Jan Vančura, provozovatel Černé věže
Takových Silvestrů, na které nezapomenu je více, ale nejsilnější vzpomínku mám na poslední večer mezi léty 1989 a 1990. Ten důvod je prostý. Silvestr znamenal určitý přechod, atmosféra mezi lidmi byla spontánní, nálada byla lidská, všichni byli v očekávání, že naše společnost někam směřuje. Nejen Silvestra, ale celý ten rok mám takhle vrytý v paměti. Zrovna nedávno jsme si na různé svátky a příležitosti vzpomněli s kamarády a kolegy a na tohoto Silvestra jsme nezapomněli. Trávil jsem ho, jako ostatně skoro vždy, v rodinném kruhu. Návrhů na oslavu na Černé věži jsem měl několik, ale nejsem jejich příznivcem. Už jen proto, že se popíjí. Černá věž není nějaké hej, počkej místo, mám k ní určitý vztah. Byl jsem jí i letos popřát hodně štěstí do dalšího roku a také ze zvyku zkontrolovat hodiny.

Miloš Tichý, astronom
I kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu na žádného Silvestra, který by vybočoval z řady těch další. Poslední den roku trávím většinou na kleťské observatoři. Nejinak tomu bude i letos. Je zrovna pozorovací období, a tak samotný závěr roku pro mě bude pracovní. Navíc prvního ledna máme tradičně den otevřených dveří, na který se musíme připravit. Líbilo by se mi, kdybych na Silvestra objevil nějakou novou planetku, což se mi zatím bohužel nepodařilo. Tak třeba se poštěstí letos. I když kvůli všem těm ohňostrojům se nám o silvestrovské půlnoci čas na pozorování trochu krátí. Záblesky totiž při pozorování vadí. Trvá to ale vždy maximálně půlhodinu, lidé jsou většinou v takovém stavu, že to stejně déle nevydrží. Máme tedy s kolegy alespoň čas na přípitek, ovšem jen takový decentní, přece jenom jsme v práci.

Marek Slabý, šéf jihočeských záchranářů
Sloužím Silvestry už léta a moje vzpomínky jsou plné poranění a úmrtí, pamatuji si na přípitek, kdy jsem úderem půlnoci křísil z bezvědomí. A nakonec vzkřísil. Ty večery, které jsem netrávil v práci nijak nevyčnívají, na všechny mám dobré vzpomínky. Jednou jsme byli na hromadné oslavě Nového roku na náměstí v Táboře. Úderem půlnoci začala po celém náměstí mezi lidmi létat pyrotechnika, rachejtle, lahve a židle. Pamatuji si, že jsme ošetřovali asi třicet zraněných. Připadal jsem si tenkrát jako v první linii. Silvestrovské služby mám ale rád. Jsou v nich samozřejmě kromě nepříjemných i ty dobré vzpomínky. Když jezdíme venku v sanitkách, je mi nesmírně příjemné poslouchat ostatní lékaře všech různých specializací ve vysílačkách. Jsme po celém kraji od Šumavy po Dačice a o půlnoci si popřejeme do dalšího roku.