Když má festival dlouhou tradicí, mnohé se opakuje a hrozí nuda. Jak se tomu bráníte?

Dvacet čtyři let je dlouhá doba, i deset let je dlouhá doba. Lidé chtějí změny, aby je festival stále zajímal. Z toho jsme vycházeli. Rozhodli jsme se udělat změny, které jsou významné, ale nejsou organizačně komplikované. První změnou je, že v pátek po nočním průvodu nebude ohňostroj, jak bylo zvykem, ale zvolil jsme videomapping. To je moderní věc, která frčí po celé republice i ve světě. Na budovu staré radnice se budou promítat za hudebního doprovodu obrazy. Tématem je mistr Jan Hus.

Co se z videomappingu dozvíme?

Scénář vychází z Husových myšlenek, z jeho odkazu. Agentura, jež vyhrála výběrové řízení, sehnala na namluvení myšlenek herce Matěje Hádka, který hrál Jana Husa v nedávném třídílném televizním zpracování. Důležitá bude vizuální stránka projekce. Lidé se mohou těšit na práci se světlem, tmou, barvami a hudbou.

Šest set let od smrti mistra Jana se možná projeví už v dramaturgii dnešního loučového průvodu, kdy Žižkovo vojsko vchází do města. Jak?

Bude to trošku překvapení. Ano, promítne se to, ale záleží na tom, kdo z diváků co zahlédne. Nebude to ale tak, že by Jan Hus kráčel v průvodu. Naší snahou je spojit jeho osobu s myšlenkami, než ho fyzicky vyobrazovat.

Na jednu stranu se festival může dostat do stereotypu, na druhou stranu jsou lidé, kteří ho vyžadují stejný a volají po jistotách.

Návštěvníci se nemusejí bát. Základní kostra festivalu je zachována páteční průvod, zahajovací ceremoniál. V sobotu opět vyjde průvod. Ohňostroj jsme nezrušili, jen jsme ho přesunuli v místě a čase. Bude v sobotu a odehraje se nad Jordánem. Ohňostroj chápeme nejen jako uzavření velkého programu festivalu, ale také jako symbolické zakončení připomínky mučednické smrti Jana Husa. Neděle už pak bývá klidnějším dnem, kdy je den otevřených památek.

Místo odpálení ohňostroje nad Jordánem bylo asi zvoleno z hlediska větší bezpečnosti i efektnosti, že?

Primárně šlo o bezpečnost. Odpalovat ohňostroj nad náměstím nebylo vůbec jednoduché. Je to stres pro organizátory i ohněstrůjce. Jde o to, aby se nikomu z návštěvníků nic nestalo. Umístění ohňostroje nad Jordán se samo nabízelo. Hudbu k tomu bude zároveň vysílat rádio Blaník, které si lidé mohou naladit třeba přes telefon.Věříme, že i když je hladina Jordánu nízko, že se efekt zdvojnásobí odrazem od vody.

Předprodej levnějších vstupenek skončil dnes o půlnoci. Co mohu jako zájemce o festival udělat ještě dnes?

Podívala bych se na webové stránky Tábora www.taborcz.eu, kde jsou všechny podstatné informace okolo parkování, okolo programu a dalších důležitých věcí. Máme záchytná parkoviště ze všech směrů: u nádraží, u plaveckého stadionu, u bazénu. Novinkou je, že na Žižkově náměstí umístíme mobilní bankomat, který v historickém jádru chybí. Bankomat bude stát před infocentrem. Jinak nabídneme spoustu jídla, pití, zábavy, toalet. Stačí si jen přivézt dobrou náladu a dostatek peněz. (úsměv)

Návštěvnost i atmosféru Táborských setkání ovlivňuje počasí. Jste nervozní, zda vyjde?

Počasí, doufáme, nám vyjde. Zatím vypadá poměrně optimisticky, nemá být velká zima, spíše polojasno, předpoklad srážek je mizivý. Ale za třiadvacet ročníků jsme se už naučili, že i mokrou variantu umíme zařídit, jen je to komplikovanější.

Za poslední roky návštěvnost Táborských setkání poklesla…

To mohu potvrdit a vidím dvě příčiny. Čtyřiadvacet let je dlouhá doba. Někoho festival stále baví, někoho odrazuje, protože je pro něho okoukaný, byť nabízí i nové věci. Větším důvodem je, že se nesmírně zvýšila konkurence v dalších městech. Nabídka je všude pestrá a každý nemůže být všude.

Kolik diváků očekáváte?

Jsem optimistka. Loni přijelo čtrnáct tisíc návštěvníků. Věřím, že toto číslo letos minimálně naplníme.

Kdo přijede ze zahraničí?

Dá se to rozdělit na dvě části. Jednou částí jsou oficiální hosté. Zveme všechna partnerská a spřátelená města. Z těch přijede asi osmdesát hostů. Těší nás moc, že právě z těchto měst už mnoho lidí jezdí samo. Navázali tady kontakty, mají tady ubytování. Mnohé spolky a soubory si jedou po své linii, třeba hasiči. Loni tady bylo nejvíce hostů z německé Kostnice, s níž jsme si připomínali výročí uzavření spolupráce.

Hudební program je bohatý. Kam se půjdete podívat vy?

Určitě půjdu na koncert Marty Kubišové. To je pro mě srdeční záležitost. Myslíme si, že Marta Kubišová k Táboru a potažmo Janu Husovi tak trochu patří. Pro oba dva byla pravda základní lidskou konstantou. Nenechám si ujít alespoň kousek koncertu Vojty Dyka. Sbírám odvahu, abych se prošla žebráckou uličkou za kostelem. Hemžit se to tam bude různými šejdíři, tuláky, lehkými děvami . Sama jsem zvědavá, co od toho mohu očekávat.

Neděle bývá klidná. Nabízí den otevřených památek. Vyberme jeden objekt, kam určitě jít.

Pro mě je takovou památkou augustiniánský klášter na náměstí Mikuláše z Husi, který není ve svém celku běžně dostupný. Je to nádherný prostor, který má atmosféru. Tam rozhodně stojí za to zavítat. Tím nechci říct, že jsou další místa méněcenná.

Letošní „Táborky" mají jednu formální změnu z hlediska organizace. Jakou?

Veřejnost to asi nebude zajímat, spíše zastupitelstvo města. Dosud Táborská setkání organizoval nadační fond, protože to bylo v minulosti výhodné mj. daňově. Letos jsme se rozhodli, že festival zařadíme do rozpočtu města. Bude to průhlednější právě pro zastupitele, aby lépe viděli, jak se s veřejnými penězi nakládá.