Přišlo to jako blesk z čistého nebe. K 1. červnu propustí Jitona asi 140 kmenových zaměstnanců. Dalším desítkám zaměstaných na dobu určitou smlouvy neobnoví. Za svůj závod chtějí vypravit smuteční průvod.

„Někdy v polovině února jsme se dozvěděli, že musí skončit 25 lidí. Mistři dostali za úkol je vybrat. Bylo to pro ně těžké, nemohli ani spát,“ vzpomíná zaměstnanec, který si nepřál uvést své jméno. Deník ho ale zná.
Řadí se k mladším zaměstnancům, v Jitoně pracuje pár let. Sám se nabídl, že odejde k 1. březnu a vezme nabízené čtyři odstupné platy, na kterých se odbory s vedením dohodly. Doufal, stejně jako kolegové, že práci tak nebudou muset upustit lidé, kteří mají pár let do důchodu. Posledního února ale bylo vše jinak.

„V deset dopoledne si pozval vrcholný managment odbory a najednou nic neplatilo,“ dodal mladý muž.
Jakmile padla slova restrukturalizace věděli, že je zle. Výpovědi k 1. březnu vedení zrušilo, stejně tak čtyři odstupné platy a oznámili téměř definitivní konec fabriky s tím, že v Soběslavi zůstane pouze sesazovana, prodejna a vedení firmy.
„Ve výrobě zůstane zhruba 60 lidí, ve vedení a servisní činnosti 24 a v obchodu včetně prodejny osmnáct. Ti, co již odešli v předcházejím měsíci, byli zaměstnanci na dobu určitou,“ říká generální ředitel Martin Kovář. Popírá, že by se dohodli o čtyřech odstupných platech namísto tří, které nařizuje zákon.

Podle něj lidé dostanou možnost nastoupit do závodů, které má Jitona v Klatovech a Třebíči, kam Soběslav převede svou produkci.
„Kdo by ale dojížděl takové vzdálenosti s platem kolem dvanácti čistého,“ pochybuje starší člen odborů. Chování vedení se mu nelíbí. V takové citlivé situaci očekával slušnější jednání. Kdo bude mít možnost, odejde předčasně do důchodu, ale takových je prý v Jitoně málo.

Ne všichni, kteří ve staré a známé Jitoně zůstanou mají své místo zaručeno na dlouho.
„Prodejna skončí v roce 2013. Alespoň tak jsem to slyšel,“ zmínil dostupné informace o osudu další části Jitony mladý muž. Celý velký objekt, kde prodejna sídlí, již vlastní jiný majitel a hodlá s ním naložit po svém.

O konci prodejny generální ředitel ale nic neví. Navíc si ani není vědom, že by se při jednání s odbory v polovině února zmiňovaly čtyři odstupné platy.
Je přesvědčen, že současná restrukturalizace Jitoně, jako podniku se specializovanými závody v Třebíči a Klatovech, pomůže. Tam jsou dostatečně velké objekty, aby pojmuly i soběslavskou výrobu. Chápe, že pro mikroregion Soběslavska nezaměstnanost stoupne, na druhou stranu zaměstnání několika desítek nových pracovníků pomůže v Klatovech a Třebíči. „Zeštíhlení firmy si vyžádaly aktuálně nepříznivé podmínky na evropském trhu,“ argumentuje Kovář.

S firmou jménem Jitona a její dlouholetou tradicí datující se od roku 1952, v níž někteří lidé trávili denně desítky let již od svého vyučení, se zaměstnanci hodlají důstojně a s úctou rozloučit.
„Chystáme smuteční průvod s rakví. Ten by se v ulicích Soběslavi měl objevit koncem března,“ zmínil čerstvé plány mladý muž.
Na nápor nezaměstnaných se budou muset připravit úřady práce. O zhruba sto čtyřiceti lidech, kteří mají být bez práce od začátku června, se dozvěděli od soběslavského vedení poté, co tuto informaci obdrželi zaměstnanci. V pondělí odpoledne.

„Spojili jsme se okamžitě s personálním oddělením a nabídli jim, stejně jako dříve Kovosvitu, že přímo do Jitony přijedou naši zaměstnanci na provedení evidence. Budeme se snažit zrealizovat schůzky o veškerých informacích a právech, které lidé mají. Seznámíme je s případnými rekvalifikačními kurzy a budeme tam pravidelně zasílat aktualizovanou nabídku volných míst,“ uvedla za táborský úřad práce Dagmar Kulvaitová.

