Fotograf Jindřich Štreit se vrací do táborského centra pro lidi ohrožené drogou Auritus rád. Letos do tamní galerie přivezl výstavu Hledat anděla. Fotografie na ní dokumentují život v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Expozice potrvá do konce září.

„Pan Štreit je u nás už podeváté, ale jiné výstavy děláme také. Teď skončila výstava fotek z divadla bezdomovců Ježek a Čížek, ta byla moc zajímavá. Jindřich Štreit je takovou naší tradicí, jezdí k nám vystavovat každé září. Prvně jsme si vybrali my jeho, kdy v Auritu měl výstavu fotek z drogového prostředí, a od té doby spolupracujeme,“ uvedl pracovník centra Martin Mareda.

Expresivní černobílé fotografie mapují život mezi zdmi kroměřížské psychiatrické léčebny. Autor se na snímcích zabývá nadějí lidí. Nadějí, že najdou svého anděla, spřízněnou duši, pomoc. Klasická Štreitova hra se světlem umocňuje emoce na fotografiích a přidává na syrovosti reality. Přibližuje tak svět lidí s handicapem blíže k divákovi a dává mu do něj nahlédnout bez jakéhokoli „zdobení“. Aby fotky dostaly dynamiku a onu bezprostřednost, fotograf mezi klienty léčebny strávil dva roky.

„Oslovilo mě vedení kroměřížské léčebny, abych k jejímu stoletému jubileu nafotil cyklus, jenž by prostředí charakterizoval. Tak jsme tam začal dojíždět a žít s nimi. Nikdy přesně nepoznáte, kdo je zdravý a kdo nemocný. Sám jsem si prošel za minulého režimu krizemi, zejména, když jsem nesměl fotit. Zvažoval jsme tehdy hospitalizaci v tomto zařízení,“ vysvětluje Jindřich Štreit.

Výstava Hledat anděla má v táborském Auritu vůbec první premiéru.
„Spolupracuji s Auritem už od roku 2001 a je to jediná galerie, kde jsem vystavoval devětkrát. V Táboře jsou lidé, kteří pomáhají druhým. To je cílem mých fotografii a témat. Název výstavy vznikl proto, že každý v životě hledáme spřízněnou duši. Člověka, který pomůže či podpoří. Na tomto principu funguje i léčebna. Pacienti hledají anděla v doktorovi nebo kolezích. Já ho našel ve své ženě a dceři,“ dodal Štreit.

David Peltán


Jindřich Štreit

Narodil se 5. září 1946 ve Vsetíně. Fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života. Má ženu Agnes a dceru Moniku.

Vyrůstal v obci Střítež v okrese Vsetín, kde byl otec učitelem. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do pohraniční obce Těchanov na Bruntálsku. Vystudoval gymnázium v Rýmařově (1960-1963) a Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obory 1. – 5. třída a výtvarná výchova (1963-1967). Poté vyučoval na Základní devítileté škole v Rýmařově, po roce se stal ředitelem školy v Sovinci a později v Jiříkově. V letech 1974–1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie při Ústředním výboru Svazu českých fotografů v Brně.

Od roku 1967 realizoval přes 600 samostatných výstav v řadě zemí Evropy i v zámoří. Od roku 1964 se zúčastnil přes 300 výstav na čtyřech kontinentech světa a byl účastníkem mnoha mezinárodních dílen a sympozií. Od 70. let minulého století se intenzivně věnuje také realizaci výstav jiných umělců, po roce 1989 rovněž v mezinárodním měřítku. Vyhlášenou formou neoficiální kultury se staly v osmdesátých letech jeho vernisáže českých a slovenských umělců na Sovinci, ve kterých se svou ženou pokračovali až do roku 1997. Věhlasné se staly v osmdesátých letech V rámci pedagogické činnosti mimo jiné pro studenty pravidelně připravuje s kolegy z Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě fotografické dílny a především dlouhodobé fotografické projekty, jež mapují běžný život ve městech i na vesnicích. Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění.