„Chyběly dva schody a měli jsme to v bytě,“ říká František Steinhaisl, když ukazuje sklep, který mu zatopila voda při bleskové povodni v Jaronicích u Dubného. Ještě dnes ji připomíná silný zápach a vlhké zdi. Může za to malá meliorační strouha vedle jejich domu. Jenže její vlastník, zemědělská vodohospodářská správa, ji čistí jen jednou za čtyři roky, a když přijde silnější déšť, vylije se z koryta. Steinhaislovy tak vytopila už pošesté.

„Jakmile se ta stoka přelije a teče po silnici, tak to jde všechno k nám,“ popisuje šestašedesátiletý Steinhaisl a jeho žena Marie pokračuje. „Bojím se každé velké pršky, protože vím, že budeme plavat. Když přijde velká voda, vždy to odneseme my a okolní rodiny. Jak jsme v ďolíku, teče nám to všechno dovnitř“ líčí trochu rezignovaně Marie Steinhaislová.

Zvažují petici

Problém je v tom, že stačí rok a strouhu zaplní nánosy. Ucpe se a při přívalových srážkách se o to rychleji rozlije. Steinhaislovi chtěli, aby ji vlastník přehradil betonovými předěly. Marně. Situaci řeší s obecním úřadem, nyní zvažují petici.

„Vidíte ten nepořádek? Kdyby to bylo vyčištěné, tak to má lepší průchodnost. Ale to by to museli dělat každý rok a ne, kdy je napadne,“ zlobí se Steinhaisl.
Zemědělská vodohospodářská správa zahrnula Jaronice do povodňových škod. Odstraní nánosy po povodni, ale na častější úklid strouhy, po kterém místní volají, jí schází peníze.

„Čistíme podle vodního zákona jednou za čtyři roky. Dá se i častěji, tak, jak je potřeba, jenže to bychom museli dostávat od ministerstva zemědělství o 400 procent víc prostředků. A Jaronice nejsou prioritou, nyní vybíráme daleko kritičtější místa,“ argumentuje mluvčí správy Jana Timmermansová.
To znamená, že se brzy může zopakovat stejný scénář jako v červnu. Během 20 minut se po silnici přivalí voda, které bude před vraty domu až metr, nateče do sklepa, stodoly a možná i do domu. V suterénu dosáhne hladina téměř dvou metrů a zatopí i studnu. Steinhaislovi pak zase vezmou savo a začnou drhnout zdi. Jako před pár dny.

„Vzkázala bych jim, že nás to nesmírně mrzí. Kdybychom měli víc peněz, uděláme to. Stoku si mohou samozřejmě vyčistit sami, ale nemůžeme jim to proplatit,“ komentuje Timmermansová

Steinhaislovi se snaží. Už dříve si objednali traktoristu s nakladačem, který nečistoty odstranil. Nejhorší jsou dvě betonové propusti pod mostkem. Zachytávají všemožný odpad včetně slámy z polí, a když více zaprší, voda se vrací zpátky.

„Musel by se aspoň o metr zvýšit břeh a rozšířit koryto. Jinak budu mít zas všechno utopené jako teď,“ zdůrazňuje František Steinhaisl.


Jedno velké jezero

Když se na konci června strouha rozlila po okolí, zrovna spali. Šlo to rychle. „Bylo tady najednou jedno velké jezero. Ovečkám koukaly jen hlavy, museli jsme je vytahovat. Připadám si bezbranně: můžete se jen dívat, jak voda stoupá. Tekly mi slzy,“ vzpomíná sedmačtyřicetiletá žena.
A pokud vodohospodářská správa nezíská více peněz, zůstane pravdivá i poslední věta Steinhaislové. „Člověku zůstanou oči pro pláč.“