Za nejkratší měsíc v roce nově zaevidovaly pobočky v Táboře i Soběslavi 445 uchazečů o práci.V lednu jich bylo 865.
Celkem jich má úřad v evidenci 5685, což je oproti lednu o 44 osob méně. Míra registrované nezaměstnanosti činí k 28. únoru 10,61 procent. Během měsíce bylo z evidence vyřazeno celkem 487 uchazečů. Úřadu se podařilo umístit 46 evidovaných lidí.

#nahled|https://g.denik.cz/52/80/graf_do_novin_nezam_unor_03032011_denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/52/80/graf_do_novin_nezam_unor_03032011.jpg|Míra nezaměstnanosti na Táborsku za únor 2011#

„Je to bída. Snažím se už pár měsíců a nikde nic. Zdá se mi ale, že nabízených míst je přece jen o něco více než dříve, ale já jsem zatím štěstí neměla. Mé žádosti a životopisy vesměs zůstavají bez odpovědi. Ale stále doufám, že snad bude lépe. Slyším i čtu, že situace se zlepšuje. Já to ovšem ještě nepocítila, “ řekla smutně Martina N. během února na chodbě úřadu.

Za pravdu se širší nabídkou míst jí dávají i čísla . V únoru nabízeli zaměstnavatelé regionu Tábor celkem 219 volných pracovních míst. To je o 54 míst více než v lednu.
Největší šanci, že seženou zaměstnání mají stejně jako v předcházejícím měsíci techničtí pracovníci, obchodní zástupci i řidiči. Větší šanci na zaměstnání mají i lékaři. Těm nabízí úřad deset volných míst.
Na druhou stranu v nejčastěji požadovaných profesích vedou prodavači a všeobecně administrativní pracovníci.
Téměř polovinu všech nezaměstnaných tvoří lidé, kteří mají střední odborné vzdělání. O místo se v únoru ucházelo i 239 vysokoškolsky vzdělaných.
Oddělení poradenství a rekvalifikací v únoru zorganizovalo celkem dva kurzy. Programování a obsluhu CNC strojů a svářečský kurz navštěvovalo celkem 12 osob. O dalších kurzech, které by se konaly v následujících měsících, se jednání teprve vedou.

Na rozdíl od začátků předchozích měsíců, kdy Úřad práce doslova atakovaly i stovky lidí, březnová čísla vypadají o poznání optimističtěji.
„Zatím jsme zaregistrovali na táborské pobočce 61 nových osob,“ uvedla dnes v dopoledních hodinách Kulvaitová s tím, že aktuální soběslavská čísla zatím k dispozici nemá.

Pavlína Macelová

NA OKRAJ
Smutný osud tradic
Masopusty, stará lidová řemesla, staročeské jarmarky, vyhánění Morany nebo pálení čarodějnic. Připomíná vám to něco? No jistě. Tradice našich předků, které jsme si ponechali nebo znovu zavedli do našich životů. Tradice přece milujeme. Kdejaká vesnice je pyšná, že například jejich masopustní průvod obchází sousedy už několik desetiletí. S tradičními výrobci, kteří jsou s místním regionem spjati také ještě z dob našich babiček, už tak v rukavičkách nezacházíme. Vždy se najde důvod, proč zavedené bořit. Táboráci si dobře pamatují tak zvaný kožgumík, neboli podnik KGP. Neblaze nesli, že jeho táborská historie přetrhala pouta. Stejně jako plánský Silon, který dnes už Silonem ani není. Z původního závodu o tisícovce zaměstnanců zbylo jen smutné torzo. Kolik rodin z okolí s ním spojilo život…? Už mohou jen vzpomínat. A teď má stejnou smrtí zemřít nejtradičnější výrobce nábytku Jitona. Značka možná nezahyne, ale pro Soběslaváky éra závodu bezesporu končí. Nábytek tu šéfové vyrábět už nechtějí, a tak všichni, kteří tu pracovali, budou chodit kolem ztichlé haly. Smutný osud další tradice, které ale jinak máme tak rádi.Alena Šatrová