Letní keramické kurzy, které pořádá uměleckoprůmyslová škola, jsou jako každým rokem beznadějně plné. Michal Bosák a Jan Vančura se rozhodli, že jejich letošní ročník o něco obohatí. Dvůr školy se tak na několik dní stal slévačskou hutí.

„Spolu s mistrem zvonařem Michalem Votrubou jsme se dohodli, že předvedeme lidem něco trochu jiného, než třeba obvyklý výpal v peci," vysvětluje Michal Bosák, který má v Bechyni modelářský ateliér. „Vymysleli jsme, že budeme odlévat z kovů státní znak, nožířské detaily a starobylé keltské nože," popisuje dál. Právě příběh keltských nožů je zajímavý. „Podle zbytků starého nože, nalezeného hledačkou kovů, byl počítačem zhotovený model, který doplnil chybějící fragmenty. Museli jsme jej ale vyrobit a poté jsme již mohli začít pracovat na formě," popisuje začátek akce Michal Bosák.

Aby forma vydržela žár bronzu, roztaveného na 1100 stupňů Celsia, musela se vypálit v peci. Žár trvající tři dny a dosahující 700 stupňů pak formu ze sádry s přidanou antukou vytvrdil a mohlo se do ní odlévat. „Ta forma musela být ještě horká, přibližně kolem 300 stupňů, jinak by při nalévání vlivem teplotního rozdílu praskla. Byla to malá formička, vážila asi pět kilogramů. To ta, ve které se odléval státní znak, vážila 126 kilo. Všechno se dělalo metodou na ztracený vosk," objasnil postup práce Michal Bosák.

Kromě bronzu se odléval i hliník a mosaz, a všechny kovy se roztápěly v tavící peci, kterou si zvonař Michal Votruba přivezl. I manipulace s formami a náčiním byla kvůli vysokým teplotám těžká. Jan Vančura, Michal Bosák i Michal Votruba museli nosit azbestové rukavice, aby se nepopálili.

Po nalití doběla rozžhaveného bronzu do formy se muselo čekat téměř pět dní, než se všichni mohli podívat na výsledek své práce. Pro všechny přítomné to byla zkouška trpělivosti. Kdyby se totiž forma otevřela dříve, nože by se poškodily a nebylo by možné chybu napravit. „Musely by se odlít znovu, ale naštěstí vyšlo všechno na jedničku. Jak keltské nože, tak státní znak a ostatní věci," pochvaloval si dílo Michal Bosák.

Autor: Veronika Gigalová