Nebýt dvou základních škol – táborské v Helsinské ulici a plánské, které včera neuvařily dětem obědy, o demonstraci odborářů ze státní sféry nebylo ani vidu ani slechu.

Přestože nám předseda nemocničního LOK – SČL Jiří Berka dopředu avizoval, že pacienti v tento den nemusí mít o své zdraví obavy, neboť oni se ke stávce kolegů z jiných rezortů připojují jen pomyslně, do nemocnice jsme se přesto vydali.

Na příjmech panoval běžný ruch a na žádných dveřích nevisel ani leták, který by potvrzoval sympatie lékařů s odboráři z jiných rezortů.
Ošetřeni tedy byli všichni pacienti bez ohledu na akutnost problému. Dokonce se vyřizovaly i takové záležitosti, jako jsou objednávky termínů na operace.

„Přišla jsem jen na převaz, pan doktor mne normálně přijal, a to jsem ani nebyla objednaná. A že by byla nějaká stávka, jsem tady vůbec nezaregistrovala,“ potvrdila nám Kateřina Barnášová z Radimovic u Želče, kterou jsme zastihli v přízemí nového objektu.

Ani hospitalizovaní pacienti nezaznamenali změnu oproti jiným dnům, což potvrzuje, že táborská nemocnice ve středu nejela ve víkendovém režimu.
„Funguje to tu úplně stejně jako v každý jiný den. Kdybych se o stávce nedozvěděl od rodičů, kteří za mnou chodí, tak jsem o ní ani nevěděl,“ řekl nám Miloš Doležal z Rodné u Mladé Vožice, který se léčí na chirurgii.

Plné služby nabízely i domovy seniorů, potvrdili nám to například v Bechyni a Táboře.

Naše cesta z nemocnice pak vedla do táborské knihovny. Místa veřejného internetu byla obsazena, mezi regály se pohybovali čtenáři, u výpůjčního pultu byly dvě knihovnice. Ani jedna nechtěla sdělit své jméno, ale shodly se, že táborská knihovna nechtěla omezit své čtenáře, proto se tady nestávkovalo.
Občany nenechal ve štychu ani táborský městský úřad či úřad práce.

Také učitelé, kteří mají od ledna slíbeno více peněz, stáli za katedrami. Pouze ve dvou školách se nevařilo a v malšické základce měli leták, který morálně podporoval stávkující odboráře. Rodiče dětí, které zůstaly bez oběda, byli o situaci informováni.

Veřejnost demonstraci vnímá pozitivně. Starší občané se většinou vyslovili v tom smyslu, že proti zhoršení svých podmínek se státní zaměstnanci mají právo bránit. „Se stávkou souhlasím, a kdyby na ministerstvech byla polovina lidí, mohli by jejich peníze dostat stávkující. Dřív byly na úřadech jen psací stroje a počítačky, dnes mají počítače a lidí je tam daleko víc,“ říká například Jindra Palečková z Tábora.

Mladší generaci prezentuje Libor Růžička. „Vidím to tak padesát na padesát, někdo si víc peněz určitě zaslouží, jiným bych je naopak ubral. Ale hlavně jsou ze státní správy, kde mají určité výhody, já taky dělám od rána do večera a žádné příplatky za to od nikoho nedostávám.“