Žádný nával, žádné velké fronty. Město Soběslav prodávalo veřejně věci ze ztrát a nálezů. Velký zájem ale u lidí nebyl. „Seznam věcí a jejich cena jsou uvedeny na internetu i v naší Soběslavské hlásce, takže občané vědí, co zde bude k dispozici a za kolik,“ vysvětlila Deníku možný nezájem Diana Geierová z odboru organizace správy a majetku města.

Dámské náramkové hodinky, vysílačka, mobilní telefon, MP3 přehrávač a šest jízdních kol. Taková byla nabídka akce, která se koná dvakrát do roka. „Vždy záleží na tom, kolik věcí máme, aby mělo vůbec cenu prodej pořádat. Dneska tady věcí moc nemáme, bývá to i lepší, “ řekla Geierová.
Nakonec se pár zájemců, kteří si udělali koupí radost, přece jen našlo.

„Je to poprvé, co takhle něco kupuji ve ztrátech a nálezech. O akci jsem se dozvěděl na internetu,“ sdělil Miroslav Škoda, který se stal prvním nakupujícím. Odnesl si vysílačku Motorola za pouhých sto padesát korun.

„Funguje?“ ptala se Kateřina Kalinová z Roudné, která si se zájmem prohlížela MP3 přehrávač Philips. „Ztratila jsem ho a chtěla bych si koupit jiný,“ odůvodnila účast a nakonec si přístroj za tři sta korun odnesla. „Dozvěděla jsem se v naší Soběslavské hlásce, že se budou věci prodávat, tak jsem se přišla podívat právě na nabízený přehrávač,“ řekla Kalinová.

Nakonec se prodala ještě dvě kola. Na ně se přišla podívat i Marcela Šetková ze Soběslavi. „Mám takové kolo na nákupy a pojížďky po městě a chtěla bych si koupit nové. Myslela jsem, že bych si tady vybrala, ale žádné se mi nelíbí. Buď už je na mě moc dobré, nebo to, které mám, je pořád lepší, než některá kola tady. Pravidelně sem ale nechodím,“ uvedla žena, která odešla s prázdnou.

„Ještě jsem nikdy nic neztratila, ale kdyby ano, věděla bych, kam se obrátit. Zašla bych se zeptat na úřad do ztrát a nálezů. Vím, že to tady funguje. My díky naší hlásce víme všechno,“ směje se Jana Panská, kterou prodej nalezených věcí také zlákal.

Pokud by někdo čekal, že ve ztrátách a nálezech najde nějaké zajímavosti a rarity, bude zklamán. Kola, hodinky, mobily a klíče jsou nejčastější věci, které se zde objeví. „Že bychom tady měli nějaké rarity, něco zvláštího, to asi ne. Ale já moc nevím, podědila jsem tuto práci po kolegyni, která šla na mateřskou, takže nemám přesný přehled, myslím ale, že ty věci jsou stále stejné, opakují se,“ zamyslela se Geierová.

„Nalezené předměty, hlavně drobnosti, sem nosí lidé. Kola většinou najdou strážníci městské policie a předají nám je. Pak sem také hodně nosí lidé nalezené klíče, které jsou vyvěšeny na nástěnce městského úřadu ve vestibulu a ti, kterým patří, si je zde mohou vyzvednout,“ vysvětlila princip ztrát a nálezů Geierová.

Bonboniéra, pivní sud či invalidní vozík. To jsou nálezy v Táboře

Úřad má pak ze zákona věci půl roku uložené pro případného majitele, který by se přihlásil. Pokud si nalezenou věc do šesti měsíců nevyzvedne, stává se majetkem města, které ji ocení a pošle do prodeje. Postupuje se podle pravidel pro nakládání s nalezenými a opuštěnými věcmi.
„Věci oceňuje skupina pověřená evidencí ztrát a nálezů, to je pan tajemník Bryll, já a paní Picková z finančního oddělení. Peníze, za které se nálezy prodají, jdou pak na účet města, “ upřesnila Geierová. Dodala, že nálezy, které nového majitele nenajdou, putují do dalšího kola prodeje za ještě nižší cenu. Jestliže se neprodají ani pak, jsou z majetku města vyřazeny. Z hlediska kuriozit, které se dostanou na oddělení ztrát a nálezů (Žižkovo nám. 2), je na tom Tábor v porovnání se Soběslaví daleko lépe.
„Měli jsme tady boty, nákupní vozík, invalidní vozík, dioptrické brýle, ale také bonboniéru nebo pivní sud,“ vypočítává Naďa Janurová z oddělení hospodářské činnosti, které má ztráty a nálezy na starost. Souhlasí ale s tím, že nejvíce se k nim dostávají kola, klíče, mobily a peněženky.
„O každém odevzdaném kusu uděláme záznam a věc vyhlásíme na stránkách města. Tam si lidé mohou přečíst, co se našlo, přibližně kde a stručný popis věci. Pokud je majitel znám, vyzveme ho písemně, aby si ztracenou věc vyzvedl,“ sdělila Janurová.
Vydání nalezeného předmětu není ale až tak jednoduché. Aby úřad zabránil tomu, že se pro věc bude hlásit falešný majitel, vyžadují úřednice přesný popis věci a místo a čas ztráty.
Také tady se věci po půlroce stávají majetkem města. Projdou oceněním a putují do prodeje. Přesně tak, jak ukládají pravidla pro nakládání s nalezenými a opuštěnými věcmi. Seznam oceněných nálezů se dostane na úřední desku, a občané si tak mohou vybírat, co by se jim hodilo. Peníze jdou na účet města.
Pokud něco najdete, zamiřte s věcí na odbor vnitřních věcí, kde je také možnost si je zase i vyzvednout „Občané k nám nemusejí osobně. Pokud něco ztratili a chtějí se zeptat, zda to někdo neodevzdal, stačí zavolat nebo napsat email,“ říká Janurová a dodává, že nalezené věci na úřad předávají občané, strážníci městské policie, železničáři, ale dokonce i pracovníci z třídičky odpadů firmy Rumpold.
„Vím, že něco takového jako ztráty a nálezy existuje. Nikdy jsem ale jejich služeb nevyužila a asi bych ani přesně nevěděla, kam se mám obrátit,“ říká Michaela Čechurová z Tábora.
Za rok 2010 bylo v Táboře takto odevzdáno 140 věcí, 48 z nich bylo vráceno majitelům. Letos už mají 69 nálezů, o 20 z nich se lidé přihlásili.
Ztráty a nálezy fungují i v Bechyni a Plané nad Lužnicí.