Stavby na Novém Městě vzbuzují na první pohled dojem, že jsou přechodným typem mezi vesnickým a městským domem.
Podle některých starších popisů a novějších pozorování lze soudit, že novoměstské domy se podobaly objektům v ohrazeném jádru města. Rovněž dislokace má více analogií v městské zástavbě než v předměstském dvorcovém uspořádání usedlostí.


Podle vzoru měst

Prozkoumané stavby se dále dosti odlišují svým vybavením i konstrukcí od domů v okolních zaniklých vesnicích, u nichž převažovala jednoduchá dřevěná stavení bez podezdívek a rozsáhlé sklepy. Nejblíže skutečnosti bude asi závěr, že domy na Novém Městě byly více městského typu, ale dostatek plochy jim dovoloval více rozvinout zástavbu do šířky, než to bylo ve městě obvyklé.

Při výzkumu se stavební aktivita, ale současně i pohyb v majetkové držbě, projevovaly v přestavbách, ve změnách vnitřních komunikací, například zazděním vchodů do sklepa, v rozšiřování sklepních prostorů, které naopak jindy byly zasypány a znovu vyhloubeny v rámci půdorysu nově stavěného domu.

Na některých místech se potom projevilo slučování parcel a výstavba prostornějšího domu zcela odlišné dispozice. Na počátku přestavby Nového Města ve 14. století vyzdívali stavebníci pravděpodobně jen sklepy a stěny zpravidla spočívaly přímo na zemi nebo na kamenných podložkách.

Nové Město spojoval s vlastním městem most, v písemných pramenech nazývaný velký nebo „dlúhý“. Většinou byl umísťován k dominikánskému klášteru. Potápěčský výzkum však zjistil nad soutokem s Kozským potokem dřevěné piloty, a proto je možné znovu uvažovat o jiné lokalizaci, opírající se o ústní tradici, podle níž v těch místech byl kdysi ostrov nebo pískový násep.

Pokud další výzkum ověří existenci mostu nad soutokem, bylo by možné předpokládat, že most nespojoval jen předměstí s městem, ale že zároveň sloužil i provozu směrem na Týn nad Vltavou a Příběnice.

Na novoměstském sídlišti, jehož vnitřní komunikace se podařilo obrysově vysledovat, sídlili především řemeslníci, kteří při provozování živnosti potřebovali oheň. Protipožární ohledy tu hrály prvořadou roli, i když tím není řečeno, že by z hradeb byli vyloučeni všichni řemeslníci tohoto odvětví. Na břehu potoka měl svou usedlost kovář, který svůj dvorek vysypal železnou struskou, odpadem z výhně. Surovinou mu nebyly pouze lupy železa, získávané od železářů z oblasti výskytu rudy, ale i opotřebované a již vyřazené železné předměty.

Malý poklad

Kovář byl patrně příslušníkem té vrstvy obyvatel Ústí, kteří v bouřlivých událostech počátků husitského revolučního hnutí ukryli část svého majetku a neměli příležitost si jej již vyzvednout.

Prozrazuje to malý poklad, zakopaný pod podlahou kovářské usedlosti, který obsahoval 19 pražských grošů.

Na Novém Městě najdeme i zástupce potravinářských řemesel. Usedlost řezníka byla vybavena čtveřicí sklepů v přední části parcely. Přístup do nich vedl z malé prostory s pecí. Na severní straně od sklepů byla dřevěná přístavba s ohništěm. K tomuto jádru usedlostí se připojovaly na západní straně další místností s dřevěnými stěnami buď přímo na povrchu terénu a jen místy vypodloženými kameny, nebo (v zadní části parcely) spočívajícími na kamenných podezdívkách.

U studně byly pod přístřešky pece, otevřená ohniště a zvláště udírna s topeništěm, vedoucím do komínovitého prostoru. Kolem pecí se povalovalo množství zvířecích kostí, zvláště části lebek ovcí a koz. Rozsáhlé sklepy sloužily k uskladnění masa.

V jiné z usedlostí pracoval sladovník. K obytné části jeho domu se přimykala dlouhá místnost – hvozd s osnovou teplovzdušných kanálků pod podlahou, které posloužily k dosahování vysokých teplot na co největší ploše, kde byl na lískách rozprostřen slad, který byl předtím máčen v menší samostatné stavbě na dvorku, v humnu. Tam se ještě při výzkumu našly zbytky dvou velkých kádí, zapuštěných pod úroveň podlahy.

Je pozoruhodné, že přiléhající oblast v lese mezi vodní nádrží a severní řadou usedlostí nese dodnes v místní ústní tradici název „V pivovárku“.

Miloš Roháček