Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Senioři vzpomínali na prezidenty

Jižní Čechy - Další díl ze seriálu 70+ vás zavede mezi prezidenty do T.G. Masaryka

7.1.2013
SDÍLEJ:

Milada Janatková z Tábora. Foto: Alena Šatrová

Milada Janatková (1930), Tábor:  Osobně se s T. G. Masarykem nepotkala, protože když zemřel, bylo Miladě Janatkové sedm. Přesto zná přesné datum jeho narození 
i úmrtí. Zasloužil si to tím, že byl zkrátka nejlepší. I když Edvard Beneš prý do této skupiny rovněž patří.
„Toho měli všichni hodně rádi. Vím, že se o něm doma mluvilo a ve škole jsme se 
o něm hodně učili," říká bývalá kantorka Milada Janatková a z rukávu sype další jména prezidentů, jak následovala za sebou. Zažila vládu všech, může tedy srovnávat.
„O Benešovi se říkalo, že to byl dobrý nástupce Masaryka, kterého všichni obdivovali. Asi proto, že byl lidový. Taky jsem si jako dítě vždycky říkala: No jo, oni si počkali, až Masaryk zemře, a pak teprve začali válku. Představovala jsem si, že tak moc se ho báli. Lidi pak povídali, že on by to nikdy nedopustil. Skoro jako by byl pán bůh."
Když maturovala, komunisté přebírali moc v zemi. Na tuto sérii prezidentů pyšná není. „Nevím proč, ale Gottwaldovi s Martičkou jsme se smáli, šla o nich spousta vtipů. Masarykovi se podle mne přiblížil až Svoboda. Ve staré učebnici jsem jednou četla článek Husák se vetřel do vedení strany. No, a pak byl naším prezidentem, to byly zvraty," říká seniorka, která by teď na Hradě ráda viděla ženu.  

Alena Jannacková (1935), Mirovice:  Vzhledem k tomu, že se Alena Jannacková narodila v roce 1935, jsou její vzpomínky na prvního prezidenta T. G. Masaryka pouze zprostředkované. „Byl to tatíček prezident, jak říkali moji rodiče. Viděla jsem ho jen na fotografiích, jak sedí na koni, v jeho čepici – placaté kšiltovce, bez které bych ho ani nepoznala," vzpomíná.
V souvislosti s prezidentem Edvardem Benešem se jí vybaví hlavně jeho pohřeb, kterého se společně se sestrou 
a otcem zúčastnila.
Prezidenty po únoru 1948 už podle svých slov vnímala více. „Protože jsem žila v Praze, neminuly mě průvody, mávátka, hesla a zdravice, které jsme provolávali, když jsme míjeli hlavní tribunu. Mě ale více zajímaly alegorické vozy," říká.
Alena Jannacková se se svou třídou zúčastnila také pohřbu prezidenta Gottwalda. „Později, v dospělosti, snad to bylo v roce 1962, jsem dokonce vystála velkou frontu na Rudém náměstí v Moskvě, kde vedle sebe leželi oba předsedové Nejvyššího sovětu – Lenin a Stalin. V té době jsem tam šla dobrovolně, ale hlavně ze zvědavosti," uvádí.
Poté, když už měla děti, se prý opět opakovaly oslavy státníků a státních svátků. „Projížděl-li některý z tehdejších prezidentů v okolí našeho města v severních Čechách, kam jsem se provdala, byla to událost. Děti, ale i různí zaměstnanci národních podniků šli vítat. Stálo se kolem silnice třeba dvě hodiny, ale i déle. Projela auta, v nichž seděli i prezidenti, mávali, lid mával, provolávala se naučená hesla a během několika minut bylo po všem," konstatuje.
Rok 1988 a 1989 už sledovala v jižních Čechách. „Václava Havla jsem neznala a poprvé jsem se s ním setkala v Mirovicích, kam tehdy při cestě do Písku zavítal. Mirovičtí ho vřele vítali a pro město to byla velká událost," vzpomíná.
S prezidentem Václavem Klausem se pak setkala v roce 2011, kdy byla pozvána na jazz na Hradě. „Koncert osobně prezident Klaus zahajoval 
a uváděl," doplnila Alena Jannacková. 

