Jak sdělil ředitel školy Milan Kožíšek, jiný název je současně i startem do nové éry, protože instituce chce ve svých žácích vzbuzovat zájem hlavně o technické obory. „V dnešní době nemá mládež zájem o technické obory, ztrácí se manuální zručnost. Právě na příkladu osobnosti Františka Křižíka bychom chtěli vzdělávat i naše děti a zájem o technické obory v nich opět probouzet. Chceme je seznamovat s jeho životem, s jeho vynálezy, sounáležitostí s Bechyní a blízkým okolím," ředitel vysvětlil, proč škola nese Křižíkovo jméno.

Zájem o techniku

Aby se zájem o techniku nestal pouze nesplněnou vizí, připravuje škola různé projekty. Základka například spolupracuje se sezimoústeckým COP, takže žáci se seznamují s robotikou, s prací na 3D tiskárnách a nepodceňuje se ani vzdělání v oblasti informačních technologií.

Na dětská léta při slavnosti zavzpomínala Helena Shoonerová. „Nastoupila jsem sem 1. září 1944, ale ve škole jsme byli jen několik měsíců. Němci potřebovali ubytovat uprchlíky, kteří utíkali před Rusy, takže nás ze školy vystěhovali," vzpomíná. Žáci se pak učili v hospodě U Měšťánků a pro úkoly si chodili do klášterní kaple. „Byla tam ale hrozná zima," dodává šestasedmdesátiletá keramička a sochařka.
Po válce školu potřebovali zase Rusové. „Ti sem dali svoje lidi, kteří byli zavření v koncentrácích a hnali je zpátky do Ruska. Byli strašně zubožení. Přes den jim dovolili sedět u plotů na zemi," dodává Křižíkova pravnučka.

Mezi nimi jezdil na koni kozák a naháněl je zpátky do školy. „Měla jsem aktovku a napadlo mě, v rámci dětské fantazie, že by mi ji mohl vzít. Doma jsem to řekla jako skutečnost a bylo zle, že děti nejsou v bezpečí. Já přiznala barvu a měla jsem dostat nařezáno. Schytala jsem jich na zadek od tatínka jenom pár, ale ta slova a to, co jsem mohla způsobit, bylo pro mě něco strašného," přiznává během vyprávění.

Na prvním stupni Základní školy Františka Křižíka působila také kantorka Věra Břenková (1938). „Bývali jsme tady hrozně dobrá parta. To už dnes na školách mizí. Například jsme vymýšleli tematické oslavy pro své kolegy. Běhalo se po celé škole, plnily se různé úkoly, převlékali jsme se do kostýmů. Zkrátka jsme občas večer tady ve škole řádili," směje se učitelka, která v této škole učila od roku 1959 až do svého důchodu. Pak až do svých sedmdesáti ještě vypomáhala.