Spolu se jménem se dědí záliba v kopané
Sudoměřice u Bechyně – Václav je v rodině Opatrných ze Sudoměřic u Bechyně skutečně slavné jméno. Dnes osmnáctiletý Václav je již sedmou generací v řadě. Stejně se jmenuje jeho otec i děda a ještě před dvěma lety žil jeho praděda Václav. Právě tradice jména Václav je to krásné, co po jeho nositelích zůstane i dalším generacím.
Teď si ale předávají i zálibu ve fotbalu. „Ten už jsem hrál já a dnes ho hraje syn i vnuk. Co se týká sportu a tělesné výchovy, ty se u nás taky dědí," říká Václav (66) nejstarší a dodává, že důležitější je a nejvíce si váží toho, kdo po něm zůstane. „Mám syna a tři dcery a věřím, že všichni jsou dobře vychovaní. Zůstanou po mně dobří lidé," říká s hrdostí v hlase.
Na nejmladším Václavu teď je, aby nepřetrhl rodinnou nit. Jeho otec s ním má dokonce velké plány. „Chtěl bych, aby jednou po mně tým i vedl," naznačil prostřední Václav (40), který pracuje v bechyňské keramičce. Když se u Opatrných narodil další kluk, o jménu se nikdy nepochybovalo. A slibuje to i student informačních technologií. „Jestli někdy budu mít syna, tak taky Václava. Neporuším tradici," vzkazuje budoucí paní Opatrné.
Oslava svátku bývá u nich veliká, je totiž jednou z příležitostí, kdy se u jednoho stolu celá rodina setká. Většinou v domě u dědy a babičky, a když ještě počasí vydrží, roztopí si pod grilem. O dárcích to u nich není, daleko důležitější je prý dobrá zábava, která nejednou vydržela až do ranních hodin. „Dárky si dáme, ale je to třeba něco k pití a něco dobrýho k tomu," smějí se dva starší, oba zastupitelé obce, zatímco Václav sedmý přijímá i jiné pozornosti. Jen knížek moc být nemusí.
Pouze jednou se tu narodil Josef
Přísečná – V selském rodu Perníků v Přísečné mají už Václava pátého. V závěru roku mu bude sice teprve šest let, ale jméno Václav již nosil jeho praprapraděda. V dalších generacích byla tradice Václavů přerušena pouze mezi Václavem prvním a Václavem druhým, kdy syn Václava I. dostal jméno Josef. Proč, to rodina netuší.
„Když se mi narodilo první vnouče Vašík, následoval selský bol," směje se Václav Perník starší, nebo-li Václav III. „Zapíjel jsem ho se známým a ten řekl: Český národ měl Václava IV. a ty máš pátého. Ty musíš mít vždycky něco navíc."
Václav Perník poznamenal, že je škoda, že se toho nedožil jeho otec Václav II. „A také toho, že jsme znovu začali hospodařit," vysvětlil. Doufá, že tradice Václavů bude v rodě pokračovat i nadále, ale to už bude na rozhodnutí dnešních vnoučat.
Těm tu po sobě zanechá zrekonstruovaný rodinný grunt z roku 1868, který postupně s pomocí své ženy a synů dává do pořádku. „V jeho původní podobě jsme ho převzali v roce 2010. Byl v dost zoufalém stavu, z větší části shnilý," řekl Václav Perník starší, jenž znovu navázal na rodinnou tradici soukromého hospodaření, kterou socializace vesnice přerušila na 35 let. „Grunt stavěl Jakub, otec Václava I. Mimochodem tento Václav už jako dvanáctiletý sám spolu s partou dalších povozníků vozil s koňmi grafit z Černé do Českých Budějovic," přidal zajímavost Václav III.
Oslava Václavů je u Perníků tím pádem veliká. Sejde se celá rodina i další příbuzní. Jméno Václav přece jenom rodina víc ctí. Protože se nedaří všem setkat ve stejný den, slaví se na několik etap. „Na jméno Václav jsem opravdu hrdý. Líbí se mi, když ho mají i různé osobnosti, jako třeba prezidenti," řekl Václav starší.
