„Tady měla stůl zástupkyně ředitele a uprostřed jsme měli velký stůl, kde jsme všichni seděli," ukazuje rukou po prázdné místnosti Zdeňka Helmová, která ve stádleckém učilišti začínala svou kantorskou kariéru. Dnes coby ředitelka sezimovoústecké školy má pro práci podstatně luxusnější prostory.

„Bylo nás tu i deset a každý jsme měl kousíček místečka u stolu. To jsem se ještě přede všemi v této sborovně převlékala na tělocvik. Až později jsme s kolegyní dostaly kabinet v horním patře," vzpomíná Zdeňka Helmová na dobu před 22 lety, kdy si tady po studiích odučila tři roky.
V pátek nebyla jediná, kdo se po letech vrátil do stádleckého zámku, aby zavzpomínal na dobu, kdy tady fungovalo zemědělské učiliště. Bývalým žákům i učitelům se prohlídka tříd a kabinetů naskytla v souvislosti s 250. výročím nepřetržitého vzdělávání ve Stádlci. Veselejší pohled všem nabídla základní škola, která sice s obtížemi, ale dodnes žije a stále učí děti číst a psát.

Miluše Doubková ze Slavňovic se v zámku na návsi v 60. letech vyučila zahradnicí. „Končila jsem v roce 1968 a šla studovala do Čáslavi a Mělníku a potom jsem se sem vrátila a nastoupila do zaměstnání jako vedoucí zahrady," říká s tím, že zámek si po delší době prohlédla už před pěti lety, kdy tu měli sraz.

Slavný majitel, smutná současnost

Zámkem, který ve své největší slávě patřil do majetku syna Františka Křižíka Jana, zájemce provedl Jiří Hemer, jenž se o objekt již 15 let stará pro holandskou firmu. Ta si ho v roce 1999 koupila od potomků slavného rodu, jehož nejznámější člen – vynálezce František Křižík, v něm 22. ledna roku 1941 zemřel.

„V této místnosti měl František Křižík postel, na níž zemřel, a vedle pracovní ponk. Když ho v noci napadla nějaká myšlenka, hned ji šel k němu realizovat, aby ji nezapomněl," uvádí Jiří Hemer k místnosti s kobercem a původním dřevěným obložením stěn, v níž mělo pozdější učiliště kancelář.

Průvodce zavedl návštěvníky také do zahrady zámku, která učňům sloužila jako školní statek a stopu v ní zanechal i rok 1988, kdy tu postavili „panelákový" internát. Tehdy ho stavěli vězni. Když se zámek restitucemi vrátil potomkům původních majitelů, učiliště i rodinka musely do podnájmu. Historie zámku ale staví i na dalším zvučném jménu. Anglický park o sedmi hektarech totiž zakládal praotec spisovatelky Boženy Němcové, jenž byl na statku zaměstnaný.

Prohlídka zámku přilákala i mladou generaci, která již jeho školní éru nestihla. Příkladem byly sestry Kohoutkovy, pro něž šlo o vůbec první návštěvu slavného sídla. „Celý rok je zámek uzavřený a není možné se do něj dostat. Ve Stádlci žijeme od narození a nikdy jsme tady nebyly, proto jsme této příležitosti využily," říkají Michaela s Veronikou.

Zuby nehty udržují tradici  

Současnost bývalého lesku nedosahuje. A tak, aby se tradice školství nepřerušila, vedení obce neváhá provoz základní školy financovat.
„Teď máme ve škole sedm dětí, je to málo, ale držíme ji, byť na ni musíme doplácet. Ročně kolem 260 tisíc," říká starosta Milan Kelich.
Sedm dětí dnes na plný úvazek učí ředitel a na částečný jedna kantorka. Zastupitelé ale zatím neprotestují, obec by totiž musela řešit složitou otázku, co s volnou budovou. Těsně nad vodou tak školství drží 23 dětí ve školce.

Vývoj zdejšího školství

Byla zima, předvánoční čas, trochu nezvyklý pro start školy. V Stádlci se tak přesně stalo 1. prosince roku 1765. O té doby se tady děti vzdělávají nepřetržitě 250 let. V obci ale nezůstalo jen u základního školství.
V počátcích to s výukou nebylo valné, kantor měl za úkol učit děti především náboženství. Vždyť ho také platilo Bratrstvo svatého růžence. Vedle náboženství se děti vzdělávaly v hudbě, počítání a čtení. Po zrušení bratrstva za Josefa II. mu šly peníze přímo od vrchnosti. Posledním mužem za katedrou, kterého vrchnost ve Stádlci platila, byl učitel Vojtěch Hájek, jenž tady působil do roku 1874.

Původní školní budova podle historických dokumentů bývala sídlem panen a spadala do majetku stádleckého statku. Učit se ale mělo i v obyčejné dřevěné chaloupce čp. 48 a později ve farní budově. Do roku 1855 byla škola jednotřídní. Když se počet dětí navýšil, postarala se školní komise o otevření druhé třídy. Protože pro novou třídu ale chyběla v budově místnost, hledala obec náhradní řešení. Našla ho v domě čp. 90. Takto to fungovalo do roku 1868, kdy k původní škole zakomponovali další prostor. Stavbu si vzal na bedra starosta obce Jan Hořejší.

V roce 1881 se škola pyšnila 268 žáky. Jenže stále pro ně měla jen dvě třídy. V tomto roce se tedy rozhodlo, že musí dostat další navíc. Třetí třídu pak děti začaly používat od 2. ledna roku 1883. Časem dostali i kantoři svůj kabinet a majitel panství Jan Křižík zdarma propůjčil místnost pro kuchyni. Už na začátku 20. století škola nevyhovovala. Třídy byly malé, místnosti tmavé a vlhké, na dřevěné záchody se muselo až na dvůr.

Dvě místa pro jednu školu

Změny se tady dočkali až v roce 1937, kdy se začala stavět nová trojtřídní škola na horní části školní zahrady. Po devíti dnech však dělníci práci přerušili a začali znovu na novém místě, na pozemku, který původně sloužil jako sad a cvičiště. Otevření se nová škola dočkala již po devíti měsících, 28. září roku 1938.
Projektant Josef Vrchota z Opařan jí vtiskl podobu na papíře, kterou do reality převedl stavitel Antonín Smrž z Malšic. Školáci a kantoři získali tři třídy, tři kabinety, školní kuchyni s umývárnou, šatnu i byt pro učitele. V suterénu se pak našlo místo pro prádelnu.

Stádlečtí si v pátek připomněli 250 let školství ve Stádlci. Po roce 1989 jedna třída zůstala prázdná a na přelomu tisíciletí už počet žáků klesl na patnáct. Úbytek dětí se nezastavil, a proto v roce 2012 došlo ke sloučení základní a mateřské školy pod jeden subjekt. Původní mateřská škola fungovala od roku 1946, nejprve v budově národní školy, v 60. letech získala nový prostor. Maminky mohly využívat i jesle, ty pak pro nedostatek dětí v roce 1991 ukončily provoz.

Na konci 19. století sídlila ve Stádlci Obecná pokračovací škola řemeslnická a od roku 1923 také Lidová škola hospodářská pro děti ve věku od 14 do 16 let.
Závěr 40. let 20. století pak do vesnice přivedlo žáky zemědělské učiliště, které využívalo zestátněný zámek Jana Křižíka. Na konci své existence tu připravovali budoucí zahradníky, konzerváře, mlékaře a biochemiky a zároveň otevřeli rodinnou školu. Definitivní tečku za sebou učiliště udělalo v roce 1998.