Jozefu Kolibíkovi včera před polednem spadl kámen ze srdce. Soudkyně Michaela Bílá rozhodla v jeho prospěch: půda pod jejich domem v Sezimově Ústí I. jim patří a městu nemusí za její užívání platit. Alespoň prozatím, protože včerejší rozsudek okresní soudu ještě nenabyl právní moci a žalobce – Sezimovo Ústí má čas na odvolání.

„Věřil jsem, že když bude dodržen zákon, tak můžu vyhrát. Vždyť mi na ten pozemek vydali už tři stavební povolení, takže jsem ho přeci musel vlastnit, ani na tu moji zahradu nemá město přístup," uvedl po skončení soudního jednání Jozef Kolibík.

Žalobci nešlo o doložení vlastnictví pozemku, na němž Kolibíkovým již padesát let stojí rodinný dům a hospodářské stavby, protože ho prokazují výpisem z listu vlastnictví, ale o uplatnění bezdůvodného obohacení. Přesto soudkyně musela vlastnické poměry rozšifrovat. Kupní smlouvu k pozemku totiž Kolibíkovi již po těchto letech nebyli schopni doložit a nenašel ji ani vnuk po původní majitelce Růženě Tůmové. Jasné je jen to, že za parcelu zaplatili šest tisíc. Pátrání po tehdejším vypořádání komplikovala i tak zvaná odúmrť, kdy část louky po Růženě Tůmové připadla státu a později Sezimovu Ústí. Přišlo se na to v roce 2011, kdy chtěli Kolibíkovi na zahradě stavět.

V jejich prospěch rozhodlo vydržení půdy. „Byť nemají kupní smlouvu, splnili podmínky pro vydržení," uvedla soudkyně Michaela Bílá. Tedy v dobré víře se minimálně deset let o pozemek starali jako vzorní hospodáři. Těmi ale chce být i město. 

Odvolává se na to starosta Martin Doležal, když vedení města žalobou chtělo zabránit případnému nařčení, že s cizím majetkem nakládají nehospodárně. Proto nyní město po Kolibíkových požadovalo za užívání kolem 14 tisíc korun a následně by stanovilo i nájemné. Zatím na radnici nemají jasno, zda se budou dál bránit. „Počkáme si na písemné vyhotovení rozsudku a pak uvidíme, zda se proti němu odvoláme. Myslíme si totiž, že dobrá víra tady nebyla," naznačil starosta Martin Doležal s tím, že nejen Kolibíkovi dostali tehdy pozemek z bývalé louky po Boženě Tůmové do užívání, nikoli do vlastnictví, za podmínky, že si půdu vykoupí. „Takhle to měli i všichni ostatní stavebníci a ti to mají zadokumentované u několika institucí: u tehdejší geodézie, dnes katastru, notářství, nebo mají smlouvy u sebe. Takže minimálně ve třech exemplářích by kupní smlouva měla být, ale v tomto případě se nenašla ani jedna," vysvětluje starosta – právník.

Advokátka manželů Kolibíkových, Gabriela Polesná, argumentovala tím, že v době před 50 lety nebyl zápis do pozemkové knihy o prodeji nutný. Stačila podle ní jen dohoda mezi prodávajícím a kupujícím. Soudkyně pak potvrdila, že se Kolibíkovi oprávněně mohli domnívat, že jim půda patří.

Související: Město proti občanům