Celý život pracuje na dráze. Přes třicet let je v obci členem sboru dobrovolných hasičů, jimž starostuje. Právě tento koníček odstartoval jeho sběratelskou vášeň.

Sbíral jste něco jako dítě?
Asi jako každý. Tehdy sbíral kde kdo. A když člověk něco sbírá, tak se zabaví. Už jako předškolák jsem začal sbírat nálepky ze zápalek, které nám dával člověk, který vykupoval kůže z králíků a peří. A to jsme mezi sebou měnili. Potom musely zákonitě následovat známky. Má vášeň došla tak daleko, že jsem zajásal nad úlovkem v podobě kolku ve velkém techničáku na motorku a tu část z něj vystřihl. Samozřejmě i s razítkem. Naštěstí si mamka všimla, že se v šupleti někdo hrabal a našla výstřižek, který jsem nestačil namočit, abych známku – kolek odloupl. Myslím, že jsem za to i dostal ruční výchovnou lekci. Při převodu motorky jsem tak policajtům vysvětloval historii, která se k podlepenému techničáku váže. Sbíral jsem odznaky, obaly i obrázky ze žvýkaček. Příbuzní dělali v tuzexu, tak jsem měl zdroj. Možná mám stovky obrázků ještě na půdě.

A jak jste se dostal k současné sbírce, která se týká hasičství?
Prvopočátky mých sběratelských aktivit se odvíjejí od mého koníčku. U hasičů jsem do roku 1974. Jako delegát jsem v roce 1988 jel na celostátní hasičský sjezd do Prahy. Tam každý z nás dostal tašku, v níž byly reklamní předměty: skleničky, sjezdové odznaky, asi čtyři vlaječky, přívěšek na klíče. Napadlo mě dát dohromady nějaké vlaječky a hned po sjezdu jsem sehnal kontakty na hasiče, kteří měli výročí a napsal jim dopis s žádostí o vlaječku. Odpověděla jich možná polovina. S dopisem mi přišla i složenka. Vlaječka vyšla na takových padesát korun. Někdy jsem ji dostal zdarma. Někteří poslali i odznaky, z Plzeňska přišly kachličky nebo i talíř k výročí založení. Posílali mi krásné dopisy, které mám schované. Já jim psal ručně, nic přes kopírák. Právě díky dopisům jsem se dostal ke dvěma sběratelským sekcím. Sekci sběratelů drobných předmětů a sekci filatelie s hasičskou tematikou.

A jak sbírání pokračovalo?
Na burze jsem byl poprvé na táborské „Svíčce“ před Vánocemi v roce 1990. Bylo tam přímo narváno. O dva roky později jsem dostal, právě díky sekcím, pozvánku do Přibyslavi, kam jezdím stále dvakrát do roka. Následovaly velké burzy v Českých Budějovicích a v Havlíčkově Brodě, které navštěvuji stále.

Sháníte předměty i jinde?
Samozřejmě. Shánění a inzerce přes internet mě nijak neoslovila, takže zůstávám věrný inzerátům hlavně ve vašem Deníku. Myslí na mě i sběratel Antonín Pajtl z Tábora, který, když narazí na burzách, kde nejsem, na něco, co se týká hasičství, vezme mi to. Dobrou spolupráci mám i s Mirkem Nimrichtrem z táborského antikvariátu. Kontaktuje mě vždy, když se mu tam objeví něco o hasičích.

Co všechno sbírka už obsahuje?
Vlaječky, odznaky, známky, pohlednice, dopisnice, nášivky, uniformy, helmy, sekery, malé ruční stříkačky– berlovky a džberovky, kalendáře, ročenky, sborníky, časopisy, stanovy, brožury, plesové pozvánky, reklamní plakáty, karty, propisky, zápalky, kalendáříky… prostě vše, co má nějaký vztah k hasičům. Nepotřebuji mít padesát helem. Chci kvalitu. A jde mi hlavně o písemnosti.

Množství předmětů si zasloužilo i svou místnost. Jak vidím, vše má své místo. Dokonce nechybí ani trezor „popelka“.
Místnost je ještě cítit novotou. Dodělal jsem ji teprve nedávno. Ale ani tak se mi sem vše nevejde a mnohé zůstává v krabicích. A v trezoru mám staré hasičské knihy.

