Dlouhé roky se bralo jako fakt, že socha prvorepublikového politika Antonína Švehly z dílny sochaře Jana Vítězslava Duška patří do majetku města. Kdyby nebylo Václava Šedivého, autora knihy o jeho životě a díle, asi by dál zapadala prachem v úkrytu Husitského muzea.

V této chvíli ale už Tábor připravuje stěhování díla k sochařovým dědicům, a to na přání Sylvie Duškové, vdově po jeho synovi Janovi.

„Taková byla domluva v rodině, stále jsme měli za to, že je socha města, ale když pan Šedivý přišel na to, že je to jinak, dohodli jsme se, že zůstane dceři," vysvětluje Sylvie Dušková, proč nevyslyšela přání vedení radnice instalovat dílo u Švehlova mostu.

Starosta Jiří Fišer potvrdil, že už pro skulpturu měli vyhlédnuté místo. Po dokončení opravy mostu by ji usadili mezi zeleň.

Ozdobit Duškovým Švehlou stejnojmenný most přes Lužnici, by bylo logické, ale přednost mají dědicové, kteří si objevené bronzové dílo svého předka chtějí uchovat v majetku.

S táborskou sochou je to tak trochu zamotané, neboť Antonín Švehla, jeden z tvůrců vzniku samostatného Československa, dostal v Táboře sochy hned dvě. Dokonce z dílny stejného umělce. Hlavně tato objevená je obestřená tajemstvím. A omyl, jak říká městský architekt Miloš Roháček, tak byl na světě.

„Socha Švehly v letech 1935 až 1943 stávala před zemědělskou školou, odkud ale brzy po heydrichiádě byla odvezena. Když se v roce 2006 připravovala změna náměstí a pozůstalí likvidovali dílnu po zemřelém Duškově synovi (sochař Václav), sochu jeho otce tam našli," otevřel architekt Roháček kamenný příběh soch Jana Vítězslava Duška.

Jak Miloš Roháček dodává, dědicové ji městu nabídli a jednu chvíli to vypadalo, že se ke škole vrátí a setkají se tu hned tři postavy: Antonína Švehly, T. G. Masaryka (také vlastní rodina Duškova) a sovětský voják s miminkem, sousoší s názvem Vojna a mír z roku 1947. Politik Švehla ale zamířil na dvůr muzea a Masaryk dál stojí na dvoře ateliéru u Černých mostů.

V muzeu se Švehla dostal pod drobnohled Petra Brátky, který toto dílo porovnával s fotografiemi z náměstí a zjistil, že všechno nesedí tak, jak by mělo.

K tomu začal Václav Šedivý z Tábora připravovat svou nejnovější publikaci, a tedy i mapovat dílo Jana Vítězslava Duška.

„Vypátral, že sochu z náměstí v padesátých letech radní města věnovali na roztavení, ale už nikdo neví, co se s ní přesně stalo," říká Miloš Roháček k soše z tehdejšího Rašínova náměstí.

Táborští ji prvorepublikovému předsedovi vlády a agrárníkovi odhalili 30. června roku 1935. „Na slavnostním odhalení Švehlova pomníku se sešlo několik tisíc občanů. Účast, jakož i samotný průběh slavnosti potvrdily správnost slov napsaných na pomníku: Antonín Švehla, sedlák a státník," zaznamenal historik Stanislav Zita pro Společnost Antonína Švehly tehdejší atmosféru.

Roztavení táborskému Antonínu Švehlovi hrozilo už za války, kdy jako ostatní bronzové sochy a zvony skončil v Praze na Maninách ve sběrné ohradě, odkud se vozily do Říše. Jak Václav Šedivý vypátral, válku ale přežil a vrátil se zpět do Tábora.

Pro Táborský deník letos v červenci autor knihy Táborský sochař Jan Vítězslav Dušek upřesnil, že po roce 1946, kdy už nebyla ochota Švehlu vystavovat, opět skončil v ohradě a bronz z rozřezané sochy v roce 1950 Tábor věnoval ministerstvu informací jako výkupné, aby nemusel nainstalovat bronzového Žižku z Prahy, když už měl svého pískovcového. Podle jeho dalšího zjištění tak byl původní Duškův Švehla z náměstí navždy zničen, ale pro koho sochař odlil druhého „současného" Švehlu, už se mu přesně zjistit nepodařilo. Jisté je jen to, že nepatří městu.

Socha státníka a agrárníka v životní velikosti tak zamíří do soukromé sbírky.

Na dvoře Husitského muzea tak zůstane už jen plastika z náhrobku manžela spisovatelky Boženy Němcové Josefa. Ten je pohřbený u kostela svatého Jakuba a Filipa, ale místo jeho odpočinku připomíná jen malá deska. Ředitel muzea Jakub Smrčka si klade otázku, zda by se na hřbitov neměla vrátit, neboť informovaná veřejnost se na to často dotazuje.

A pak je tu ještě pod okny úřadu na Žižkově náměstí lapidárium s fragmenty z historických staveb. Například část kašny z náměstí Mikuláše z Husi. Radní je nyní nechají osadit informační tabulí, aby jejich původ a význam upřesnila.