Usedlost byla donedávna ve velice špatném stavu. Oprýskané fasády, rozpadající se zdi a propadající se střecha. Už jen dostat se k objektu byl přes zarostlé přístupové cesty problém.

Stavení nyní rekonstruuje jeho vlastník, Milan Tejnor. Část budov už má hezčí tvář - loni byly staticky zajištěny a zbaveny odpadků a náletů. Letos se majitel pustil do obnovy barokního krovu nad původně obytnými budovami a do dalších stavebních úprav. V září položil novou střešní krytinu – původně používaná pálená bobrovka. Finančně vlastníkovi pomohly granty z ministerstva kultury i Jihočeského kraje.

„Další opravy v průběhu příštího roku čekají jižní křídlo, které je historicky nejcennější. Budou následovat opravy hospodářských budov, kde spadly už i klenby. Práce je to složitá, už jen kvůli tomu, že se musí respektovat památkářské pokyny,“ říká Tejnor a prozradil i záměr rekonstrukce památky.

„Cílem je zde vybudovat rekreační komplex pro rodiny s dětmi s tím, že bude vycházet ze svých historických předpokladů. Tedy aby dovolená evokovala život na statku na přelomu století,“ vysvětlil majitel, jehož společnost objekt vlastní od prosince roku 2009. Na statku bude ubytování, sportovní hřiště, restaurace, wellness i společenský sál.

K dovoleným ale objekt sloužil již v minulosti. I když trochu jiného druhu. Podobně jako zříceninu nedalekého hradu Borotín ho využívali trampové a výletníci coby místo k noclehu.

Barokní hospodářský dvůr je kulturní památkou od července roku 2003. Důvodem pro zapsání mezi kulturní památky je mimořádný urbanistický význam objektu: „…tento typ osově symetrické trojkřídlé dispozice s čelní vjezdovou branou - bez významnějších mladších přestaveb - se dochoval již velmi ojediněle. Lze tedy konstatovat, že areál hospodářského dvora Starý zámek patří mezi nejvýznačnější stavby svého druhu v jihočeském regionu a z hlediska své urbanistické polohy zřejmě nemá obdoby“.

Dnešní, v podstatě barokní dvůr, má pozdně středověké nebo renesanční jádro. Přelom 18. a 19. století vtiskl dvoru klasicistní tvář, jehož součástí je kromě vykrajovaných štítů také červeně malované členění vnějších fasád. Stavby si však nesou šrámy kolektivizovaného zemědělství.

Kamení ze zříceniny

Barokní hospodářský dvůr č.p. 120 (dříve č.p. 119 a 120 a předtím č.p. 90 a 91) v Borotíně je situován naproti zřícenině středověkého hradu zvaného Starý zámek (německy Altschloss), po kterém tento přídomek přijímá.

„Povzbudivá historie příliš není. Statek byl vždy ve stínu hradu a moc záznamů o něm není. Zkusím ještě něco najít v archivu Lobkowiczů, kteří statek vlastnili. Ten se nyní stěhuje a přístupný bude počítám tak v únoru,“ nastínil Milan Tejnor.

Poprvé je dvůr zmiňován roku 1557, kdy zaujímá v místě, kde bývalo hned od založení hradu neopevněné předhradí s hospodářskými budovami. Nadále plnil funkci poplužního dvora, po vypálení hradu a jeho následném opuštění v roce 1620 zůstává jako samostatně fungující hospodářská jednotka v majetku rodu Lobkowiczů.

Podle autora knihy České hrady, zámky a tvrze Augusta Sedláčka se o zříceninu dobře nestarali a dvůr byl údajně přestavěn z jejího kamenní. Barokní ráz usedlost dostala na přelomu 30. a 40. let 18. století. Lobkowiczové prodali hrad i statek v roce 1829 baronu Janu Nepomuku Nádhernému.

Ten se na svých statcích snažil zavádět vzorné hospodářství. S tím nejspíše souvisí i opatření jeho nadlesního v Borotíně, který nechal od roku 1840 strhávat některé zdi chátrajícího hradu a kámen z nich zčásti prodával jako stavební materiál a zčásti využíval na stavbu přilehlého dvora a domu v Meznu. Zbylé vápno bylo rozprášeno po polích jako hnojivo, čímž se pozemky borotínského dvora staly nejkvalitnějšími v celém dominiu. Tento destruktivní přístup skončil až roku 1865, kdy byl rod Nádherných povýšen do rytířského stavu s přídomkem z Borotína. „Řádění“ nadlesního mělo i další pozitiva, dvoru Nádherní následně vtiskli prvky pozdního klasicismu.

V roce 1863 vyhořelo v Borotíně 44 domů. Mezi nimi byl údajně i tento statek, jenže informace není potvrzená. V usedlosti žili v roce 1900 čtyři muži a tři ženy. O šest let později měl Altschloss v nájmu Ludvik Kominik. Ve dvoře v té době sídlil také lesní Anton Skála.

Nádherní objekt vlastnili do roku 1932. Po pozemkové reformě z roku 1923 se v něm vystřídalo mnoho majitelů i nájemců. Po celou dobu statek sloužil zemědělským účelů, a to až do 70. let 20. století. V roce 1940 dvůr přišel o ovčín, z něhož byla udělána pastvina.

Potomkům posledních majitelů byl objekt vrácen v restitučním řízení. Ti jej následně prodali a střídání dalších majitelů, kteří na objektu neprováděli ani základní udržovací práce, přivedlo statek k jeho havarijnímu stavu. Proces destrukce se v posledních deseti letech extrémně zrychlil. Pomoc přišla až s příchodem současného majitele. (zdroj: Milan Tejnor a stavebněhistorický průzkum z roku 2010).


Máte–li tip na nevyužívanou či čerstvě využívanou budovu – objekt, neváhejte napsat na email: taborsky.reporter@denik.cz, nebo volat na telefonní číslo redakce 381 256 066.

David Peltán