Je mu pětadvacet, bydlí v Táboře – a dost. Neprozradí dokonce ani jedinečnou značku, kterou podepisuje své obrazy. A to se dušuje, že nikdy nepočmáral fasádu domu! Pokud nedostal souhlas k vyzdobení vyhlédnuté zdi, raději maloval na své vlastní dřevotřískové desky.
Na rozdíl od malířů s paletou a štětcem on barvu stříká sprejem. Proto ta ostražitost. Mít punc sprejera totiž znamená být často jednou nohou v průšvihu a ještě častěji oběma.


Podílel jste se například i na oficiální zakázce, kdy vybraná skupina sprejerů dostala příležitost vyzdobit stěny venkovního dětského koutku Mateřské školy v Kollárově ulici v Táboře. Výsledný výtvor čili grafitti se setkal s kladným přijetím. Přesto nevystoupíte z anonymity?
Ještě nenadešla vhodná doba. Sprejerství se bohužel v povědomí většiny lidí rovná ilegální činnosti. Navíc v Táboře jsou sprejeři vesměs špatní; kvalitních grafitti tu vzniká velmi málo. Zdejší obyvatelé za sprejerství považují jenom hloupé čmáranice na zdi, a nikdo nemá zájem dozvědět se víc. Když jsme dělali zmíněnou výzdobu školky, konečně jsme se setkali s údivem okolojdoucích, kteří byli uneseni, jak grafitti může být krásné.


Co vám sprejerství dává?
Radost z toho, že můžu vylepšit prostředí, které předtím bylo až odpuzující. Ve městech existuje mnoho nepoužívaných, polorozpadlých objektů, okolo kterých musí chodit lidé a postupně si na ten žalostný pohled zvykat. Rád takový objekt vyzdobím, pokud k tomu jeho majitel dá souhlas. Další pozitivum je sounáležitost s partou podobně uvažujících lidí. Grafitti většinou vznikají jako kolektivní práce.


Kde v Táboře smějí sprejeři oficiálně malovat?
Jen na vyhrazenou zeď, která se nachází poblíž zimního stadionu a školy na Náchodském sídlišti. Proto často jezdím malovat mimo Tábor. Do Českých Budějovic, Písku a hlavně Prahy. A to je další pozitivum: poznávám dokonale místopis, protože pořád někudy prolézám.


Malujete ve dne, nebo v noci?
V noci čmárají hlavně ti, kteří sprejerství dělají špatnou pověst. Já pracuji přes den, pěkně za plného světla. Obzvlášť mám rád nepoužívané industriální budovy.


Jak reagují kolemjdoucí?
Příslušníci starší generace nám s oblibou zdálky nadávají, ale mají obavy se přiblížit. Pak na nás zavolají policii. Policisté přijedou, zjistí, že to máme od majitele povoleno, a zase odjedou.


Změnilo se obecně myšlení začínajících sprejerů od doby, kdy jste s malováním začínal vy?
Maluji už deset let. Zatímco my starší jsme si kdysi prohlíželi povedená grafitti a učili se podle nich, dnešní mladí sprejeři ničí nejenom čisté plochy, ale i práce svých nadaných kolegů. Stává se, že třeba uděláme krásné, pracné grafitti, ze kterého mají lidé radost, a pak se objeví nějaký trouba, který nám do něj něco nesmyslného načmárá.


Kolik investujete do speciálních sprejů za měsíc?
Během léta, kdy maluji nejčastěji, to dělá dva až tři tisíce korun. Když se někde procházím, podvědomě hledám pohledem ošklivá místa a přemýšlím, jak by se dala pěkně pomalovat…

Josef Musil