Přesně před tolika lety ji 6. června otevřeli. Do další padesátky vstupuje plná elánu, což dnes budou moci posoudit pamětníci a její přátelé, kteří přijmou pozvání k návštěvě do zrekonstruovaných prostor. Při té příležitosti znovu odhalí pamětní desku planetek Františka Pešty a Sezimova Ústí. Nově přibude planetka Jan Hus.

Druhým domovem je tato hvězdárna pro dva muže: předsedu občanského sdružení Vlastislava Feika a člena sdružení Petra Bartoše, s nímž jsme o jeho cestě ke hvězdám a o hvězdárně mluvili.

Kdy jste objevil hvězdy?

O astronomii jsem se zajímal od dětství, tenkrát dávali v televizi seriál Okna vesmíru dokořán s Jiřím Grygarem, který byl pro spoustu lidí zásadním zlomem. Navíc jsme doma měli menší dalekohled. S rodiči jsme jezdili na chatu u Mladé Vožice a byla tam krásná tma. Bylo mi asi dvanáct a já si začal vytvářet kartotéku hvězdných objektů. Pak to postupně pokračovalo.

Z historie:V roce 1950 vznikl astronomický kroužek, jehož činnost rozhýbal až František Pešta v roce 1961. V roce 1963 začala příprava stavby hvězdárny, v roce 1964 začali stavět. Šestého června 1964 ji otevřeli. K nebi tehdy hleděli dalekohledem Cassegrain 150/2250 od slavné firmy s optikou Carl Zeiss. V roce 1982 tu Zdeněk Soldát začal zakreslovat sluneční fotosféry metodou projekce, V. Feik zpracoval přehled sluneční fotosféry do synoptických mapek. V závěru roku 1996 se Lidová hvězdárna Sezimovo Ústí stala Hvězdárnou Františka Pešty a začalo i odesílání pozorování fotosféry do Bruselu.
V roce 2014 se téměř na rok pustili do další rekonstrukce.


Máte nějaký svůj objev?

Určitě, objevil jsem tuto hvězdárnu a pro sebe jsem toho na nebi objevil spousty, pro vědu ale nic (smích).

I to je důležité. Pamatujete si, za jakých okolností jste přišel na zdejší hvězdárnu?

Po revoluci jsem začal pořádat astronomické tábory pro děti v Řepči u Opařan. Pak jsem našel astronomickou společnost, přihlásil se do ní a za pár měsíců mi přišla průkazka s podpisem pana Grygara, což mne potěšilo. Pak jsem se přistěhoval do Tábora a tady se setkal s panem Feikem a jsme tu stále.

Komu tenkrát patřila?

Pod klub pracujících Kovosvitu. Nejdřív jsme založili dětský astronomický kroužek a pak si řekli, že to bude lepší bez klubu pracujících. Tak jsme založili občanské sdružení a před sedmi lety i kroužek pro starší a pokročilé. Trochu máme styl jako na vysoké, tedy konzultace, studijní materiály a povídání na určité téma. Mezitím jsem začal pracovat v astronomické společnosti, kde jsem jedno volební období dělal místopředsedu.

Když se sejdou hvězdáři, dokážou se bavit i o něčem jiném?

Nosným tématem je pořád vesmír, ale s tím souvisí spousty zážitků, které si sdělujeme. Například naši astronomové často působí v zahraničí a pan Grygar poslední roky pravidelně jezdí na observatoř do Argentiny, takže to je spousty témat.

Jezdíte také za zatmění Slunce?

Několikrát jsem vyjel a samozřejmě v roce 1999, kdy bylo úplné a stačilo vyjet jen do Mnichova. Úžasný zážitek mám také z návštěvy rovníku, kde jsme stanovali na Sahaře a souhvězdí v té naprosté tmě vypadala úplně jinak. První dvě minuty jsem si připadal, jako že neznám vůbec žádné, protože co jsem byl zvyklý vídat nad hlavou, tak najednou bylo na obzoru.