Marie Bártová (1910), České Budějovice:  Po první světové válce Tomáš Garrigue Masaryk zakládá Československou republiku a dodnes je nazýván jako prezident osvoboditel. Ne vždy a všude tomu tak bylo. „Babička vždycky říkávala, že velký tatíček Masaryk nebyl tak velký charakter, jak o něm všichni básní. Podle toho, co vyprávěla, to byl spíš starý pán, který už si zasloužil klidné stáří, ale místo toho musel tvořit republiku," vzpomíná na vyprávění Marie Bártová její vnučka.
Pravnuk Václav však dodává, že ačkoli prababička Masaryka neměla ráda a titul prezident osvoboditel by mu nedala ani za kopu zlata, osobně se s ním znala velmi dobře. Dokonce si s ním tykala. „Často nám vyprávěla, jak ho viděla poprvé. Podle ní to byl starý unavený muž, přesto neváhal a tehdy dvacetileté Marii začal tykat, když se náhodně střetli kvůli porouchanému automobilu," vysvětlil.
Jeho prababička tehdy coby mladá neznalá dívka tykání opětovala a vznikl tak určitý vztah, který neměl na půdě Československa obdoby. „Až podle jejího pozdějšího vyprávění jsme zjistili, že Masaryk tak úžasný nebyl. Možná právě díky náhodě a tykání se naší prababičce povedlo prezidenta osvoboditele poznat tak dokonale, že o něm ztratila všechny iluze," uzavírá pravnuk Václav.

Jaroslava Kolářová (1925), Strakonice: Osmaosmdesátiletá Jaroslava Kolářová ze Strakonic má tři syny, šest vnoučat a pět pravnoučat. „Mám z nich všech radost, všichni jsou hodní," zmínila se. Byla vdaná 63 let, manžel jí zemřel přede dvěma roky. 
I ona v Domově pro seniory Lidická prožívá blížící se prezidentské volby.
V souvislosti s nimi vzpomíná na dva prvorepublikové prezidenty Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. „Na ty další nevzpomínám, ti už mě nezajímali," konstatovala.
„Připadali mi oba jako spravedliví lidé. Ale nedá se říct, že by se mi některý z nich víc líbil. A podle vzhledu já lidi neposuzuji, tedy ani prezidenty. Měla jsem je prostě oba ráda," poznamenala.
Hodně toho o nich četla, bohužel neměla možnost ani jednoho z nich vidět na vlastní oči. „Do Prahy jsem se nedostala a oni tam, kde jsem žila, také ne," připustila. Jednu konkrétní vzpomínku týkající se prezidenta Masaryka ale přece jen má. „Měla jsem básničku Tatíček se dívá. Tu jsem jednou přednášela u vatry, kterou jsme dělali," dodala.
Nadcházejících prezidentských voleb se Jaroslava Kolářová zúčastnit chce. Koho bude volit, ale rozhodnutá ještě není. „Měla jsem sice jeden typ, ale ten vypadl. Z toho, co tam je, nemám vybráno, uvidím, až dostanu seznam do ruky," dodala.

František Záhora, Černá v Pošumaví:  „Osobně jsme potkal pouze Antonína Novotného, tehdy ještě ve vesnici Mnich, kde měl proslov u pomníku partyzánů," zavzpomínal František Záhora na první polovinu šedesátých let a dodal: „Tenkrát zrovna začalo pršet a Antonín Novotný uprostřed projevu řekl: Já to skončím, je zbytečné, abych povídal, když takhle leje. Zítra si to přečtete v novinách."
Později pak Františka Záhoru zavál osud do Černé v Pošumaví a prvního června 1977 byl oficiálně ustanoven kronikářem této obce, což mu vydrželo dodnes. Má tedy neocenitelné zkušenosti a především informace o tom, kdy jaký prezident a kde region navštívil. Přímo Lipensko či přehradu podle dostupných zápisů navštívili z prezidentů osobně pouze Václav Klaus, ten naposledy letos při otevření Stezky v korunách stromů v Lipně nad Vltavou, a v šedesátých letech už zmiňovaný Antonín Novotný. „Traduje se, že přijel do Frymburka na oběd a pokračoval na Pasečnou," řekl František Záhora a pokračuje: „Přijel ve čtvrtek, což byl tehdy takzvaný bezmasý den. Ale personál mu chtěl přilepšit, tak mu dali jídlo s masem. Ale on jim to vytknul, že chtěl také něco bezmasého, třeba jen knedlíky s vejci. A že když se má dodržet bezmasý den, tak že to platí i pro něj, pro prezidenta."

