Čtyři hráči, čtyři piva, dvaadvacet rudých kelímků, přes dva metry dlouhý stůl a dva pingpongové míčky. Jestli takovou výbavou věcí disponujete, nic vám nebrání zahrát si beer pong klidně doma v obýváku. Pokud ne, zavítat můžete na turnaj.

Táborští jsou totiž první v republice, kteří začali jednu z nejpopulárnějších her amerických studentů prosazovat na domácí pole. Cíl je jednoduchý: trefit se míčkem do kelímků protihráčů, kteří pak musejí pivo vypít. Jednoduché, ale s každou další hrou přesnost rapidně klesá.

„Beer pong vymysleli vysokoškolští studenti v Americe a z filmů je známý i u nás. Pomalu se dostává do Evropy a Německo i Francie už mají vlastní ligy. Všude ve světě je hra braná jako sport," představuje beer pong jeden z organizátorů turnaje Jaroslav Grepl. „Chceme, aby se i tady hra uznala za sport a hrálo se mistrovství republiky," naznačil své představy.

Opojení pivem

Zřejmě to ale nepůjde snadno. Lze totiž namítnout, že popíjení piva nemá se sportem nic společného. Organizátor se to ale snaží vyvrátit.

„Než dojdete do finále, je to asi devět kol, tedy devět piv. Jenže začínáme třeba ve dvě odpoledne a končíme v deset. To je pivo na hodinu a mezitím zaplníme žaludky na rautu. Doopravdy se nestane, aby tady na konci někdo lezl po čtyrech a dělal nepořádek," tvrdí Jaroslav Grepl a dodává: „Je to zkrátka příjemná zábava. Při hře je povoleno za hranicí stolu, aby se nebránilo v letu míčku, rozptylovat protihráče. Ženský třeba ukazují nohy a chlapi dělají různé obličeje. A když se vám do kelímku nikdo netrefí, odejdete úplně střízliví," popsal s tím, že dva spoluhráči mají deset kelímků, do kterých se rozlije litr piva, další kelímek s vodou slouží na oplachování míčků. Stejnou sestavu dostane i protistrana. Zahrají si všichni se všemi a nejlepší postupují dál.

Jaroslav Grepl dále ujišťuje, že samozřejmostí je kontrola občanských průkazů hráčů. „Výjimky neděláme. Když někdo není plnoletý, nemá tady co dělat," stojí si za svým.

S nápadem organizovat v Táboře turnaje přišel jeho kolega Filip Veselý před čtyřmi lety. „Nejdříve jsem improvizoval a jako stoly pořídil školní lavice. Na ně dal ubrus, malé kelímky a vyzval pár kamarádů. Všechny to bavilo, tak jsme se za týden sešli zase a začalo se to rozjíždět. Dva roky jsem dělal beer pong doma a pak ho zkusil vytáhnout na veřejnost," shrnul Filip Veselý.

Nyní už hraje a pořádá turnaje na oficiálních stolech s originálními kelímky, a do Tábora se tak díky němu sjíždějí lidé z celé republiky. Jejich věkový průměr se drží na hranici pětadvaceti let.

Beer pong si už vyzkoušela i Michaela Koudelková: „První hra je vždycky neohrabaná, ale když se člověk chytne, tak se již trefuje. Dá se to i natrénovat. Jenže nehrajeme kvůli nějakým výkonům, ale hlavně pro zábavu. Já mám třeba výhodu v tom, že jsem vysoká, takže se můžu více naklonit a na kelímek lépe zamířit," prozrazuje.