Neřeknou si jinak než holky a vidí se nejméně jednou týdně. Členkami Neformálního sdružení smilohorských žen jsou ve větším počtu převážně důchodkyně, ale najdou se i mladší „holky“. Těm je většinou mezi čtyřicítkou až padesátkou. Vznik jejich spolku, druhou středu letošního ledna, zaujal natolik, že se jim dostalo ocenění z rukou hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly, a to v rámci soutěže Vesnice roku.

Přihláška do soutěže putovala na kraj z o. s. MAS Krajina srdce se sídlem v nedaleké Mladé Vožici.

„Smilohorské ženy jsou úžasně aktivní. Jejich činnost vede k soudržnosti, která v mnohých obcích chybí. A naše sdružení navíc inspirovaly k přípravě projektu Řemeslo má zlaté dno, na kterém s námi spolupracovaly,“ zdůvodnila návrh předsedkyně MAS Monika Hienlová.
„Ocenění přebírala naše Miluška Vítková,“ říká o své kamarádce, vitální sedmdesátnici, další důchodkyně Jaroslava Řeháková. Ta se do Smilových Hor před osmi lety téměř natrvalo přestěhovala z Prahy. Není víkend či svátek, kdy by v obci chyběla. O své starší kamarádce mluví v samých superlativech.

„Je hlavní organizátorkou. Stojí za vším. Mladší ženy chodí každé úterý cvičit a my starší si nenecháme ujít středeční odpolední babinec v místnosti v opraveném penzionu. Dáme si kávičku a pokaždé některá z nás přinese něco sladkého k zakousnutí. Pravidelně vybíráme dvacet korun a ty si šetříme na výlety,“ přiblížila Řeháková. A kdo na výlet nejede, tak z něj dostane nějaký dárek, aby mu to nebylo líto.

Na středečních setkáních je mnohdy podle ní problém dostat se i ke slovu. Kromě toho, že se samozřejmě probírají recepty, domlouvají se i společné oslavy narozenin a svátků nebo další kurzy.

Na Želiv se důchodkyně v letošním roce podívaly za pravidelně vybíranou dvacetikorunu. Letos ještě chtějí stihnout prohlídku starého táborského divadla.

Veškerá setkání žen jsou hlavně činorodá. Pletou, háčkují, vytvářejí ruličky na papírové pedigování, a z pedigu také vznikají všemožné výrobky.
„Nejde u nás ale o žádnou novinku. Společně jsme se scházely již roky. Organizovaly jsme mikulášskou nadílku, dětský den, karneval. Po letech tato činnost přešla na ty mladší,“ vysvětluje neúnavná sedmdesátnice Vítková. Kromě tak zvaného babince má na starosti i místní knihovnu. Při setkáních tak ostatní ženy mají přehled i o literatuře a nemusí ani do knihovny chodit. Vítková si zase pochvaluje zpětnou vazbu, neboť se tak dozví, jaké knížky by ženy rády četly.

„A vzhledem k tomu, že spolupráce s knihovnou v Táboře je na perfektní úrovni, tak co si vybereme, se nám téměř obratem objeví v naší knihovně,“ oceňuje knihovnice Vítková.
O různé kurzy, na které si zvou do Smilových Hor lektory, je takový zájem, že je musí pořádat nadvakrát. Pro mladé i ty starší. Jinak by se do místnosti nevešly.

Kytice vyrobená z papírového pedigu.

„Jakmile některá z nás zjistí, že zná někoho, kdo by nás mohl něco naučit, hned si ho pozveme. Drátkovaly jsme i vajíčka, dělaly kraslice, vyráběly šperky z korálků,“ vyjmenovává Jaroslava Řeháková širokou škálu činností.
Nezabývají se jen rukodělnou prací. Když je třeba, postarají se o úklid obce a v čistotě udržují i památník v centru Smilových Hor a okolí penzionu. Pomáhaly i při přestavbě školy na penzion.

„Všechno je to hlavně o domluvě. Když náš starosta něco potřebuje, stačí říct a vždy se domluvíme na spolupráci,“ vysvětluje Vítková.
O aktivní ženy ve Smilových Horách opravdu nouzi nemají.
Mezi ty starší patří asi 23 žen a v průměru jich na akce chodí osmnáct. Z těch mladších se z počtu asi tak čtrnácti dostavuje v průměru devět,“ vypočítává Vítková.

S blížícími se svátky už ženy počítaly i při plánování svých aktivit. V nejbližší době je proto čeká tvorba různých vánočních dekorací, které vzniknou pedigováním z ruliček připravených z telefonních seznamů. Světlo světa tak mimo jiné spatří různé zvonečky nebo věnečky. Kromě toho už mají domluvenou i vánoční vazbu, na níž budou pracovat ve škole v Ratibořských Horách.

Po práci by měla následovat odměna. Tou se má tentokrát stát zájezd do Tábora na divadelní představení. „Ještě před ním se nám snad podaří zrealizovat návštěvu starého malého divadla, které zná málokdo,“ přiblížila plány Miluška Vítková.
Vitalitu by důchodkyním ze Smilových Hor mohla závidět lecjaká mladice.

„Naší nejstarší člence Marii Řehákové je osmdesát devět let a ani ta nevydrží nečinně sedět. Nevynechá jediné naše setkání. A co vím od jejího syna, tak se ani nemůže stát, že by snad někdy přišla pozdě, protože se každou středu už nemůže dočkat,“ pochlubila se nejstarší členkou Vítková.
Svou tvorbu ženy vystavují při různých společenských akcí, jako byl sraz rodáků nebo sláva při představení nového penzionu.
Parta smilohorských žen je velkým přínosem i pro obec a starosta Josef Dvořák na ně nedá dopustit. Uvažuje o zřízení keramické dílny v nevyužité místnosti penzionu.

„Rád bych tam pro ně viděl keramickou pec i hrnčířský kruh. V zimě, až to tady zapadá sněhem, nebudou mít kolem domů tolik práce a mohly by se věnovat tomu, co je baví a co se naučily na keramickém kurzu v Ratibořských Horách,“ chce podpořit aktivní partu starosta.

Pavlína Macelová