Na jednu dámu z roku 1930 ale zapomněla.

Zrozená pro módu

Zítra by svoje 85. narozeniny oslavila Zdena Bauerová, módní návrhářka, která na svět přišla v Bechyni. Oslavit je však akademická malířka a módní návrhářka již nemůže, v roce 2007 v Praze zemřela. Loni při udílení cen Czech Grand Design za rok 2013 byla uvedena do Síně slávy.

Stalo se 17. listopaduUdálosti v České republice:
Rok 1939 - Po pohřbu studenta Jana Opletala dne 15. listopadu, který se stal posledním projevem manifestačního odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy, nařídil Adolf Hitler, aby jakékoliv další demonstrace byly bez ostychu ihned potlačeny vojenskou silou. Byly uzavřeny české vysoké školy, vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a devět z nich Němci popravili.
Rok 1989 - Brutální zásah policie proti studentské demonstraci v Praze provázel tzv. sametovou revoluci. Ve večerních hodinách byla také v Česku pozorována polární záře, což je v této zeměpisné šířce jen zřídka pozorovatelný jev.
Rok 1990 - Prahu navštívil poprvé v historii americký prezident, George H. W. Bush.

Za svůj tvůrčí život vychovala mnoho svých slavných následovnic, vlastní čas dělila mezi salón Styl a vysokou umělecko průmyslovou školu, na níž učila. Sama začínala u proslulé Hany Podolské a oblékala snad všechny první dámy. Šily u ní Hana Benešová, Hana Gottwaldová i Olga Havlová, zpěvačky, herečky.

Cenné zkušenosti sbírala také u Rosenbauma. Na oba zmíněné prvorepublikové salony navázala v roce 2003, když v Praze mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí otevřela svůj vlastní. V místech, kde začínala u Podolské. Její zásadou bylo, že modely musely splňovat nejnáročnější kritéria zpracování, ale také být šik a rezonovat s trendy.

Zemřel mistr plátna

Sedmnáctka ho provázela od narození až do smrti: 17. února roku 1909 se v Českých Budějovicích narodil, 17. listopadu roku 2006 zemřel v Táboře. Pedagog, malíř, grafik Karel Valter. Nestor jihočeských malířů a učitel táborské umělecké školy a držitel titulu Čestný občan Tábora, který mu byl udělen v roce 1998 za vynikající dílo a propagaci Tábora doma i v zahraničí.

V knize Ostnaté vzpomínky na Buchenwald zavzpomínal na dobu, na niž by nejraději zapomněl a vlastně o ní ani nechtěl nikdy mluvit: o hromadách mrtvol, surových esesácích, polévce, v níž plavaly zubní protézy… Až v roce 1995, když našel balíček svých kreseb, dopisů a zápisků z Buchenwaldu, převázaný tkalounem, se vězeň číslo 17 201 nechal přesvědčit.

Když Němci zabrali pohraničí, musel opustit České Velenice a spolu s budoucí ženou Pavlou se usadili v Táboře. Ani tady Němcům neunikl, přišli si pro něj v únoru 1943 a do května pak seděl v táborském vězení. Z něj ho převezli do Terezína a následně Buchenwaldu. V Táboře ho žena se synem Honzíkem vítali 22. května 1945.

Poslední výstavu měl v roce 2006 v Plzni.