„Ale jsou s tím jménem i problémy," podotkl Václav Perník junior. „Například, když jsem měl s otcem nejenom stejné jméno, ale i stejný titul a adresu. Naši partneři v tom pak měli zmatek při zasílání faktur."
Svátek se u Vlažných slaví vždycky více než narozeniny
Drahotěšice – Neexistoval žádný zvláštní důvod, proč se jmenuji Václav," pousmál se Václav Vlažný z Drahotěšic na Českobudějovicku. Upozornil na to, že dříve bylo zvykem pojmenovat prvorozeného syna po otci. „Můj nejstarší bratr se jmenuje Jan, já jsem Václav. Narodil jsem se na začátku září a Václav byl nejbližší svatý v kalendáři, tak možná proto," dodal.
Stejné jméno nese i jeho syn a vnuk, Václav II. a Václav III., jak rád šestašedesátiletý důchodce říká. „Můj první syn se jmenuje Dušan. Narodil se v roce 1971, v té době bylo moderní dávat ne úplně tradiční jména," vysvětlil Václav Vlažný s tím, že u druhého syna už nebylo nad čím uvažovat. „Bylo jasné, že to bude Václav."
Dnes už po světě běhá i Václav Vlažný III., šestiletý chlapec. „Svátek slavíme víc než narozeniny. Je vždycky krásné počasí, grilujeme. Otevíráme Pandořinu skříňku, oslavy jsou vždycky moc příjemné, rádi vzpomínáme," uzavřel Václav Vlažný s tím, že by se rád dočkal pravnoučka. Václava, jak jinak.
Václav byla jasná volba, v rodině Dostálových má tradici po generace
Prachatice – Věkový rozdíl mezi prvním a posledním Václavem v rodině Dostálových z Prachatic je 56 let. Nejmenší z rodu Václavů Dostálů, malý Vašík, se narodil 1. září 2003 a svůj první svátek slavil náručí dědy Václava a šťastného novopečeného táty Vaška.
Malý Vašík je ale už čtvrtým Václavem v pořadí. Také jeho pradědeček nosil stejné jméno Václav. Jméno má v rodině Dostálových tradici a maminka posledního Václava Lenka nikdy ani chvíli neuvažovala o tom, že by se kluk měl jmenovat jinak. „To bylo prostě jasné," směje se. A desetiletý Vašík odhodlaně dodává: „A já budu mít pátého."
Na svátek Václava tak v rodině Dostálových nelze zapomenout. Scházejí se u babičky a dědy, ale nejde o žádnou velkou oslavu, spíš jen o společný přípitek. „Velcí Václavové dostanou jako dárek jen drobnost. Přání malého Vašíka je ale téměř vždy splněno," vysvětluje maminka Lenka s tím, že v sobotu Vašík dostane asi hokejku, kterou si moc přeje.
Všichni tři Václavové mají společného koníčka – sport. „Bez hranic," upřesňuje důležitě malý Vašík, který vyzkoušel snad všechny sportovní disciplíny. Závodně jezdí na kole a na lyžích a hraje hokej. Jeho snahu ocenili i porotci v anketě Sportovec roku na Prachaticku v kategorii dětí do 15 let. „Všichni společně trénují a zkouší všechny ostatní sporty. Děda i táta ho podporují a sportují s ním. Společně sledují také všechny sportovní pořady," vysvětluje Lenka Dostálová s tím, že nejstarší z rodu, děda Václav v mládí jezdil závodně na motokárách.
A co si popřejí u Dostálů? Hlavně prý zdraví, štěstí a co nejvíce sportovních úspěchů pro Vašíka.
Rodina Dostálových z Prachatic se pyšní jménem Václav ve třech generacích. Děda Václav se narodil 20. února 1947, táta Vašek 7. března 1973 a nejmladší Vašík 1. září 2003. Dva starší Václavy spojuje rodinná firma. Všichni tři pak našli společný koníček – sport všeho druhu.
