Pod koly automobilů zahynou v táborském regionu každoročně tisíce kusů zvířat. Nejčastěji jde o ptáky, následované žábami, plazy, zajíci a srnčí zvěří. V posledních letech nejsou výjimkou ani srážky s divočáky.

Podle předsedy okresního mysliveckého spolku Václava Falady, je na silnicích nejvíce střetů se zvěří právě nyní v dubnu až říjnu. „V jarních měsících se zvěř vydává hledat své teritorium, kde bude mít klid a dostatek potravy, začátek podzimu je pak nebezpečný kvůli období říje, která probíhá u jednotlivých druhů zvěře v rozdílném časovém období," vysvětluje Václav Falada.

Nejvíce pozorní musí být řidiči při řízení svých vozidel v noci a brzy ráno, kdy je aktivita zvěře největší. „Zpomalit by řidiči měli především v místech, kde navazuje les na pole a louky, u potoků a na rozlehlých pláních. V takovýchto místech dochází podle statistiky ke střetům se zvířaty nejčastěji," upozorňuje místopředseda mysliveckého spolku v Opařanech Luděk Kratochvíl.

Nejlepší je oplocení

Podle myslivců je nejméně nehod se zvířaty na dálnici a kupodivu i na hlavních silnicích. „Dálnice je dnes oplocená, takže ke střetům se zvířaty tam dochází jen zřídka, u hlavních silnic bývají pachové ohradníky, které vydávají pach velkých šelem, jako je vlk nebo medvěd a zvířata od silnic odrazují. V poslední době se také zavádí modré reflexní odrazky," konstatuje předseda okresního mysliveckého spolku Václav Falada. Zároveň přitom přidává seznam nejrizikovějších silnic v bývalém táborském okrese.
„Podle informací od jednotlivých spolků jsou kritické zejména silnice z Klenovic na Roudnou, mezi Košínem a Táborem, dále silnice z Tábora na Slapy, z Malšic na Bechyni a z Drhovic na Opařany," upřesňuje. Podle chýnovských myslivců je pak také nebezpečný úsek hlavní silnice z Tábora do Pelhřimova, a to zejména v části mezi Chýnovem a Kladruby.

Základním předpokladem bezpečné jízdy v noci je předvídavost a opatrnost. Někdy ale ani dodržování všech dobrých rad nedokáže střetu se zvěří zabránit. Proto je dobré vědět, co v takovém případě dělat. „Řidič by měl při každé srážce s větším zvířetem volat Policii České republiky, která zajistí přes místní myslivecké sdružení odstranění zvířete z vozovky či příkopu. V žádném případě si řidič nemůže sražené zvíře ponechat," upozorňuje myslivec Václav Falada.

Ponechání zvířete zakazuje řidičům již několik let přímo veterinární zákon. „Ten říká zcela jasně, že sražené zvíře musí být odvezeno do kafilérie. Důvodem je, že takto usmrcené zvíře utrpělo před koncem svého života stres a z toho důvodu je z hlediska veterinářů maso nepoživatelné," vysvětluje myslivecký hospodář z Opařan Luděk Kratochvíl.

Myslivci nic neplatí

Někteří myslivci ale pod příslibem anonymity přiznávají, že si občas sraženou zvěř ponechají. „Pokud zvíře není vyloženě roztrhané na kusy, necháváme ho pro psy. Pro člověka je ale určitě nevhodné a takovou konzumaci rozhodně nedoporučujeme," prozrazují myslivci z východní části táborského regionu.

Pokud přežije řidič srážku se zvěří bez újmy na zdraví, je jednou z jeho prvních starostí určitě otázka, kdo škodu uhradí. Rozhodně nečekejte, že to budou členové mysliveckého sdružení. Za prvé jim zvíře nepatří, protože zákon konstatuje, že zvířata žijící ve volné přírodě, v lesích a na loukách, nikdo nevlastní. Proto za ně nikdo nenese ani zodpovědnost. A za druhé může být část viny za srážku připsána řidiči, z důvodu, že nejel dostatečně opatrně. V tom případě by se pak mohlo klidně stát, že by myslivecké sdružení jako správce honitby mohlo vymáhat škodu po řidiči, případně majiteli vozidla.

Jinak je tomu, pokud nehodu způsobilo hospodářské zvíře. To má svého majitele, který měl zabezpečit, že zvíře nebude běhat volně po silnici. Na něho se pak může řidič případně obrátit s žádostí o náhradu škody.

„Škody způsobené volně žijícími zvířaty jsou běžně placeny z havarijního pojištění a některé pojišťovny mají dokonce náhradu takovéto škody jako součást povinného ručení," radí místopředseda mysliveckého sdružení v Opařanech Luděk Kratochvíl.

René Flášar