Šestiletá Magdaléna Chvojková z Českých Budějovic šla v průvodu baráčníků. Padesát let starý kroj po babičce ji padnul jak ulitý.

„Já mám pro změnu sukni které je sto let,“ pochlubila se její druhá babička Jana Vejdová z Tučap. Spolu se svou maminkou Annou Jelonkovou zpívá v souboru Jitra, který baráčníkům patří již čtrnáct roků.

Desítky let staré kroje tetiček a sousedů hrály všemi barvami. Všichni se nastrojili do slavnostního průvodu, který pořádala Sdružená obec Baráčníků Vitoraz v Soběslavi k 80. výročí jejího založení .

Setkání si nenechali ujít zástupci několika obcí baráčníků z různých koutů kraje i republiky.

Po průvodu městem se sešli v kulturním domě. Vyslechli hymnu a za zvuku zvonů uctili památku zemřelých. Hosty podle pořadníku přivítal rychtář obce soused Líkař.

Z Boršova nad Vltavou přijel na setkání i praporečník Emil Zemek.
„Baráčníkem jsem třiatřicet let. Líbí se mi setkání lidí. Popovídáme si, zahrajeme, zatancujeme,“ zdůvodnil svoji účast Zemek.

V průvodu nesl soběslavský prapor i podstatně mladší Tomáš Krovoza, jinak hráč na vozembouch v tanečním souboru Soběslavská chasa mlada. Pyšnil se vyšívanou košilí až ze Švédska.

„Rodák z Čech si našel náš soubor na internetu a nabídl nám kroje. Ve Švédsku se mu nepovedlo založit spolek krajanů a nechtěl kroje nechat ležet ladem. Tak nám kompletní blatský a kozácký po jednom páru přivezl až sem,“ vysvětlil původ části svého oblečení muzikant.

S cílem potkat a poklábosit se starými známými Soběslav navštívil jako dráb i Miroslav Míka z Kardašovy Řečice. Posteskl si, že z původně početné obce baráčníků jich zůstalo už jen dvanáct.

„V tomhle počtu už nemůžeme pořádat vyhlášené hody. Na nich jsme prodávali preclíky i koláče a z prodeje financovali další naše akce,“ vzpomínal na zašlou slávu řečických baráčníků Míka.

V kulturním domě to na zašlou slávu nevypadalo. Hlavní organizátorka kronikářka tetička Kastnerová vypadla spokojeně. V sále zněly české písničky a odhodlání vlastenců zachovat tradici.