První akcí, kterou u příležitosti svých narozenin uspořádali, bylo otevření výstavy v místní knihovně. Její návštěvníci si mohou prohlédnout desítky fotografií nejen z historie, ale i ze současnosti obce. Výstavou však oslavy nekončí. Už v sobotu vyrazí tradiční průvod v krojích.

Růžena Kastnerová„V 10 hodin vyjdeme od kulturního domu a předvedeme se kolem náměstí Republiky. Pak se vrátíme k výchozímu místu. Ve 13.30 hodin vystoupí místní soubor Anonym Voice a poté bude následovat volná zábava s dechovou hudbou Libkovanka," zve všechny kronikářka Růžena Kastnerová, kterou tady oslovují tetičko.

Členkou spolku se stala v roce 1977 a jak prozradila, přilákaly ji krásné kroje i tradice rodu. U baráčníků totiž působila nejen její maminka, ale také babička.

„Doma mám kroj, který je téměř osmdesát let starý. Na výstavě v knihovně si návštěvníci mohou prohlédnout kroj, který je jen o deset let mladší," říká.

Václav KastnerA že je Růžena Kastnerová pevně spjatá s baráčníky, dokládá, že její manžel Václav vykonává funkci rychtáře: „Jsem v podstatě předsedou, což je docela důležitá osoba. Do baráčnické obce jsem se zapsal už v sedmnácti letech," vysvětlil Václav Kastner.

Osudové setkání

Ke spolku měl blízko. Jeho rodiče pocházeli z Chodska, takže ke krojům si vypěstoval vřelý vztah už v mládí. Na jih Čech se dostal také díky baráčníkům.

„Kupodivu to nebylo přes vojnu. Narodil jsem se v Chebu a tam fungovala mladá chasa. Když jsem přišel z vojny, dělal jsem v ní rychtáře. Tehdy jsme ve Svatavě káceli máje a soběslavští baráčníci, kteří zrovna byli na návštěvě ve Františkových Lázních, se přijeli podívat," vzpomíná na chvíle, při nichž mu oko padlo na budoucí manželku. Za nějaký čas si doma sbalil a vydal se za svou láskou do Soběslavi, kde společně dosud bydlí.

A jejich nejhezčí zážitek? Prý nelze zmínit jen jeden. Podle Václava Kastnera mezi ně všechno, co zažil ještě jako člen mladé chasy. „Tehdy bylo hodně akcí a scházeli jsme se i s ostatními obcemi baráčníků různě v Čechách. To bylo pro mě asi největší dobrodružství," doplnil rychtář soběslavských baráčníků, kteří mají v současné době padesát šest členů.

Historie obce

• V Soběslavi nastala vhodná chvíle pro vytvoření spolku počátkem 30. let 19. století. V roce 1929 se v hospůdce U Srnských sešlo na svátek sv. Řehoře deset soběslavských občanů. Rychtář z Mezimostí vyložil význam a poslání obce baráčníků Vitoraz. Na této schůzce se zrodilo prozatímní čtyřčlenné konšelstvo. To do dvou týdnů přihlásilo 41 členů. Valné zasedání, které bylo pevným základem pro obec baráčníků, se konalo 22. prosince 1929. Prvním rychtářem se stal Jan Vedral.

Jedna z akcí baráčníkůVojtěch Trubač a Ladislav Bleha (zleva) si prohlíží historické fotografie, na nichž  poznávají své známé.

• V roce 1930 měla již obec 183 členů. Prvním pantatínkem byl zvolen Vilibald Šteiniger a panímaminkou Josefa Laciná, která na rychtářské právo dodala stuhy s heslem: Pravdu sobě mluvme, dobře spolu buďme.

V roce 1940, kdy si Soběslav připomněla 550 let od povýšení na město, se sjeli rodáci a baráčníci předvedli blatskou svatbu. Průvod ukázal české kroje, ale byl pojat také jako národní manifestace s tím, že vážná doba dovede národ stmelit.

Hymna baráčníků:

1. sloka
Baráčník být to je má slast,
milovat vždy svou rodnou vlast. Já rád vždy dám, co mého jest,
bych zachoval svých předků čest.
Ty Čechy mé, vlast předrahá,
je baráčníků otčina.

2. sloka
Úkol náš jest čestným vždy být, vždy darovat, kde nutno jest,
by rád vždy Čech tu v Čechách žil,
by blahobyt vždy u nás byl.
Ty Čechy mé, vlast předrahá,
je baráčníků otčina,
nuž spojme se v železný kruh,
při dobrých srdcích stojí Bůh.