Jak souvisí Jan Amos Komenský, Vrchlický či Bezruč s jižními Čechami? To a mnohem více představuje třetí díl knihy Kořeny malšického spisovatele, genealoga a usměvavého starokatolického kněze Aloise Sassmanna. „Je úžasné, jak si lidé váží památek po předcích,“ říká devětačtyřicetiletý rodák z Českých Budějovic.

Mohl byste knihu představit? Co objevuje a čím se liší od dvou předchozích, nutno dodat úspěšných, dílů?
Kniha obsahuje dalších zhruba pětapadesát dílů rozhlasového cyklu Kořeny, putování po jihočeských rodech. Všechny díly jsou ovšem podstatně rozšířené - u jednotlivých vsí jsou například soupisy obyvatel z různých dob, přepisy urbářů, případně i dějiny jednotlivých domů. Kniha obsahuje ale i univerzální témata jako Vystěhovalci v jižní Americe, O matrikách, Rodinné kroniky a bible, O betlémech a betlémářských rodech, Evangelické rody, Pranýře, Velikonoční zvyky, Domovní znamení a čísla popisná, O sčítání lidu, O berní rule, Dudy a dudáci, Českoslovenští le〜gionáři a tak dále.

Jak se na ní pracovalo?
Práce je to poměrně náročná, protože většinu materiálu získávám přímo z archivů. Není to, že bych z devíti knih udělal desátou. Člověk tedy musí ovládat staré písmo (švabach), němčinu a latinu.

Je něco, co vás osobně třeba při současném bádání překvapilo?
Kolik různých starých dokumentů se nachází různě po truhlách a půdách. Co různých zajímavých materiálů existuje mezi lidmi. Měl jsem v rukou krásné staré rodinné kroniky (i tajnou, „bratrskou“), mlynářské kroniky, staré listiny. Je úžasné, jak si lidé váží památek po předcích. Myslím, že v současné době plné nejistoty z budoucnosti se lidi vracejí ke svým kořenům, k něčemu jistému, stabilnímu. Tak tomu bývalo vždy ve složitých dobách.

Prý jste objevil zajímavé věci ohledně rodu Komenských.
Co mě konkrétně překvapilo, je výskyt Komenských na jihu Čech, zvláště v Týně nad Vltavou a Českých Budějovicích. Málo se totiž ví, že jedna z manželek Jana Ámose Komenského pocházela z Týna nad Vltavou. Komenští pak pro víru z Týna odešli, ale vrátili se.

Dá se tedy říci, že Komenský je vlastně částí Jihočech?
Jeho manželka byla Jihočeška. A protože manželé tvoří dle bible jedno tělo, celek, dá se říci, že skrze manželku Jihočechem byl.

A tajná kronika? O co se jedná?
Tajná byla z důvodu, že do roku 1781 u nás smělo být jen jedno křesťanské vyznání – římskokatolické - a všechna ostatní křesťanská vyznání byla zakázána. Lidé proto svoji víru, zděděnou po předcích, tajili. Stejně tak schovávali tehdy zakázané bible kralické a rodinné kroniky, kde se jejich předkové k bratrské víře hlásili.

Jaká města, obce, zajímavosti z Táborska mohou lidé v knize najít?
Třetí díl Kořenů obsahuje mnoho materiálů právě z Táborska, kde žiji a pracuji. Jsou zde kapitoly o Radimovicích u Želče, o táborském mlynářském rodu Kvěchů, Klenovice, Kovářov, o rodu Oskara Nedbala, Rody v Dírné, Dobřejice u Malšic, Hlasivo na Mladovožicku, Radětice u Bechyně a nevyhýbal jsem se ani samotnému Táboru. V knize jsou pojednání o rodech v Táboře-Čelkovicích a dokonce dvě kapitoly věnuji Židům v Táboře. V kapitole o betlémářských rodech se věnuji i Pokorným, kteří jsou ve Hvožďanech.

Komu je kniha určena, jakému typu čtenářů?
Kniha je určena pro všechny, kdo chtějí více poznat konkrétní život jižních Čech v průběhu staletí. Když si koupíte knihu o nějakém městě, tak tam je pořád o tom, kdo ho vlastnil, kdo bydlel na zámku, ale o těch obyčejných lidech, kteří tvořili život těch obcí, tam většinou nic není. Kořeny jsou tedy o takovém tom 'podzámčí'.

Musí k tomu mít člověk nějaké znalosti v genealogii?
Vůbec ne. Je to právě seznamování s tím, co všechno člověk může objevit a co již objevil. Jsou tam i témata, která podrobně věci vysvětlují, například dvě kapitoly o matrikách.

