Když na Štědrý den navečer začal poletovat sníh, klienti soběslavského Senior domu usedali v jídelně ke své sváteční večeři. Patnáct z nich jich trávilo Vánoce nebo Štědrý večer u svých rodin.
Prostory šest let starého komplexu dýchaly rodinnou a vánoční atmosférou, na tvářích seniorů byla vidět pohoda, spokojenost. Při štědrovečerním proslovu ředitele Kamila Modla ale klid v duších mírně narušila zpráva vrchní sestry Lubomíry Kolouškové o ukončení její třicetileté praxe.
„Člověk se s nimi moc sžije, strašně si na ně zvykne a pak mu přirostou k srdci. Bez nich si to neumím představit, aspoň jednou týdně sem budu docházet psát jídelní lístky,“ podotkla se slzami v očích. V novém roce ji nahradí nynější staniční sestra senior domu Olga Lintnerová.
Během večeře nemohla osmdesátiletá Marie Haplová z Rybovy Lhoty nepřipomenout obrovský rozdíl mezi Vánoci před 50 lety a nynějšími.
„Se sourozenci jsme dostávali co bylo, třeba obnošený oděv,“ popsala a zavzpomínala na svůj smutný úděl. „Oba synové mi zemřeli během Vánoc,“ svěřila se a ochutnala salát se smaženou rybou.
Vánoční menu jídelny skýtalo kvůli dietám některých klientů několik možností výběru. „Máme smažený řízek nebo přírodní řízek, kapr na másle nebo smažený nebo jinak připravené maso,“ uvedl ředitel Kamil Modl. „Před dvěma dny jsme měli dárkování. Naši klienti ví, že nikdy nezůstanou na Vánoce sami. I takzvaní stálí ležáci ví, že odpoledne jim zajdeme popřát. Snažíme se udělat rodinnou atmosféru. Před Vánoci k nám chodí děti ze základních a mateřských škol, zpívají koledy a dělají seniorům radost,“ nastínil ředitel s tím, že popřát chodí i starosta Jindřich Bláha.
„Doma jsem sama, takže zde jsem mnohem spokojenější. Vánoce jsou svátkem míru. Ryba mi moc chutnala,“ řekla Miloslava Doležalová ze Soběslavi, která byla při chuti a nechala si přidat.
Po aperitivu a večeři se senioři vydávali směrem ke svým pokojům, někteří zažívali v jídelně nebo debatovali.
„Pane řediteli, kdy bude to pivo? To mi tady chybí,“ s úsměvem od stolu provokoval částečně invalidní Jaroslav Horký. Sdělil, že nesnáší cigaretový kouř, protože jeho choť Jiřina je slabá na srdce a kouř ji vadí. „My jme raději tady, syn doma kouří jako indián a to není nic pro nás,“ uvedl.
„My jsme vážně raději tady, pan ředitel je zlatý člověk, všechno řekne popravdě a my si tu nemáme skutečně na co stěžovat,“ potvrdila Jiřina Horká, která přicházela ke stolu. „A napište tam, že budu na léky připlácet o tisícovku více,“ dodala. Při ukázce ekonomické situace paní Horké mi běhal mráz po zádech. „Ale já si nestěžuji, mám ráda dobré lidi,“ zakončila.
Ředitel Modl potvrdil, že senioři mají rádi svůj klid a na Vánoce skutečně raději zůstanou se svými v Senior domě než se svojí rodinou.
V šest hodin večer čtyři sestřičky končily směnu a další dvě se připravovaly na noční. „Až teď jsme si za celý den sedly, nestíháme,“ řekly a byla na nich znát fyzická, ale především duševní náročnost tohoto zaměstnání.