„Vyplývá to z toho, jaké plodiny se v Česku pěstují. Dříve byla různorodost daleko větší. Nyní jsou pole jen samá řepka, kukuřice, pšenice a ječmen," vysvětluje ředitel školy Ladislav Honsa, který s tímto nápadem mezi své studenty přišel.

Tečka za prací

Celý projekt uzavře dnešní konference, která se na půdě školy uskuteční.

Vedoucím projektu byl Milan Bumerl, který ve škole učí odborné chemické předměty a monitorování. Do zkoumání půdy se zapojilo přibližně třicet studentů z oboru Ekologie a životní prostředí a z Přírodovědného lycea. Jedním ze studentů, který se do práce zapojil, je Jan Vobruba.„Vyzkoumali jsme, že půdy v okolí nejsou nijak extrémně výživné. Může to možná být ale tím, že jsme vzorky půdy odebírali až po sklizni. Zjistili jsme, že by bylo dobré hnojit v průběhu celého roku," přibližuje jeden ze závěru práce.

Projekt je aktivitou tak zvané přeshraniční spolupráce, která je financována z prostředků Evropské unie. Jsou do něj zapojeny dvě školy, a to SOŠ ekologická a potravinářská z Veselí a střední škola pro ekologii a hospodářství v Yspertalu v Dolním Rakousku. V průběhu prací se studenti i setkali, aby si předali osobní poznatky. Také mohli navštívit i odborné exkurze.

Oprášil němčinu

Do Rakouska se podíval i Daniel Horký. „Celkově byl tento projekt výborný. Nejvíce se mi líbila spolupráce s rakouskou školou. Komunikace s nimi byla pro mě přínosná. Hlavně jsem si zase trochu oprášil němčinu," hodnotí a dodává, že by po střední rád studoval přírodovědnou fakultu v Českých Budějovicích.

Během roku si žáci vyzkoušeli odborné práce, které jim mohou pomoci u přijímacích zkoušek na vysoké školy. Jejich poznatky mohou být užitečné i zemědělcům. „Výsledky, které nám vyšly, jsou srovnatelné se studií, již tady před časem dělal Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Velké odchylky v práci nemáme," ujišťuje ředitel Ladislav Honsa.

V laboratoři strávila nemálo hodin i Martina Bílá. „Stanovili jsme si čtyři odběrná místa a určovali v půdě prvky jako jsou draslík, fosfor, dusičnany, amonný dusík nebo pH a určovali jejich koncentrace. Potom jsme si vzorky vyměnili s rakouskými studenty," přibližuje práci a připouští, že nejtěžší pro ni bylo určit výskyt fosforečnanů. Metoda je totiž časově náročná. Martina bude na zajímavou zkušenost vzpomínat a doufá, že ji v budoucnu zúročí.