Pětadvacetiletá Anna Sýkorová, propadla chovu afrických šneků před dvěma lety. V sobotu o nich přednášela v domě dětí a mládeže. Přilákala návštěvníky z řad dětí i dospělých a dokonce uspořádala i šnečí závody. Co ji k této zvláštní zálibě přivedlo, kolik chová těchto afrických plžů a co je na nich tak zajímavého. To prozradila v krátkém rozhovoru.

Co vás k chovu afrických šneků přivedlo?
Už jako malá jsem na chatě sbírala hlemýždě zahradní a organizovala malé závody. Pak jsem na louce za domem sbírala páskovky a plamatky všech barev. Máma se na mě vždycky zlobila, protože jí pak okusovaly kytky na zahradě. Když kamarádka dala na Facebook fotku šneků, zda někdo nechce nenáročného mazlíka, okamžitě mě to zaujalo, pro šnečka jsem si dojela a začala jsem hledat informace o jejich chovu. Tak jsem získala svého prvního šneka albína a pojmenovala jsem ho Augustýn. Chovala jsem ho v teráriu v době, kdy jsem bydlela na koleji. Potom jsem se na Facebooku připojila do skupiny chovatelů a začala jsem si pořizovat další a další druhy.

Co vás na chovu afrických plžů tak fascinuje?
Líbí se mi jejich pomalé životní tempo, které člověka v dnešní uspěchané době tak nějak uklidňuje. Terária se šneky mám na psacím stole a jelikož jsou to noční zvířata, tak začínají být aktivní až v podvečer. Vrhají se na krmení, krouží kolem terária a někdy mám pocit, že mě přes to sklo pozorují. Šneci jsou úžasná zvířátka, je to moje životní zvířecí láska spolu s kocourem.

Jak dlouho už je chováte?
Šneky chovám teprve dva roky, nejsem tedy zkušená chovatelka, ale díky informacím od zkušenějších mám docela přehled a vím, jak šnečky chovat správně. Jsem také hrdá na to, že svými přednáškami propaguji chov šneků, ke šnekaření jsem za ty dva roky přivedla asi deset začínajících chovatelů, kteří ode mne dostali šnečky a rady, jak na to.

Co tomu říká vaše okolí, že máte tak zvláštní koníček?
Většinu lidí to zajímá a chce si šneky prohlédnout, když jsem bydlela na koleji, nosila jsem šneka i občas ven na ruce, takže mi kamarádi začali říkat šnečí žena. Ale samozřejmě jsou lidé, kteří se ošklíbají a říkají fuj, že jsou to humusáci. Takové lidi respektuji, nemusí být každý nadšený šnekař, ale je pravda, že pokud k nim nemáte vyloženě odpor, tak si vás snadno získají.

Jak je toto zvíře náročné a komu ho doporučujete?
Šnek není chovatelsky náročné zvířátko, alespoň ne druhy jako je Achatina immaculata, Lissachatina reticulata a Lissachatina fulica, což jsou ty nejčastěji chované  a vhodné pro začátečníky. Potřebují vysokou vlhkost a teplotu kolem 25°C. Pořizovací cena šneka ve zverimexu je asi 30 korun, Chovatelé často nabízí některé druhy zdarma. Šneky bych doporučovala uspěchaným lidem, kteří nemají čas ani energii starat se o pejska nebo kočku. Dospělý šnek vydrží i týden o samotě, navíc jsou úžasní na pozorování a jejich terárium může být skvělým dekoračním prvkem. Ze stejného důvodu bych je doporučila i starým lidem. U dětí hrozí riziko upuštění šneka, což pro něj může být osudové, ale s dohledem rodičů je samozřejmě chov možný.

Jak se šneci rozmnožují a kde si je můžeme pořídit?
Nejčastěji chované druhy šneků se rozmnožují překvapivě snadno, až pak začínající chovatel neví, co dělat se stovkou malých šneků. Šneci jsou hermafrodité, mají tedy samčí a samičí pohlavní orgány. V době páření se buďto domluví, kdo bude sameček a kdo samička nebo mohou být nejprve oba samečci a navzájem se oplodnit a poté se stanou samičkami a obě snesou vajíčka. Jeden druh šneka se dokonce umí sám oplodnit, ale takové potomstvo pak není kvalitní a brzo umírá. Šneci, podle druhu snáší až 300 vajec v jedné snůšce, potom je to na zodpovědnosti chovatele, zda si všechna ponechá nebo jejich počet humánním způsobem sníží. Já doporučuji si ponechat pár vajíček pro radost a zbytek zmrazit, není v možnostech chovatele zajistit dobrý domov pro všechny.

