Nejstarším nám známým vlastníkem domu zde stávajícího byl Mikuláš Šemík, který měl jej zajisté již v 16. století. Roku 1606 platí z něho ouroku vrchnosti při sv. Jiří a Havle po 1 kopě 26 gr.

Po Šemíkovi měl dům Mikuláš Vobořil. Roku 1608 u přítomnosti Zikmunda Jiříkového, uzavřena smlouva, dle níž uroz. pan Matyáš st. Radňovský z Nestvořejova koupil od Mikuláše Vobořila grunt slove Czabalovský se zahradou a štěpnicí při domě, s polem podle téže štěpnice od hořejší strany pod Hradem za 98 kop. gr. míš. Dal hned 28. kop, ostatek věrunky (splátky). V urbáři z r. 1620 je zapsáno, že pan Matyáš Radoňovský zůstává do panského důchodu dlužen 64 kopy, sama Matyáška za korec žita 2 kopy, 4 l gr. 41 gr. 3 den., Samuelovi obročímu měl odvésti 2 měr. ječmene.

Jak dlouho měl dům pan Matyáš, nevíme, ale než dostal se jinému držiteli, byl dlouho bez hospodáře. R. 1646 na poručení vrchnosti pošacován domek Matyášovský se zahradou pro trávu, ovoce i nějakou hrstku obilí k setí, obzvláště proto, že týž domek mnoha let bez hospodáře pozůstával a obec z něho kontribuci zastupovati musila, k ruce Mikuláši Tichému, kožišníku za 40 kop. míš. Byl při něm kousek pole v Kozím hradě pod 1 strych. Mikuláš kožišník, jinak Sedláků, dobře si asi stál, neboť přikupoval pozemky.

R. 1678 koupil od Markéty Roubíčkovy, nyní manželky Jiřího Šemíka, políčko v Kozím hradě mezi polmi panskými. Rok na to koupil pole v jitrách vedle pole pana Honse Budy a vedle jiter nebožt. Pavla Martinova od Jiříka Sládkova, od něhož r. 1651 koupil pole za dědinkou vedle pole Pošvovského. R. 1656 koupil pole slove V Jitrách vedle svého pole a to od Salominy vdovy. Zaplatil za ta pole 16 kop. 17 gr. R. 1652 koupil za 3 zl. kousek zahrady od Jana Broumovského, souseda svého, aby si jej mohl podle libosti k své zahradě připojiti.

Z rodinných poměrů tohoto Mikuláše kožišníka je nám známo, že manželka jeho jmenovala se Kateřina a r. 1650 narodila se jí dcera Lidmila a r. 1653 syn Mikuláš. Co do velikosti počítán grunt Mikulášův r. 1654 mezi ty, které připadly 4 na jednoho „osedlého“. Měl tehdy 9 strychů polí, 6 kusů hovězího dobytka. Po smrti Mikuláše kožišníka pošacován byl r. 1665 domek s polmi, lukami, zahradou při domě i s kusem přikoupeným od Jana Broumovského za 85 kop míš. Mikuláš jej koupil od vrchnosti za 40 kop. dal na to 6 kop, takže má tu vrchnost 34 kopy. Dle tohoto „šacuňku“ ujal dům soukeník Václav Kord, za něhož se vdova po Mikuláši kožíšníkovi provdala.

Nový majitel netěšil se dlouho z domu. Roku 1667 „frejmarkem“ postoupil tento od starodávna zvaný Matyášovský dům s polmi a lukami v Kozím hradě, u Nadýmáčku, za dolečky, v plaňavách, v močitých, v jitrách Řehoři Křížkovi, prachaři, který výměnou přenechal mu dům svůj na voborách nově vystavěný, pole na vrabčinci, u bílého kamene, za Sukdolcem, louku nad obecním rybníkem a nad to přidal 54 kop. m. Domek až dosud purkrechtní připojen byl k šosu městskému. Sirotci po Mikuláši kožišníku měli na domě své podíly. R. 1668 platil Řehoř prachař půlletního ouroku 1 kopu 6 gr. a vánočního platu 20 gr. R. 1687 položil 3 vejrunky po 4 kopách, r. 1676 opět 4 kopy a r. 1678 platí Kateřina již vdaná Šťastková. Vdova po Řehoři Křížkovi, prachaři, Kateřina vdala se totiž za mydláře Václava Šťastku, který po smrti této své manželky ujal r. 1687 dům někdy Matyášovskký za 150 kop. míš. a jako otčím vyplatil Anně vdova po Janu Strnadovi, vrchním šafaři, její otcovský podíl, rovněž tak sirotkovi Rosině Křížkové. Mydlář Šťastka koupil si r. 1651 městské právo, aby mohl živnost provozovati. Po jeho smrti koupil od sirotků r. 1690 dům s pozemky za 150 kop Matyáš Perchele, duchovní písař, k ruce své manželky Zuzany. Ujal také „veřtat mydlářský“ za 10 kop a za kotel a nádobí dal 22 zl. 54 kr. rýn. Po šesti letech Matyáš František Prchle, ten čas hejtman panství hrobského, s manželkou Zuzanou prodali dům r. 1696 dvojctihodnému knězi Janu Václavu Lhotskému ze Pletí, ten čas faráři vožickému, který koupil jej k ruce své paní sestry Aleny, manželky Jiřího Wolfa, za 200 kop.

RICHARD HRDLIČKA

Vážení čtenáři, nabízíme vám unikátní možnost nahlédnout do téměř sto let starého rukopisu mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které podle něj vydalo knihu. I vy se prostřednictvím pravidelného seriálu Táborského deníku můžete seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967).