V největším volebním okrsku na Táborsku se dveře netrhly už od začátku. První dorazila k volbám Marie Jandová s manželem.

Jen o pár minut později odvolil také starosta Jiří Fišer, který volby do poslanecké sněmovny označil za ty vůbec nejdůležitější.

„Dolní sněmovna má z pohledu zákonodárce ty největší pravomoci. Zároveň je třeba si uvědomit, že nevolíme pouze poslance. Jsou to jediné volby, ze kterých vzniká vláda,“ zdůraznil.

Za specifikum letošních voleb označil nezvyklou situaci, kdy se jejich pravděpodobným vítězem stane člověk, na něhož bylo podáno trestní oznámení.

„K tomu dosud nikdy nedošlo a může to výrazně zkomplikovat povolební situaci,“ dodal.

Na chodbě před volebními místnostmi začalo být rušno už čtyři minuty před 14. hodinou, ale jejich dveře zůstaly pro netrpělivé voliče uzavřeny až do doby, kdy velká ručička hodin protnula dvanáctku.

První obálka s lístky putovala do urny v největším volebním obvodu z rukou Marie Jandové z Tábora.

„Většinou chodíme volit mezi prvními, manžel to chce mít včas odbyté,“ prohodila s úsměvem. „O tom, koho budu volit, jsem se rozhodovala podle programů stran. Jasno mám zhruba týden,“ dodala první volička na náměstí Mikuláše z Husi.

V tu chvíli už měli členové komise napilno a lidí v místnostech kvapem přibývalo. Jak potvrdila zapisovatelka komise pro okrsek 1 Jana Nováková, parlamentní volby podle všeho nasměrují k urnám podstatně více voličů, než tomu bylo například v případě voleb do senátu. „Už teď pár minut po začátku přišlo pět lidí s voličským průkazem, což není obvyklé. Jindy je jich třeba šest za celé volby,“ podotkla Jana Nováková.

Josef Čihák dorazil k volbám i přesto, že ho indisponovala zlomená ruka. „Volit chodím pravidelně. Nechodil jsem jenom tehdy, když to bylo za komunistů povinné,“ sdělil Josef Čihák.

S pomocí chodítka dorazila k volbám také devadesátiletá Marie Čadilová. „U posledních voleb jsem nebyla, ale letos jdu. Mám totiž pocit, že se konečně začíná něco měnit,“ vysvětlila Marie Čadilová.

Hned po čtrnácté hodině vyrazili dva členové volební komise s urnou „do terénu“. „Pán ročníku narození 1923 si už předem požádal o možnost odvolit doma. Nechtěli jsme to nechat na večer, takže jsme za ním vyrazili hned teď,“ potvrdila Jana Nováková.

Zapisovatelka i její kolegové z volební komise mají před sebou v obou dnech několikahodinové martyrium olemované důkladnými přípravami volební místnosti a úmorným sčítáním hlasů po sobotní čtrnácté hodině.

„V pátek v deset večer všechno zapečetíme a všichni najednou odejdeme domů. Ráno se sejdeme před školou v půl osmé a do místnosti vstoupíme znovu společně, abychom zase všechno odpečetili a připravili. To nejdůležitější samozřejmě nastane po uzavření místností,“ zdůrazňuje.

Jeden rozdíl v takto velkém volebním okrsku oproti menším obcím existuje.

„Žádné bábovky nebo koláče tady nemáme. Jako zapisovatelka jsem na začátku všem rozdala stravenky a každý si koupí, co potřebuje. Přineseme čaj nebo kafe a konvici, ale nepečeme. Doba je přísnější,“ usmívá se Jana Nováková.