Jaktože jsou vhodní jako domácí mazlíčci?
Jak už jsem říkala, šnek je chovatelsky i finančně nenáročný mazlíček a dle mých zkušeností jeho popularita v České republice stále narůstá. Vznikají nové webové stránky s informacemi, které však mnohdy nejsou pravdivé. Je dobré se poradit se zkušenými chovateli, kteří nováčkům rádi pomohou, ty najdete v chovatelských skupinách na Facebooku, doporučuji skupinku Snails Paradise a Happy Snails. Šneci jsou vhodní pro alergiky, protože nemají chlupy, nechovají se v hoblinách, ale v kokosovém substrátu a jejich sliz navíc pomáhá proti ekzémům a využívá se i v kosmetice.

Kolik druhů chováte a je pravda, že se někteří rádi mazlí?
Momentálně mám šest druhů v různých barevných variacích, albíny i klasické. Ano, někteří šneci se rádi mazlí, nejčastěji jsem to pozorovala na šnecích druhu Lissachatina reticulata, můj Benedict se velmi rád nechával drbat na krku za tykadly a nastavoval hlavičku, byl to můj mazel.

Šnek africký základní údaje o chovu:

Šnek rodu Achatina (česky oblovka) pochází z Afriky a je největším suchozemským plžem. V zajetí se dorůstá až 20 centimetrů. Ve volné přírodě byl nalezen dokonce šnek, který měl ulitu v délce 30 centimetrů a vážil 1,5 kilogramu.

Šneci se chovají v dostatečně velkém teráriu či plastovém boxu s víkem. Do terária je třeba dát pěti centimetrovou vrstvu lignocelu. To je kokosový substrát, který se dá běžně pořídit ve zverimexu v podobě lisovaných briket. Briketa se zalívá vodou, z které vznikne hlína. Z jedné brikety získáte 8 litrů substrátu. Do terária je vhodné umístit mech, udržuje vlhkost a šneci se pod něj rádi zahrabávají. Z mechu doneseného z lesa je třeba vyplavit všechen hmyz, a proto ho před umístěním do terária na 24 hodin ponořte do vody. Substrát stačí vyměňovat jednou za měsíc podle potřeby. Jako další výzdobu šnekova obydlí se nedoporučují kameny, protože hrozí poranění. Jinak mu můžete zbudovat úkryt třeba z květináče, vyzdobit mu dům nejedovatými květinami a větvemi na lezení.

Šneci potřebují stále zdroj vápníku na tvorbu ulit. Nejjednodušší je pořídit sépiovou kost. Nahradit je ji možné drcenými přepečenými skořápkami nebo jemným dolomitem, který pořídíte v každém zahradnictví. Nejvíce si tito plži pochutnají na zelenině jako je okurka, cuketa, různé druhy salátu, meloun a mrkev, ale milují i listy ředkvičky či mlíčí. Potravu mu dopřejeme denně nebo ob den. Je třeba odstraňovat zbytky potravy a jejich trus. Hlídat krmení, aby nechytilo plíseň, protože ta může ohrozit i samotného hlemýždě. Ovoce jí šnek také, ale nemělo by se dávat jako hlavní potrava. Nesmějí citrusové plody, ale mohou jablko, hrušku, broskev, švestku a podobné druhy.

Šneci mají rádi i houby; žampiony, hlívu a lesní houby. V žádném případě nesmí pečivo, protože obsahuje lepek. Jako pochoutku můžete nabídnout krmení pro rybičky, sušené ráčky gammarusy nebo granule pro suchozemské želvy. Čas od času i kousek piškotu. Jsou nočními tvory, takže aktivní začínají být v podvečer, není nutné je zbytečně vyndávat z terária. Pokud je chcete někomu ukázat, stačí je opláchnout pod vlažnou vodou a budou aktivní.

Autor: Lenka Pospíšilová