VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Srážce v husté mlze nešlo zabránit

Horusice – Palmy v květináčích před hranatou stanicí v Horusicích vytváří obrázek, který se vymyká pohledu na drážní architekturu v táborském okrese. Slouží k přepravě cestujících a plní i úlohu nádraží. Osobní vlaky se odtud prozatím vracejí zpátky na Tábor.

18.5.2012
SDÍLEJ:

Stanici zanedlouho pohltí koridor.Foto: Deník/ Martin Donát

Stanice v Horusicích má stále své příznivce. „Lidi i z okolních obcí k ní dojedou na kole, které tam nechají a dál pokračují vlakem," říká František Emmer z Horusic.

Stanice byla zprovozněná v roce 1970 jako výhybna s bytem pro výpravčího a návěstního mistra. Vznikla v důsledku navýšení kapacity a elektrizace trati.

Dodnes poblíž stojí její předchůdce, strážní domek z roku 1874, kdy byla trať otevřena. Říkalo se mu hláska. Člověk uvnitř měl za úkol řídit sled vlaků mezi Veselím nad Lužnicí a Dynínem, aby vlakové soupravy nemusely zbytečně čekat, než tuto vzdálenost jedna z ní ujede. Zaměstnanec dráhy dal zhruba uprostřed úseku po telefonu vědět, že může vyjet další vlak.

Téměř o sto let mladší výhybna nepotřebovala výhybkáře. První vlak poháněný elektřinou zastavil ve Veselí 27. září 1975. „Přijel s ním tehdejší ministr dopravy Šutka," vzpomíná osmapadesátiletý Vít Kuchválek, který pracuje ve Veselí jako výpravčí.

Horusice hrály při expanzi elektřiny na trati u Veselí významnou roli. Výhybna sloužila ke křižování a předjíždění vlaků. Výpravčí zde také prodával jízdenky.

„Poslední dobou zažívá stanice útlum v osobní dopravě, kterou českobudějovický krajský úřad neobjednal. To místní těžce nesli," dodává Vít Kuchválek.

Mezi Horusicemi a Veselím nad Lužnicí je ještě stanice Veselí – zastávka, kterou využívá řada lidí. Strojvedoucí pak pokračuje dál do Horusic, kde končí a vrací se zpátky na Tábor. „Ukončovat vlak na zastávce je dopravně problematické. Z tohoto důvodu Horusice plní funkci nádraží," vysvětluje výpravčí.

Tento význam stanice zanikne v souvislosti se stavbou drážního koridoru, který bude dvoukolejný. Vlaky se na něm míjejí proti sobě, ale zároveň existují tratě, na nichž se soupravy mohou pohybovat v jednom směru. „To může být nebezpečné, protože když někde člověk přechází koleje a nechá přejet vlak, hlídá si hlavně opačnou stranu," upozorňuje Vít Kuchválek.

Zrádná elektronika

Z horusické stanice se na koridoru nejspíš stane zastávka. „Takový požadavek máme na Správu železniční dopravní cesty. Měla by ho respektovat," upřesňuje tajemník veselského úřadu Petr Kocián.

Výpravčí zůstanou ve Veselí nad Lužnicí, které je uzlovou stanicí. Nácestní stanice typu Horusic ztratí původní charakter nebo úplně zaniknou. Například na úseku mezi Pelhřimovem a Táborem řídí výpravčí celou trať z Pelhřimova pomocí počítače.

Elektronické zabezpečovací zařízení má i své nevýhody. „Když se něco stane, není nikdo po ruce. Mám kolegu ve Švýcarsku, vypracoval se a projektoval tam zabezpečovací dálková zařízení. Výpravčí ve Švýcarsku ale na menších stanicích zůstali. Převezmou obsluhu, pokud se na trati přihodí neštěstí. V tom jsou úžasně mobilní. Jinak mají na starosti osobní pokladnu a půjčují například kola, na kterých lidé mohou dojet do další stanice," srovnává Vít Kuchválek.

Naznačuje také, že vzhledem k atraktivitě lokality by se podobné komerční služby mohly více rozšířit i na Veselsku a Třeboňsku.
Koridor z Veselí do Horusic povede jinudy než současná trať. Na této přeložce nebude jediný přejezd. „Je to úžasné, protože některé přejezdy jsou tady skutečně nebezpečné," chválí záměr výpravčí.

Nikdy mu z paměti nevymizí vzpomínka na nehodu z roku 1982, kterou se Horusice nechvalně proslavily.

V husté mlze se tehdy srazil u Horusic nákladní a osobní vlak. Strojvedoucí za nevyjasněných příčin ujel s nákladem z Horusic. Když to výpravčí zjistil, bylo už pozdě. Veselskou zastávku už v protisměru minul osobák. Srážce nešlo zabránit. Asi dvacet lidí se zranilo, tři zemřeli. „Výpravčí za to nemohli, ale bylo to velké poučení. Mladým kolegům, kteří slouží bez zábran, říkám, aby vždycky měli na paměti, že stát se může cokoliv," uzavírá Kuchválek.

Autor: Martin Donát

18.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Natáčení filmu Nabarvené ptáče,který režíruje Václav Marhoul,ve vojenském újezdu Boletice u Českého Krumlova
27

Není to český film, říká Václav Marhoul

Kateřina Chocová ze Soběslavi. Narodila se 6. listopadu ve 22.05 hodin. Vážila 3420 gramů, měřila 50 cm a doma má šestileté sestřičky – dvojčátka Barušku a Aničku.
10

Nově narozená miminka

Při střetu dvou aut na Strakonicku zemřel jeden z řidičů

Lnáře - Střet dvou osobních aut u Lnář na Strakonicku v pátek večer skončil tragicky.

V ZVVZ vyrobili učni betlém pro Písek

Milevsko, Písek - Svatá rodina vytvořenáv Milevsku bude stát v Písku na parkánech.

Soběslav žije Kreativem, další místa Táborska zábavou všeho druhu

Táborsko – V táborském regionu bude také o posledním listopadovém víkendu. A ti, co nechtějí jen tak sedět doma, mají rozhodně z čeho vybírat.

OBRAZEM: Jubileum. Paní Marie Kašková slaví sto let

Jindřichův Hradec/VIDEO/ - V pátek dopoledne vyrazili zástupci vedení města s gratulacemi za jubilantkou Marií Kaškovou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT