Krátce před polednem mluvil na mikrofon táborský tajemník Lubomír Šrámek. Dotkl se i nevýhod sociálního systému. Pracovníci úřadu mají podle něj na starosti příliš lidí, kteří žádají o sociální dávky. „Na jednoho člověka vychází i kolem šesti set žadatelů. Potom nelze kontrolovat, zda jsou dávky vypláceny správně. Tedy že si je skutečně každý zaslouží,“ vysvětluje Šrámek.

Redukci zaměstnanců na úřadech, kteří pracují jako výplatní automat, považuje za časovanou bombu. Důsledkem je potom plýtvání peněz a nedostatečná práce v terénu. „Zmenšuje se šance podchytit vážné případy,“ pokračuje Šrámek.

Za příklad dává zanedbaný případ týraného chlapce z Moravy. „Pracovnici udělil soud mírnější trest, protože zohlednil její vytížení,“ popisuje tajemník.

Také naráží na deziluzi mladých lidí, kteří chtějí na úřadu pracovat. „Zjišťují, že realita v praxi se od učebních osnov liší. Stávají se z nich spíš operátoři softwaru a člověka posuzují podle toho, jestli se vejde do kolonek. Stejné rozčarování si prožívají i dlouholetí zaměstnanci. Museli si doplnit vzdělání, ale prakticky ho nevyužijí,“ dodává .

Skepticky pohlíží i na vyplácení dávek na poště a přes karty. „Na pokladně úřadu bylo možné rychle zareagovat na potřeby klienta. Starší a méně vzdělaní lidé si na moderní systém těžko zvyknou. I když chápu, že pokrok se nedá zastavit,“ myslí si tajemník.

Paradoxně tak mohla působit slova Vladimíra Šišky z ministerstva práce a sociálních věcí. Zdůrazňoval totiž vyšší nároky na kvalifikaci sociálních pracovníků.

Intenzivnější práci v terénu upřednostňuje v připravované části reformy ředitel rodiny a dávkových systémů Miloslav Macela.

Přeje si, aby sociální pracovníci více navštěvovali rodiny a řešili v nich problémy. Děti by nemusely v takové míře do výchovných ústavů. „Daleko více peněz by tak mohlo jít do prevence. Nyní je to naopak.“ uvažuje Macela.

Konferenci pořádala Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR ve spolupráci s městem Tábor.