Oslavy výročí6. června:13 - 17 hodin setkání pamětníků, 15 hodin znovuodhalení desek planetek Sezimovo Ústí a Pešta František a nové planetky Jan Hus, 17 - 22 hodin den otevřených dveří s pozorováním pro veřejnost, od 21.30 hodin promítání v letním kině snímku Gravitace.

10. října:14 15 hodin společné setkání, 15 hodin křest publikace, 16.30 hodin vernisáž výstavy, 17 20 hodin Křeslo pro hosta v kině Spektrum (mj. Jiří Grygar) 19 24 hodin pozorování.

Sice nejste astrolog, ale do vesmíru se díváte často, vidíte budoucnost? Co nás čeká?

Po dobu životů našich, našich dětí, vnoučat a dalších tisíců generací bude vesmír pořád stejný. Pokud ovšem Zemi nenavštíví nějaký asteroid, planetka nebo velká kometa a nezpůsobí závažnější katastrofu. Když budou planety dál jen obíhat kolem Slunce, tak to miliony a miliony let zůstane stejný.

Nebude to pro vás nuda?

Určitě nebude, už před desítkami let si mysleli, že se blíží konec poznávání vesmíru, ale čím víc toho poznali, tím víc zjistili, že toho míň vědí. Hmoty a různé energie, které dnes pozorujeme, tvoří pouze pět procent vesmíru. Pětadevadesát je neznámo co. Říká se tomu temná hmota a temná energie.

Zač vděčíte astronomii?

Řekl bych, že cokoli člověk pozná, a nemusí to být jen vesmír, tak ho to ovlivní. Minimálně v náhledu na svět a v případě dalšího studia může spousty věcí vidět jinak.

Do kterých končin z kopule oslavenkyně dohlédnete?

František PeštaFrantišek Pešta se narodil v roce 1905 v Písku. Již během studia na tamním gymnáziu odhaloval spolužákům kouzlo noční oblohy. Po maturitě v roce 1924 začal studovat na pražské obchodní akademii a stále snil o astronomii. Navštěvoval alespoň večerní přednášky. Od roku 1927 pracoval ve finanční správě na Podkarpatské Rusi a astronomie byla nadále jeho velkým koníčkem. O rok později tu založil astronomickou společnost. Po roce 1939 se přes Maďarsko vrací do Čech. Do Tábora. Pozval ho sem zakladatel táborské hvězdárny, profesor Štěpánek. Když odešel do penze, stal se František Pešta jeho nástupcem a hvězdárnu vedl až do roku 1959, kdy se ji ujal středoškolský profesor. V roce 1952 se stal členem ČAS a později i její vědeckometodické rady Okresního výboru v Táboře. V roce 1961 se stal členem kroužku v Sezimově Ústí, do něhož vstoupil s nápadem na stavbu hvězdárny. Zakladatel sezimoústecké hvězdárny zemřel 13. listopadu roku 1982.

Ve městě se pozoruje špatně, takže pokud chceme dělat vědu, tak pozorujeme sluníčko. A to je v podstatě téměř všechno. Ale máme členy, kteří už mají objevy. Jeden se například věnuje proměnným hvězdám, neboli pozoruje hvězdy, jejichž jasnost se v periodách mění. Jednu z těch proměnných hvězd objevil. Ačkoli jsou jich tisíce, je to příjemný.

Máte dobré vybavení?

Průměrné, jsou hvězdárny, které jsou na tom podstatně líp, ale i hůř. Díky tomu, že tu od některých členů máme půjčených několik dalekohledů, máme poměrně slušné možnosti. Samozřejmě naším snem je doplnit poměrně dobrý dalekohled v kopuli i dobrým pohonem, abychom mohli pořizovat kvalitní fotky. K tomu nám ale chybí asi tak sedm set tisíc.

To by byl dárek k narozeninám!

No, jestli si to čtenáři přečtou, třeba se najde nějaký hodný sponzor, kterému budeme víc než vděční.