Vyprávění o první světové válce neunikl na základní škole nikdo z nás. Zřejmě ale málokdo se jako deváťák zamyslel nad tím, co se honilo hlavou vojákům, kteří na frontách nasazovali svůj život, či co si prožívaly jejich rodiny. O to, aby nad sto let starým děním žáci Základní školy Libušina v Bechyni nemávli pouze rukou a nezůstalo jen u součásti osnov, se postaral Rudolf Blažek.
S dětmi fotografoval pomníky, které připomínají padlé za 1. světové války, a jejich prostřednictvím na výstavě nazvané „Čéska fójak aneb Umírali, i když byl na (západní) frontě klid…" jim společně vzdali úctu.
„Jde o významnou událost našich dějin a sté výročí se nabízelo pojmout válku trochu netradičně. Se současnými deváťáky jsme na konci minulého roku zhlédli několik dokumentů a filmů k tomuto tématu. Přečtení románu Na západní frontě klid a právě osudy jejich téměř vrstevníků přivedly děti k nápadu, nějak si válku připomenout," popisuje učitel češtiny Rudolf Blažek, jak začala vznikat výstava, která je od pátku do 18. dubna k vidění v Městském muzeu v Bechyni.
Nejen učitel, ale i školáci na svých cestách po regionu, Británii nebo Polsku fotografovali každý pomník, u kterého se zastavili. Sešla se jich rovná stovka se stovkami jmen a na výstavě je doplnily i trojrozměrné modely pomníků, které deváťáci vyrobili s odkazem na válečné filmové či literární hrdiny.

Ničivé zbraně

Mladí tvůrci expozice vnímají první světovou válku jako jeden z nejničivějších konfliktů v historii. „Když vezmu v úvahu i války z předchozích století, první světová patří k těm nejhorším tragédiím. Přišel s ní vynález tanku, začaly se používat daleko ničivější zbraně a i chemické a nebo i bojová letadla či kulomety. Na druhou stranu zapřičinila obrovský rozvoj technického pokroku a myslím si, že s příchodem nových zbraní si i lékaři museli poradit s novými zraněními," zhodnotila historii Markéta Mušálková.

Kvůli projektu se o válku začala více zajímat i Veronika Vičíková. Ve spojitosti s válkou se jí vybaví hlavně utrpení: „Spousty mrtvých, boje, hlad, neklid, zákopy, sirotci… nevidím na válce naprosto žádný klad. Díky tomu, že jsme fotili pomníky, jsem se o válku začala více zajímat. Nafotila jsem jich asi pětadvacet převážně na severu Čech," shrnula deváťačka.
Osudy padlých, jejichž jména připomínají pomníky, budeme postupně přibližovat i v Táborském deníku. Aby měl nový seriál reálné obrysy, obracíme se s žádostí o pomoc na čtenáře. Pokud máte v rodinném archivu nějaké informace o vašich předcích, kteří za války padli či se šťastně vrátili domů, kontaktujte nás na 381 256 066 nebo na 381 256 064.