Na kolik peněz vyjde pořízení tak obsáhlé sbírky? Desetitisíce…?
Ne. Statisíce. Jen pořízení na první pohled obyčejného malého odznáčku vyjde na více než desetikorunu a těch mám více než pět set. A tak bych mohl pokračovat.

Neudělají takové peníze díru v rodinném rozpočtu?
Na mou zálibu jsem si vydělával na vedlejším pracovním poměru a na dalších brigádách. Do rodinného rozpočtu bych nesáhl.

Starat se o sbírku přece jen chce nějaký čas…
Věnuji se mu hlavně v době, kdy se pracovat venku nedá, takže převážně v zimě a večer místo televize. Při službách na hradlech a stavidlech na železnici jsem i přečetl veškeré písemnosti, knihy a sborníky, které se hasičství týkají a které vlastním. To během práce, která se skládá převážně z čekání na vlak, tak byl čas na čtení.Nebo při cestování vlakem. Vše si samozřejmě nepamatuji, ale vím, kde potřebnou informaci najdu. Díky sbírání mám sježděný celý kraj a poznal jsem spoustu lidí.

Takže rodina kvůli vašemu koníčku určitě nestrádá?
Ne. Moje záliba má jednu velkou výhodu. Ať jsem kdekoliv, i v cizině, manželka ví, kde mě v případě, že bych se snad ztratil, hledat. U hasičů (smích). Při dovolené v Chorvatsku jsem si vyhledal hasiče. V Zadaru se mi věnovali tak, že jsem si připadal jako delegace. Chtěli mě vzít na večeři, ale to jsem musel odmítnout, protože na mě všichni čekali. Z návštěv si vozím hlavně fotky a nášivky. V chorvatské Vodici mi při mé žádosti o výšivku hasič jednu odpáral ze svého oděvu, protože jinou neměli. Jindy jsem za hasiči putoval až do skal za město, kde měli svoji základnu. Ale ve Španělsku mě zklamali. Po celé části námi navštíveného pobřeží žádní hasiči nebyli. Prý jsou jen ve velkým městech.

Je něco, co jste nekoupil a dosud ve vaší sbírce tedy chybí?
Určitě. Dříve jsem bral hlavně novodobé odznaky. Na prvních burzách jsem prošvihnul válečný čepicový odznak. Nebyl ani drahý, ani hezký, ale už jsem ho od té doby nikde neviděl. Snad na něj někdy narazím. Jindy jsem v Kamenici nad Lipou nevzal druhý kus sekyrky. Až doma mi došlo, že chybějící část bych sehnal a sekyrku mohl s někým za něco směnit. Mám zálusk na některé druhy medailí. Hodně spoléhám na náhodu. Lidé mají kolikrát na půdách poklady a ani o nich neví.

Máte stanovenou nějakou finanční hranici?
I kdyby se jednalo o něco, co sháním, ale cena by byla dle mého vysoká, nekoupím to. Sběratelé se mezi sebou znají a nevydělávají na sobě. Jde přece o zálibu. Měníme kus za kus nebo prodáváme či kupujeme za rozumnou cenu. Vydělat chtějí překupníci. U jednoho stolku koupí a u svého už prodávají dráž. Někteří ze sběratelů jim však neprodají. Raději předmět nechají ze méně peněz zase jen sběrateli, o němž ví, že s tím nekšeftuje.

A vaše největší poklady či úlovky?
Mezi ně patří staré barevné a vytlačované plesové pozvánky z táborského okresu a táborské dopisnice adresované hasičskému veliteli Alfredu Vendulákovi obsahující informace ze sborů táborské župy okresu a další adresované Jakubovi Vegerovi. První mám z roku 1889. Sehnal jsem je postupně na budějovické burze, a to převážně od jednoho člověka.

Evidujete si, co vám schází?
V notýsku mám chronologicky vypsaná čísla a roky písemností, které mám, a u toho, co mi chybí, zeje prázdná řádka. Záznamy si vedu duplicitně. Druhý diář mám doma. Co kdybych putovní notýsek někde ztratil? To bych byl nahraný.

Pavlína Macelová