Poslední letošní sobotní výprava do minulosti nemohla končit jinak než Vánocemi. Muzejní kurátorky a historičky Lenka a Jitka Vandrovcovy jí věnovaly pohled do historie betlémů, ale také na štědrovečerní tabuli, kterou si mohly dopřát měšťanské rodiny. Zatímco chudší lid na vesnici se musel spokojit s daleko skromnější večeří, v bohatších rodinách mívala až devět chodů.

Pokud se chcete inspirovat movitějšími rodinami našich předků, musíte přesto ze štědrovečerní večeře škrtnout smaženého kapra i bramborový salát. Největším gastronomickým zážitkem z vícechodého menu totiž byl kuba, jenž se v naší kuchyni už objevuje jen velmi zřídka. Hospodyňka stolovníkům servírovala především kaše.

Jako kulisa pro ilustraci sváteční večeře našich předků posloužila průvodkyním Sobotníků měšťanská světnice nainstalovaná v Husitském muzeu. K běžné výzdobě bytu větvičkami třešní nebo jehličnanů patřil také betlém v okně a o něco mladší adventní věnec. Na jídelním stole se jako první objevila polévka, obvykle z luštěnin nebo brambor a hub. Luštěninami pokračoval i druhý chod, většinou se jedl na sádle opražený dva až tři dny naklíčený hrách, ochucený solí a pepřem nebo při sladké variantě medem a perníkem.

Pak přišla na řadu kaše a po ní houbový kuba. „Na Táborsku byl známější pod názvem maňas a k houbám se tady přidávaly ještě brambory a kroupy," uvedla ke zvykům obyvatel Tábora Jitka Vandrovcová.

Po houbovém kubovi následovala sladká kaše, jejíž součástí byly i lívance, a pak zelí. Samotné, většinou jen ochucené cibulkou nebo k němu hospodyňka nabídla knedlíky. Zelí mělo na celý příští rok dodat zdraví. Stolování uzavíral dezert v podobě vánočky a úplnou tečku udělala další kaše a cukroví. „Rozhodně se podávalo i sušené ovoce a ořechy smíchané s medem," doplnila zvyklosti vánočního stolování minulých století Jitka Vandrovcová.

Naši předci neměli pouze jinou skladbu jídla, ale i jiné zvyky. Na stole například nechyběly výpěstky z úrody hospodářů. Věřili, že ta příští bude ještě bohatší, když pod štědrovečerní stůl nastelou slámu a pod ubrus schovají obilné klasy nebo zrní. Uměli se bránit i proti zlodějům, celý rok se jim vyhýbali obloukem, když na Štědrý večer omotali nohy stolu provazem.
Jitka Vandrovcová doporučuje i řetěz, protože tak bude vaše rodina držet pospolu celý příští rok, nikdo nezemře a ve stejném počtu se u svátečního stolu sejdete zase příští Vánoce.