V rozhlasovém pořadu Kořeny pokračujete. Chystáte tedy čtvrtý díl knihy? O čem by byl tentokrát?
Na čtvrtém dílu, který bude obsahovat závěrečných asi 50 dílů rozhlasových Kořenů (samozřejmě opět podstatně rozšířených), začínám pracovat. Rukopis musím odevzdat do dubna 2011 a do konce příštího roku by kniha měla vyjít. Možná některé posluchače potěší, že rozhlasový pořad Kořeny bude od Silvestra 2010 pokračovat, a to na základě obrovského množství dopisů a telefonátů. Seriál trochu inovujeme a zatraktivníme. Alespoň v to doufám. Přibude každý měsíc jeden nebo dva díly Nad rodinnými kronikami, kdy budeme navštěvovat lidi a rodiny, které se již vlastní historií zabývali a budeme je „zpovídat“, co by o svém rodu řekli, co zajímavého zjistili, kde pátrali, čím byli předkové.

Kde mohou zájemci knihu koupit?
Jak se většinou píše, v každém pořádném knihkupectví, případně požádat knihkupce o objednání. Nyní se dělal i dotisk prvního a druhého dílu. Kniha bude také ke koupi při mé besedě v táborské knihovně 9. listopadu od 16 hodin. Akci pořádá G-centrum a já tam budu své knihy představovat a doufám, že se rozvine i pěkná a plodná diskuse.

Nedávno jste také natáčel cyklus o pátrání po předcích s moderátorem a hercem Vladimírem Čechem…
S Vladimírem Čechem se mi pracovalo velmi dobře. Překvapila mě jeho výška. Má totiž skoro dva metry, takže jsem k němu stále vzhlížel. Je velmi vzdělaný, má přehled. Ovšem jít s ním po ulici je zážitek. Například o polední pauze v Třeboni jsem s ním šel po náměstí a zastavil ho jeden pán: „Vy jste Petr Čech!“ Nikoliv! „Jste Petr Čech! „Nikoliv“. „A jste Petr Čech!“ Moc jsme se nasmáli.

Jak dlouho už se genealogií zabýváte?
Je to můj celoživotní kůň. Začal jsem již v 15 letech. Když jsem například studoval vysokou školu, nemohl jsem se koníčku tolik věnovat, ale s přestávkami jsem se jím zabýval stále ve volných chvílích. Muž potřebuje mít koníčka, prý jinak po odchodu do důchodu brzy umírá.

Bojíte se smrti? Co myslíte, že je po životě?
Tak jako věřící křesťan a vysokoškolák věřím jednak v život po životě a jednak v zákon o zachování energie. Nic se na světě „neztratí“. Jaké to ale bude, nevím. Doufám, že ještě hezčí, než tady.

Máte vůbec v rodině někoho, kdo se vaším koníčkem také zabývá?
Tak, bohužel, z naší rodiny jsem jediný a ani moje starší děti to zatím moc nezajímá. Tak doufám, že alespoň toho nejmladšího, Ondru, to jednou bude bavit a budu to mít komu předat.

Jste také kněz. Co byste čtenářům vzkázal?
Přeji čtenářům lásku k rodné zemi a ke svým předkům. Jak říkával rakouský prezident Thomas Klestil, který také pocházel z jižních Čech: Jen ten, kdo zná své kořeny, je silný!

Alois Sassmann

Narodil se 10. července 1961 v Českých Budějovicích. Publicista (genealogie, historie a vlastivěda, především jižních Čech), bývalý katolický a současný starokatolický farář v Táboře, člen Severské společnosti. Od října 2005 do konce roku 2009 připravoval v Českém rozhlase České Budějovice pořad Kořeny (220 dílů), podle kterého připravil již tři knihy.
Roku 1979 se vyučil prodavačem, r. 1981 odmaturoval na Střední škole pro pracující - obor ekonomie obchodu. 1981-1982 vojenská služba na letišti v Líních u Plzně. V letech 1982-1984 dělníkem-skladníkem v ložiskách a klínových řemenech v Agrozetu České Budějovice; později tam jako referent odbytu. Roku 1985 zaměstnán jako sanitář na Úrazové nemocnici v Brně na centru pro velmi těžké popáleniny a na chirurgii.
Studoval teologii tajně v okruhu Josefa Zvěřiny, roku 1985 byl přijat na bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. V březnu 1990 vysvěcen biskupem Liškou na jáhna, v červnu 1990 pak biskupem Vlkem na kněze. V letech 1990-1993 kaplanem a farářem na Strakonicku, poté děkanem v Pacově. V září 1996 přestoupil do Starokatolické církve, kde uzavřel sňatek. Od roku 1998 farářem v Táboře.
Zdroj: Wikipedie, sassmann.webnode.cz

David Peltán