho budeme měnit znovu. Provozně nevyhovuje.

Co je v hotelu vaším úkolem, co máte na starost?
V první řadě dohlížím na chod celého hotelu, protože v něm jsou zdroje úspor peněz. A pak se věnuji obchodu. Pochopitelně, že na něj máme lidi, ale s těmi je třeba ty věci probírat a diskutovat o nich.

Popište svůj pracovní režim.
Snažím se dvakrát až třikrát týdně si jít zaplavat do bazénu. Pak jedu na půl osmou do práce a jsem v ní do večera. Absolvuji několik obchodních a provozních schůzek, řeším problémy, věnuji se návštěvě z finančního úřadu (smích). Rok a půl jsem věnoval žádosti o dotaci z regionálního programu, která nám vyšla a teď to tedy vyžaduje kontakty s projektantem a úřady.

Ordinujete si alespoň volné víkendy?
Snažím se, ale vždycky sem alespoň na chvíli zajedu, abych se podíval, zda barák stojí, jestli nezmizel (smích).

Máte nějaké koníčky, které vás odvedou od práce?
O víkendu mne baví zahrada. Chodit a kochat se, jak to pěkně roste.

Měla jsem na mysli aktivního. Pracujete na té zahradě taky?
Minimálně. Mě spíš baví vymýšlet, co by na ní ještě mohlo být, a pak je to na zahradníkovi.

Stojí Palcát za rozpadem vašeho manželství?
(Dlouze rozmýšlí). Nevím, jestli zrovna Palcát, ale určitě moje práce. Vždycky jsem hodně pracoval, a tím se méně věnoval rodině. Synovi dlužím rodinné zázemí.

Snažíte se to napravit?
Snad ano, když nejsem v práci, tak se mu věnuju. Dokonce v těch šest ráno se mnou občas jde plavat.

Jako otec zřejmě počítáte, že jednou váš hotel zdědí, což je ale na hodně dlouho.
Počítám, také proto se společnost, která vlastní Palcát, jmenuje FM Tábor, což znamená Filip Matyš.

Bydlíte ve Svrabově v rodinném domě, který jste vybudovali ještě s manželkou. Už ho s vámi někdo sdílí, nebo žijete mládeneckým životem?
Nežiju, mám přítelkyni, která se mnou bydlí.