Šéf dodavatele celé stavby Lumír Pyszko Deníku vysvětlil, proč se tak náhle rozhodli.
„Jednání o tom, aby se lávka nestavěla, byla dlouhodobá. Už v době, kdy se připravoval projekt jsme upozorňovali, že přinese technické obtíže při rekonstrukci nádraží. Hledalo se proto jiné řešení a jedním byla autobusová doprava. Tímto skončila jednání někdy v květnu nebo červnu. Pak projektant jednal s městem, které připravovalo výběrové řízení na dodavatel. V té době ještě nebylo jasné, kdo zakázku vyhraje. Bohužel, náš požadavek nebyl akceptován.“
Pak se dojednal podchod a financování se státem a zakázku včetně lávky jste vyhráli. Nutno přiznat, že jste upozorňovali na komplikace i na to, že lávka nebude bezbariérová. Zdržovalo také chybějící povolení demolice. Když ho radnice získala, oznámili jste, že s ní začnete třináctého února. Dva dny předem přišla zásadní změna. Lávka nebude. To jste přece museli vědět dřív, když jste ani nezadali její výroby?
Když se podíváte na plánek, tak vidíte, že bychom pěší stahovali na komunikaci, po níž budou jezdit i stroje. Z hlediska bezpečnosti chodců tedy velké riziko, a navíc tam bude hluk a prach. Další důvody byly technologické, protože lávka by se musela ještě jednou posouvat. Na nástupišti by nám po ní zůstala jedna podpěra, takže bychom ani nemohli dokončit a předat hotové dílo. Posledním důvodem byl podchod, se kterým se zpočátku neuvažovalo. Dlouho jsme také nevěděli, zda a kdy bude most zbourán. Kdyby lidé, kteří tomu bránili, neustoupili, nemuselo se vůbec začít. Proto jsem nechtěli objednávat něco, co by se případně ani nepoužilo. O tom jsme s radnicí jednali, takže to věděli, i když chápu, že občanům něco slíbili. Hledali jsme shodu a že k ní došlo až v pondělí, to neumím rozhodnout. Problematika je mnohem složitější, ty věci se nabalovaly. Změnil se přece i investor a ten se vyjadřoval také v tom smyslu, že lávka je zbytečná.