Vlastníkem sila, které stojí u železniční tratě v Chotovinách, je firma distribuující a dovážející nábytek z Itálie. Jejím jednatelem je Vladimír Vazda. Koupil ji před zhruba čtyřmi lety a využívá ji jako prodejní sklad nábytku.

„Když jsme objekt kupovali, potřebovali jsme zejména sklad a kanceláře. Začali jsme s rekonstrukcí sýpky, jenže všeobecná finanční krize nám plány zkřížila v půlce prací. Budova je pro nás momentálně příliš velká. Rádi bychom do menšího objektu, a tak tento prostor nabízíme k pronájmu či prodeji," říká Vladimír Vazda.

Silo má čtyři podlaží a sklep. Původní technologie byly rekonstrukcí odstraněny a ve všech patrech byly zadělány díry v podlahách. Tím vznikly rozlehlé prostory. Kromě kanceláří a skladů měl majitel i další plány.

„Ostatní patra měla být ukázkovými prodejnami – showroomy. Mysleli jsme, že by zde mohly být i další nekonkurenční firmy, které by například nabízely víno, gastronomii či oblečení z Itálie. Jenže kromě krize je tu ještě další problém. Průmyslová zóna je ještě zabrzděná, dálnice není zcela v provozu. Do budoucna je to však vynikající místo, do Prahy je to kousek," míní Vazda.

V prvním a druhém patře nemovitosti jsou nová okna, nové dveře a automatická vrata. Přízemí je kompletně zrekonstruováno, rozděleno na sklad a kancelářské prostory s příslušenstvím. Druhé a třetí patro budovy je v současné době připraveno z hlediska hrubých stavebních úprav pro případného nájemce. Objekt je podle vlastníka vhodný zejména pro sklad nebo lehkou výrobu, ale je možné zde vybudovat i kanceláře, kulturní sál či galerijní prostory.

Přežije i bombu

Sýpka byla postavená jako většina v republice, tedy kolem roku 1934. Objekt tvoří standardní železobetonový skelet, vyplněný cihlami. Podlahy byly betonové.

„Býval tam zejména sklad obilí, které se dopravníky rovnou nakládalo na vagóny. Vzhledem k nádraží se také vykupovaly a prodávaly brambory. Vedle byla později, asi v 50. či 60. letech, přistavěna budova, kde se skladovala a míchala hnojiva," popisuje technický ředitel ZZN Pelhřimov Jaroslav Krejčí, který měl kdysi budovu na starost.

Ve špejcharu se vykupoval dobytek, součástí byly také byty pro zaměstnance. „Už ke konci minulého režimu vše pomalu utichalo. Dobytek si vykupovala masna sama, brambory zelinářský podnik a tak dále. Do zhruba roku 1995 se pak sýpka využívala pouze jako sklad žita," říká Krejčí. Z budovy hnojiv se stala nakonec pila. A později sklad a kanceláře.

„Zrní se sypalo skrz rošt do sklepa, odtud putovalo výtahy do špičky sila. Nahoře byl ocelový kruh s otvory a trubkami, otáčením se z něj zrní sypalo do asi dvaceti různých míst horního podlaží budovy. V podlahách pak byly otvory, kudy se zrní přemísťovalo z patra do patra. Mezi věží a nejvyšším patrem byla také váha, v nejspodnějším čistička. Měli to chytře vymyšlené," doplňuje technologický postup Vladimír Vazda s tím, že stavaři s nadsázkou říkají, že by tato konstrukce budov přežila i výbuch atomové bomby.

Komplex kolem sýpky v Chotovinách býval ale ještě větší. V zatáčce před špejcharem se také vykupovalo a skladovalo seno, které se prodávalo například do zoologických zahrad.

Máte–li tip na nevyužívanou či čerstvě využívanou budovu – objekt, neváhejte napsat na email: taborsky.reporter@denik.cz, nebo volat na telefonní číslo redakce 381 256 066.

David Peltán