V Borkovicích na počest významného rodáka pro radost zahrají Krajanka s kapelníkem Václavem Hlaváčkem, Babouci, kapelník Tomáš Staněk. Z Rakouska přijede Kubesovanka a koncert zakončí Veselka Ladislava Kubeše mladšího. Koncertem bude provázet skladatelův přítel Miloň Čepelka.

Lidové písně a dechovku poslouchal od malička

close Ladislav Kubeš. info Zdroj: Se souhlasem Ladislava Kubeše ml. zoom_in Ladislav Kubeš.

Ladislav Kubeš se narodil 23. února 1924 v Borkovicích. Jeho životní pouť čtenářům Deníku přiblížil syn Ladislav Kubeš mladší. Po dvou letech se celá rodina přestěhovala do nedalekého Žíšova, kde měli kousek pole a malé hospodářství. "Otec od malička poslouchal lidové písně a dechovou hudbu. Jeho otec Matěj (1892 – 1952) byl totiž muzikantem – kapelníkem a křídlovákem. Svého syna naučil hrát na baskřídlovku, tubu a pozoun. S tátovou kapelou, kde hrál i jeho bratr – dvojče Stanislav - vyrážel do okolí na tancovačky, ale i do šumu, jak říkali světu. Zahrál si třeba v italském cirkusu Belli. Později hrál v divadelním orchestru v Českých Budějovicích a v mariánskolázeňském symfonickém orchestru," říká Ladislav Kubeš ml.. Rakouský prezident Rudolf Kirschläger mu posílal každoročně přání k Vánocům a Novému roku.

Světová Jihočeská polka

První písničky jeho otec začal psát na vojně, kterou prožil u vojenské hudby v Jindřichově Hradci. "Nejraději měl Jihočeskou polku, která byla jeho šestnáctou skladbou. Velmi si považoval, když ji Ústřední hudba ČSLA zařadila do repertoáru pro koncerty na Světové výstavě v Montrealu v roce 1967. V zahraničí ji natočil a zpopularizoval legendární Ernst Mosch. Desek se prodalo přes milion kusů. Jihočeská polka dobyla skutečně celou Evropu," podtrhl jeho syn.

close Pozvánka na Kubešovy Borkovice. info Zdroj: Se souhlasem Ladislava Kubeše ml. zoom_in Pozvánka na Kubešovy Borkovice.

Cestu na Západ si našel

Pokračoval, že tehdejší "socialistické" hudební firmy Supraphon ani Panton o jeho skladby neměly dlouho zájem, neboť byl jaksi na indexu. "Nechtěl ho hrát ani rozhlas, kde byly takové kliky lidí, kteří mu nefandili. Viděli v něm nebezpečného konkurenta. Orientoval se tedy na západní Evropu. Možnosti tady byly omezené, ale zahraniční zájemci si našli jeho. Začínal ve Vídni u vydavatelství Kliment, potom přišel německý vydavatel Halter a Max Leemann ze švýcarského Curychu. Ten vydal mnoho Kubešových skladeb. Měly tam takový úspěch, že se přidal i Ernst Mosch z Německa," vypočítává velké pole působnosti za železnou oponou.

Ladislav Kubeš se však stále snažil, aby ho znali i fandové doma. To se mu ale příliš nedařilo, a tak si začal noty tisknout sám. Musel je však dávat zdarma, jako reklamní materiál. I tak v krátké době zaplavil notami celou republiku.

Upravil nebo napsal téměř 400 polek, valčíků, kvapíků a pochodů (Na Šumavě je dolina, Tou píseckou branou, Hradišťanka, Přerovanka, Borkovická polka, Krásné noci, Kde je Zálší, jsou Mažice, Od Tábora až k nám, Na břehu Blanice; Na krásné Šumavě).

Jedním z prvních textařů, se kterými Ladislav Kubeš spolupracoval, byl František Vršecký. Mezi jeho oblíbence patřily sestry Skovajsovy, které nejen krásně zpívaly, ale také hezky psaly – například text k Přerovance. Pak to byl Ladislav Jacura, který složil slova k písničce Nad Lužnicí svítá. Nesmíme zapomenout na Miloně Čepelku, Svatopluka Radešínského, Jaroslava Šprongla, Jiřího Vostrovského, Zdeňka Beneše a jiné.

Skladba Nad Lužnicí svítá dobývala svět

Popularitu Ladislava Kubeše časem nemohl opomenout ani Panton, který v roce 1985 vydal LP s názvem Nad Lužnicí svítá. V roce 1988 se přidal Supraphon s deskou Ty jihočeské vesnice. Také Merkur připravil pod tímto názvem tři díly kazet. A do třetice se Nad Lužnicí svítá velice zalíbila i zástupcům firmy APON z USA, kde deska vyšla v roce 1986. V Rakousku dominoval zejména u vydavatelství Koch International, Tuba Musikverlag a Adler Musikverlag.

"Po roce 1989 už nebyl nějakým muzikantem, kterému oficiální vydavatelé a jiní různí mocní házeli všemožně příslovečné klacky pod nohy. Kubešovo hudební vydavatelství připravilo několik zvukových nosičů, které se časem ozdobily zlatými a platinovými deskami. Velkým hitem se stal Kubešův valčík Moje česká vlast s textem Zdeňka Beneše, který Veselka natočila pro Multisonic počátkem devadesátých let. Desek se prodalo přes 100 tisíc kusů. V roce 1994 mu televize k sedmdesátce natočila velký medailón, ve kterém si zazpíval i s Josefem Zímou, který tam mistrovsky hrál na tahací harmoniku," vyzdvijuje události z životopisu svého otce Ladislav Kubeš ml.

Přijal ho i rakouský prezident Rudolf Kirschläger

Největším životním zážitkem Ladislava Kubeše bylo 17. února 1975 jeho přijetí u rakouského prezidenta Dr. Rudolfa Kirschlägera v slavném vídeňském Hofburgu. Předcházely tomu ale dramatické události na hranicích. Ladislav Kubeš jun. o tom vypráví: „Rok předtím se táta vracel se svou kapelou z Rakouska. Oni tam tatínka chtěli, protože ho znali z jeho písniček. Ale dostat se tam v té době s amatérským souborem, to byl heroický výkon. A co čert nechtěl, zrovna tehdy na hranicích naši pohraničníci sestřelili nějaké malé letadlo. Byl z toho mezinárodní malér, protože už letělo na rakouské straně. Na místo činu přijel tehdejší ministr zahraničí a budoucí prezident Dr. Rudolf Kirschläger. Někdo tátu v té atmosféře poprosil, aby něco zahráli. Povídání o tom pak vyšlo v rakouských novinách. Náhle se pan Kirschläger stal prezidentem a do Žíšova přišlo pozvání k návštěvě. Otec už byl zkušený, a tak se neobrátil na českou ambasádu, protože věděl, že by to byl konec. Požádal o pomoc svého kamaráda ve Vídni Franze Müllera, velkého milovníka dechovky. Ten v Hofburgu vyřídil datum návštěvy a další potřebné formality. Do něj pak slavně přijela tátova Blaťácká kapela z Veselí nad Lužnicí. Po čase jsme se dozvěděli, že ve stejné době ve Vídni hrála také Česká filharmonie a naše ambasáda usilovala, aby prezident přijal její představitele. Dostali však odpověď, že už tam z Čech jednu návštěvu mají. Tak muzikanti z Veselí nechtěně vyhráli nad Českou filharmonií. Z ambasády poté otci vyčinili, že něco podobného se musí zařizovat přes ně. Tak by se však jistě nějaká dechovčička do Hofburgu nedostala. Tím to však ještě nekončilo. Řadu let, kdy byl pan Kirschläger prezidentem, vždy každoročně tatínkovi posílal přání k Vánocům a do Nového roku,. To asi musela být Státní bezpečnost v pozoru, proč rakouský prezident píše do Žíšova!“

Ladislav Kubeš zemřel 26. srpna 1998. Jeho písničky tu ale s námi budou stále.