Pro většinu z nás jsou Vánoce obdobím radostným. Jsou ale lidé, kteří se o svátcích cítí osaměleji než kdykoli jindy. A pak jsou mezi námi tací, kteří jim v jejich samotě nezištně pomáhají. Dobrovolnické centrum Tábor funguje již od roku 2003.

Holky ze zdrávky

„Děvčata ze zdravotní školy ke mně chodí několikrát do týdne. Povídáme si, dělají mi společnost. Moc mi pomáhají. Jsem ráda, že nejsem pořád sama,“ oceňuje službu dobrovolnic 85letá důchodkyně Zdeňka Havlíčková z Tábora. S artrózou kolen je dlouhodobě připoutána na lůžko. Po smrti manžela zůstala sama a s jedinou žijící příbuznou se nestýká. Kromě ošetřovatelky, která jí zajišťuje základní potřeby, ji pravidelně pomáhají žákyně střední zdravotnické školy Marcela Mátlová a Vendula Andělová.
„Do dobrovolnického centra nás přivedla naše učitelka Marie Kmínková. Jsem ráda, že můžu udělat něco pro ty, co to potřebují. Mají často velmi smutný osud,“ líčí Marcela Mátlová. Paní Havlíčkovou navštěvují už od prváku. „Ze začátku jsme k ní chodily častěji. Teď je více učení, a tak nám toho času nezbývá tolik. Ale minimálně dvakrát do týdne za ní alespoň na dvě, tři hodiny zajdeme,“ uvedla Mátlová. Nyní je jejich svěřenkyně v nemocnici po operaci krčku. I tady ji děvčata pravidelně navštěvují. „Mohly by chodit častěji. Je mi s nimi hned veseleji,“ naznačila včera pacientka Havlíčková.
„Devadesát procent dobrovolníků z centra tvoří právě děvčata z naší školy,“ tvrdí koordinátorka dobrovolníků ze SZŠ Marie Kmínková, „určitě si zaslouží ocenit. Všechno to dělají ve svém volném čase.“

Nejsou lhostejní

Nezištná pomoc druhému člověku by měla být charakteristickým prvkem občanské společnosti. „Prostřednictvím našeho centra nabízíme studentům středních a vysokých škol, na které je projekt zaměřen, možnost smysluplně využít volný čas. Rozvíjí to jejich osobnost, prohlubuje sociální cítění, eliminuje lhostejnost k ostatním lidem,“ míní ředitelka Farní charity Tábor a vedoucí dobrovolnického centra Ivana Hašplová.
Dobrovolník tvoří významný prvek v každodenním životě příjemce služby, je jeho osobním společníkem a průvodcem v určité životní fázi. „Ti lidé, ať už se jedná o osamělé seniory, zdravotně postižené občany nebo lidi ze sociálně znevýhodněných skupin, jsou vděční za jakýkoli zájem o jejich osobu. Bohužel ještě stále převyšuje poptávka nabídky a nemůžeme vyhovět všem. Jen doufáme, že zájem o dobrovolnickou činnost ve společnosti neuhasne,“ dodala Hašplová.