Zdeněk Šamal (1935), Jindřichův Hradec: Na Jindřichohradecko v historii moc prezidentů nezavítalo. Například v roce 1937 byl v Jindřichově Hradci na návštěvě Edvard Beneš s manželkou. Na tuto návštěvu si ale Zdeněk Šamal z Jindřichova Hradce nepamatuje, v té době mu byly dva roky, takže to zná jen 
z vyprávění.
Na to, aby viděl prezidenta, si musel počkat až do 90. let. „Byl tady Václav Havel. Nejdřív se přivítal s lidmi na náměstí a potom jel do Žižkových kasáren. Zrovna jsem učil v autoškole, tak jsem se šel podívat na křižovatku, jak vjíždí do kasáren," uvedl Zdeněk Šamal a poznamenal, že si ani nepamatuje, že by do města přijel nějaký poválečný prezident.Václav Havel byl na Jindřichohradecku hned několikrát. Při jeho poslední návštěvě dokonce jel i vlakem na úzkokolejce. Byla to první jízda nově zprivatizovaného soukromého železničního dopravce.
Na Edvarda Beneše si pamatuje manželka Zdeňka Šamala, která jako malé dítě vyrůstala v Dačicích. „Stála jsem od něho snad dva kroky. Mával nám, podával ruku. Bylo nás několik dětí a dospělých, kteří jsme ho vítali v krojích. A pamatuji si, že jsme strašně dlouho stáli na náměstí 
a čekali, než přijede. Byl hodně bezprostřední a jeho paní také," uzavřela vzpomínku 
z dětství na prezidenta Dagmar Šamalová.

Rudolf Paulík, Prachatice:  Snad jen s jednou výjimkou vzpomíná Rudolf Paulík na všechny prezidenty, které zažil, v dobrém. „Když jsem šel na vojnu, byl prezidentem Emil Zápotocký. Líbil se mi, byl lidový. Dobré vzpomínky mám i na Antonína Novotného. Neměl jsem vlastně proti prezidentům výhrady," říká. Navzdory tomu, že v padesátém roce měl politické problémy, které se následně postaraly o jeho zařazení coby vojáka, nevztahuje to na to, kdo byl na Hradě.
„Jediný prezident, s nímž jsem se setkal, a to ještě ne tak, že bychom spolu třeba mluvili, byl Edvard Beneš. Ten na nás mluvil z tribuny při aokolském sletu," vzpomíná. Ideálním prezidentem nebyl snad jen Gustáv Husák. „To byl takový mluvka, ve srovnání s ostatními prezidenty, které jsem zažil, se mi líbil asi nejméně," vysvětluje.
Přízvisko prezident z lidu si podle něho zaslouží Václav Havel. „Ten se mi líbil, byl to dobrý prezident," hodnotí.
Pokud by si měl vybrat ze současných kandidátů na prezidenta, líbí se mu, dle jeho slov, Jiří Dienstbier. „Je takový solidní," říká k dojmu, který v něm vzbuzuje, Rudolf Paulík.
Za prezidenta s velkým „P" pak považuje Tomáše Garrigua Masaryka, kterého ovšem sám nezažil. „Moji rodiče ho měli hodně rádi, hlavně tatínek," dodal na závěr pamětník.

Autor: Redakce

7.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Starosta Jiří Fišer dorazil volit už sedm minut po otevření volební místnosti.

Starosta odvolil mezi prvními. Na koloběžce

Výprava Karate-P-Klubu na Národním poháru v Kadani.

Závodnice Karate-P-Klubu loupily cenné kovy v královském městě

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Víkend na Táborsku: dechovky v Zálší či pivní slavnosti v Plané

Táborsko – Jakkoliv jsou hlavním tématem dění na Táborsku volby, chybět nesmí ani bohatá nabídka zajímavých akcí. Vyberete si?

OBRAZEM: Cyklisté Klíčku mají za sebou nejlepší závod

Tábor - Cyklisté z Klíčku mají za sebou účast na 5. mistrovství ČR v závodech na horských kolech pro mentálně postižené.

Hokejový kraj má o víkendu nabitý program, Tábor i Soběslav hrají dvakrát

Tábor - Krajská hokejová liga o víkendu využije k urychlení svého programu páteční termín.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení